Americký prezident Donald Trump během středečního projevu prohlásil, že Světová hospodářská krize by v roce 1929 nenastala, kdyby USA důsledně hájily celní politiku. Pravdu sice má v tom, že cla jako taková za vypuknutím krize nestála, historie ale ukazuje ještě jiný příběh: právě vysoká cla ze Smoot–Hawleyho zákona v roce 1930 přispěla k eskalaci krize a rozpoutala obchodní válku, která z lokálního otřesu udělala globální katastrofu.
Šéf Bílého domu Trump ve středu prohlásil, že Světová hospodářská krize ve 30. letech by nikdy nenastala, pokud by tehdejší Spojené státy důsledně uplatňovaly celní politiku. „V roce 1929 to všechno náhle skončilo Velkou hospodářskou krizí a nikdy by se to nestalo, kdyby zůstali u celní politiky. Byl by to mnohem jiný příběh,“ uvedl podle serveru The Hill.
Ekonomická historie ale tuto verzi nepodporuje. Jak připomíná Investopedia, právě zavedení Smoot–Hawleyho celního zákona v roce 1930, který zvýšil dovozní cla v průměru o 20 %, přispělo k mezinárodnímu propadu obchodu. Zahraniční partneři zareagovali odvetnými tarify, což vedlo ke zhoršení obchodních vztahů a oslabení globální ekonomiky.
Krize jako taková ale kvůli clům neodstartovala. „Deprese nezačala kvůli clům. Naopak – propukla v době, kdy byla cla nízká,“ uvedl pro NPR ekonom Gary Richardson. Cla tak nebyla příčinou, nýbrž součástí nešťastné reakce, která krizi prohloubila.
Co tedy skutečně vedlo ke krizi?
Skutečné příčiny byly mnohem složitější. Ekonomika Spojených států ve druhé polovině 20. let prožívala euforii poháněnou levnými úvěry. Investoři hromadně spekulovali na burze, často na dluh, což vyhnalo ceny akcií vysoko nad jejich reálnou hodnotu. Tento model byl neudržitelný.
Současně rostla průmyslová i zemědělská výroba rychleji než poptávka. Nadvýroba zatížila trh přebytky, které se nedařilo udat. Když v říjnu 1929 praskla akciová bublina, začal dominový efekt – úpadek firem, bankovní krachy a ztráta důvěry. Finanční sektor tehdy fungoval téměř bez regulace, banky si nevytvářely rezervy a jejich kolaps způsobil kontrakci peněžní zásoby a hlubokou deflaci.
Dalším faktorem byla mezinárodní měnová politika. Většina států vázala své měny na zlatý standard, což omezovalo jejich schopnost pružně reagovat na krizi. Když Spojené státy začaly stahovat kapitál z Evropy, vyvolalo to nedostatek likvidity i tam. Finanční otřesy se tak rychle šířily napříč kontinenty.
Namísto koordinace pak státy zareagovaly jednostranně: clo za clo, bariéra za bariéru. Tato vlna protekcionismu izolovala národní ekonomiky a přispěla k hlubší, vleklé depresi. Historie tak ukazuje pravý opak prezidentova tvrzení – právě odklon od otevřeného obchodu tehdy pomohl krizi přetavit v globální katastrofu.
Cla způsobila mezinárodní katastrofu
Ekonomický historik Phillip W. Magness se pro list Wall Street Journal tvrdě opřel do tvrzení podobných tomu, že by vysoká cla pomohla USA k prosperitě. „Ekonomičtí historici již dlouho dokládají, že nejsilnější průmyslový růst v USA v 19. století probíhal v neobchodovaných a nechráněných odvětvích, jako je doprava, veřejné služby a komunikace,“ uvedl.
Cla se v době krize 30. let naopak stala „magnetem na korupci“. „Co se týče Smoot-Hawleyho, toto protekcionistické opatření zavedlo průměrnou sazbu 59 %, čímž výrazně převyšovalo většinu cel 19. století a bylo o 20 procentních bodů vyšší než jeho protekcionistický předchůdce, Fordney-McCumberův tarif z roku 1922,“ popsal.
„Ačkoli tato daň nezpůsobila krach v roce 1929, prošla Kongresem jako ‚stimulační‘ opatření založené na stejných protekcionistických teoriích. V praxi to vedlo ke zhroucení světového obchodu a pomohlo přeměnit začínající recesi v desetiletou globální depresi. Neopakujme tyto dobře zdokumentované chyby,“ doplnil.
