Nežertuji, říká Trump o třetím prezidentském období. Proč narovinu nepřizná, jestli o něj stojí?

Trumpovo flirtování s myšlenkou třetího období začalo už v minulosti spíše jako vtip. Prezident opakovaně tvrdil, že si zaslouží další funkční období, protože mu jeho první údajně ukradlo vyšetřování Roberta Muellera a druhé podle něj zmanipulovaly volební podvody. Až dosud se zdálo, že jeho poznámky mají pouze provokativní charakter, ale nyní Trump sám říká, že to myslí vážně.

„Hodně lidí chce, abych do toho šel,“ prohlásil Trump v rozhovoru pro NBC News a dodal: „Nežertuji.“ Na dotaz, zda by mohl využít J. D. Vance jako kandidáta na prezidenta, kterému by pak předal moc, odpověděl: „To je jedna z možností.“ Když později na palubě Air Force One dostal další otázky ohledně třetího funkčního období, prohlásil: „O tom teď neuvažuji, ale říkám vám, že mi spousta lidí říká, abych znovu kandidoval.“

Trumpovo sebevědomí v této otázce podle webu The Atlantic odráží jeho dlouhodobý styl – nikdy jednoznačně nepopírá ani nepotvrzuje žádnou možnost, čímž udržuje své příznivce i oponenty v nejistotě. Tento přístup mu umožňuje neustále posouvat hranice politického diskurzu a zároveň testovat, jak daleko může zajít.

Z právního hlediska je otázka třetího mandátu zcela jasná – dvacátý druhý dodatek Ústavy USA zakazuje jakýkoli pokus o třetí zvolení prezidenta. Existují však spekulace, zda by Trump mohl hledat alternativní cestu, například prostřednictvím pozice viceprezidenta, který by následně převzal funkci po odstoupení prezidenta. Většina ústavních expertů se však shoduje, že i tato možnost by byla nelegální.

Trumpova rétorika je součástí širšího trendu, kdy se snaží postupně posouvat hranice toho, co je politicky přijatelné. Jeho obdiv k autoritářským vůdcům a jeho snaha o větší kontrolu nad institucemi jako FBI, ministerstvo spravedlnosti nebo média naznačují, že mu nejde jen o volební vítězství, ale o celkovou přeměnu politického systému.

Kromě úvah o třetím funkčním období se Trump v posledních měsících opakovaně vyjadřoval k mezinárodní politice způsobem, který mnohé znepokojuje. Například označil Kanadu za „51. stát USA“ a naznačil, že neuznává současnou hranici mezi oběma zeměmi. Jeho obchodní politika vůči Kanadě se stala agresivnější a někteří analytici varují, že by mohla způsobit hospodářské problémy severnímu sousedovi Spojených států.

Podobně kontroverzní byla jeho nedávná slova o pásmu Gazy, které naznačovala, že by se tato oblast mohla stát americkým „mezinárodním resortem“. Ačkoli jeho výroky často působí jako provokace nebo satira, Trumpovi příznivci je mnohdy berou vážně a v politickém prostoru se pak otevírají nové možnosti, které by dříve byly nemyslitelné.

Podle některých expertů je Trumpův přístup součástí širší strategie, jak „normalizovat“ myšlenky, které by dříve byly nepředstavitelné. Zpočátku absurdní tvrzení se postupně stávají součástí politického diskurzu, což mu umožňuje rozšiřovat hranice možného. Tento jev byl patrný už v jeho prvním volebním období, kdy testoval, co všechno si může dovolit, aniž by narazil na skutečně účinný odpor institucí.

Otázkou zůstává, zda by se Trump skutečně pokusil obejít ústavní omezení a usilovat o třetí mandát. I když většina právníků a politologů tvrdí, že by se mu to nepodařilo, rozhodující by byla otázka politické síly. Jak už Trump v minulosti ukázal, pokud neexistuje silný mechanismus vynucování pravidel, často dokáže najít cestu, jak je obejít.

Jeho strategie „zkusit, kam až může zajít“ mu přinesla úspěch již dříve a není vyloučeno, že ji použije znovu. Pokud by skutečně oznámil plán na třetí mandát, klíčovou otázkou by bylo, jak by na to reagovala republikánská strana, Nejvyšší soud a americká veřejnost.

Zatím se zdá, že Trump si tuto možnost spíše nechává otevřenou jako nástroj politického tlaku. Avšak pokud historie jeho působení něco ukázala, pak to, že to, co dnes vypadá jako pouhá provokace, se zítra může stát realitou.