Podle Magnesse je pro Trumpa problém, že u moci nesmí být déle než čtyři roky. „Celní politika prezidenta Trumpa je chaotická a příští prezident ji může zrušit. Proč by se jakýkoli podnik měl zavazovat k plánování a výstavbě nových výrobních zařízení a investovat miliardy, když by mohly být Trumpovy odvody za čtyři roky zrušeny?“
Problémem jsou agresivní jednostranné zásahy
Jednostranné a agresivní zásahy do struktury mezinárodního obchodu se v dějinách opakovaně ukázaly jako nebezpečný experiment – mnohdy s nečekaným výsledkem. Historie varuje, že takové kroky mají tendenci přerůst původní rámec, že se z technokratického nástroje stává lavina, která pohltí nejen trhy, ale i politické vztahy, diplomatické vazby a strategickou rovnováhu.
Nejde tedy pouze o daňová procenta a přesuny zboží. Jde o samotné základy důvěry mezi státy – o to, zda bude svět fungovat na principu spolupráce, nebo skrze silové diktáty jednotlivců.
V roce 2025 prezident USA znovu vrátil na scénu pojem, který rezonuje s jeho voličskou základnou, ale znepokojuje ekonomické i diplomatické kruhy: „ekonomická suverenita.“ Tento výraz, nabitý emocemi a odkazem na jakési „zlaté časy Ameriky“, dnes slouží jako opora nové obchodní doktríny.
Trump opět zvolil jazyk konfrontace: tvrdí, že Spojené státy byly po desetiletí zneužívány, že jejich velkorysost byla brána jako slabost, a že globalizace odčerpávala americkému národu nejen pracovní místa, ale i duši. „Naši obchodní partneři nás po desetiletí využívali. To se musí změnit,“ pronesl prezident.
Šlo o projev, který měl být nejen oznámením nové politiky, ale také ideologickým manifestem – výzvou k obratu. Ve jménu návratu k „férovému obchodu“ (jak Trump opakovaně zdůrazňuje) se Bílý dům rozhodl pro nejrozsáhlejší celní opatření v moderní americké historii.
V Trumpově podání nejde jen o ekonomiku. Jde o morální reparaci – o návrat spravedlnosti, o opravu údajné historické křivdy. Obchodní dohody jsou v této rétorice vykreslovány jako zrada, multilaterální instituce jako klec. Světová obchodní organizace (WTO), kdysi hlavní garant pravidel, je prezentována jako struktura, která „hájí zájmy všech kromě Spojených států.“ Tento způsob myšlení odpovídá širšímu trendu oslabování mezinárodních pravidel ve prospěch silového vyjednávání, bilaterálních tlaků a „deal makingu“ ve stylu Trumpova realitního impéria.
Tento přístup však nezůstal bez odezvy. Série ekonomických analýz i komentářů od prestižních médií, jako jsou Bloomberg nebo The New York Times, už několik týdnů varuje, že takzvaná „celní ofenziva“ může spustit lavinu: narušit globální dodavatelské řetězce, zdražit zboží pro spotřebitele, zpomalit investice a v krajním scénáři odstartovat novou obchodní válku – tentokrát v měřítku, které svět dosud nezažil.
Kritici poukazují na to, že v době tak těsného propojení ekonomik, jaké máme dnes, může být jeden radikální tah – byť motivovaný národními zájmy – ekvivalentem škrtnutí zápalkou v suchém lese. Obavy nejsou abstraktní. Evropa už oznámila, že připravuje protiopatření. Asijské trhy zaznamenaly výkyvy. A podle analýzy Financial Times si investoři začínají klást otázku: „Co bude dál, pokud se tento trend rozšíří?“
Nejostřeji situaci vystihl nedávný komentář v týdeníku The Economist, kde se píše: „Svět stojí na křižovatce.“ Z jedné strany vede cesta k redefinici obchodu skrze dialog, nová pravidla a kompromisy. Z druhé, strmější a mnohem riskantnější strany, se otevírá možnost návratu do 30. let, tedy do období ekonomického nacionalismu, bariér a dominového efektu nedůvěry. Ta druhá cesta má sice přitažlivou rétoriku síly, ale příliš připomíná dějinné momenty, které vedly k těm nejtemnějším kapitolám 20. století.
Související

Sejdu se s šéfredaktorem The Atlantic, vymysleli si podvod i aféru SignalGate, prohlásil Trump

Zelenskyj usadil Trumpa. Vysvětlil mu, o co Ukrajině a Rusku skutečně jde
Donald Trump , clo , Ekonomika , Ekonomická krize , USA (Spojené státy americké) , historie
Aktuálně se děje
Aktualizováno před 35 minutami

"Ne ruskému právu." Lidé po celém Slovensku protestují proti kontroverzní novele inspirované Moskvou
před 1 hodinou

Lidé už dostávají klíčové informace k dani z nemovitostí. Lhůta je v červnu
před 2 hodinami

Ceny benzinu a nafty klesly nejníže za poslední měsíce. Trend se ale změní
před 3 hodinami

Novinky u pracovního volna. Ministerstvo řeklo, co bude od června jinak
před 4 hodinami

Sejdu se s šéfredaktorem The Atlantic, vymysleli si podvod i aféru SignalGate, prohlásil Trump
před 5 hodinami

OBRAZEM: Lidé se naposledy rozloučili s Jaromírem Štětinou. Na pohřeb dorazili Kalousek, Černochová i Pánek
před 6 hodinami

Desítky let jsme to přehlíželi, teď je tomu konec. Von der Leyenová poslala Rusku jasný vzkaz
před 7 hodinami

Evropa se nesmí znovu nechat vydírat Ruskem, prohlásil Starmer. Volá po nové dohodě s EU
před 7 hodinami

Evropa čelí dilematu: Jak se může bránit Rusku bez USA?
před 7 hodinami

Je to trochu jinak, než předpokládali. Meteorologové upřesnili bouřkovou výstrahu
před 8 hodinami

Vatikán kvůli masivnímu zájmu mění pravidla za chodu. S papežem se loučí desetitisíce lidí
před 9 hodinami

Putinova tajná zbraň: Jak v hybridní válce proti Ukrajině využívá šachy?
před 9 hodinami

Zapomeňme na Západ vs. Rusko. Globální válku může odstartovat Indie s Pákistánem
před 10 hodinami

Zelenskyj usadil Trumpa. Vysvětlil mu, o co Ukrajině a Rusku skutečně jde
před 10 hodinami

Políček Trumpovi: Québec se chtěl odtrhnout, kvůli Trumpovi raději zůstane součást Kanady
před 11 hodinami

Klíčovou stanici metra uzavřela voda. Cestující musí přestupovat jinde
před 11 hodinami

Musk v Trumpově vládě končí. Vrací se do značně poškozené Tesly
před 12 hodinami

Zelenskyj po brutálním nočním útoku Ruska ukončil návštěvu Jižní Afriky
před 13 hodinami

Jak bezpečné vakcíny vlastně jsou? Odpověď měla přinést obří studie, Trump ji těsně před dokončením zastavil
před 14 hodinami
Trump usiluje aspoň o nějaké vítězství, říká Kraus. Rusové si díky tomu mohou sednout a čekat
Bezpečnostní expert Josef Kraus z Masarykovy univerzity v exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz popsal, jak předpokládá další vývoj jednání o ukončení války na Ukrajině. „Zoufalá snaha získat aspoň nějakou výhru ale ve válce na Ukrajině způsobuje, že Rusové si mohou spokojeně sednout, točit palci a čekat, jaké výhodné podmínky a ústupky jim na Ukrajincích Američané vydobydou,“ varuje.
Zdroj: Jakub Jurek