Proč Evropu spalují nejničivější požáry novodobé historie? Na vině jsou klimatické změny a vlny veder

Aktuální statistiky evropského systému monitorování požárů ukazují, že od začátku roku do konce července lehnulo popelem již přes čtyři sta tisíc hektarů půdy. Tento rozsah zkázy představuje přibližně trojnásobek běžného historického průměru pro toto období. Počet zaznamenaných ohnisek dosáhl více než čtrnácti stovek, což jasně dokládá, že letošní sezóna je z hlediska intenzity i počtu incidentů zcela výjimečná.

Kritická situace panuje především ve Francii, kde plameny zasáhly rozsáhlé borové porosty a způsobily nejrozsáhlejší škody v novodobé historii země. Masivní požáry vytvářejí i vlastní specifické mikroklima, což komplikuje záchranné práce a zvyšuje riziko vznikajících ohnisek. Přestože se v některých oblastech daří postupné šíření plamenů stabilizovat a tisíce evakuovaných obyvatel se mohly vrátit do svých domovů, úřady nadále varují před vysokým rizikem.

Podobně dramatickému náporu čelí rovněž Španělsko, které zaznamenalo plošně největší požár ve své historii. Celková spálená plocha v zemi dosahuje obrovských rozměrů, jež několikanásobně překračují běžné sezónní hodnoty. Přestože se v okolí metropole podařilo hlavní požářiště částečně dostat pod kontrolu, vysoké teploty přesahující čtyřicet stupňů Celsia a vznik nových ohnisek u hranic s Portugalskem si vyžádaly další evakuace obyvatel i turistů.

Boje s plameny si bohužel vyžádaly i nejvyšší oběti z řad záchranářů. V Řecku a v Itálii přišli při náročných zásazích v těžko přístupném terénu o život celkem čtyři profesionální hasiči. Náročnost situace vedla zasažené státy k aktivaci mechanismů mezinárodní pomoci, na základě čehož do nejvíce postižených regionů dorazily posily, speciální pozemní technika i letecké síly určené k hašení z ostatních evropských zemí.

Podle odborníků oslovených webem The Guardian je primární příčinou této vlny zkázy postupující klimatická změna spojená s opakovanými vlnami veder. Dlouhotrvající vysoké teploty a absence srážek způsobují extrémní vysušení vegetace, která pak slouží jako snadno vznětlivé palivo. I drobná jiskra či malý lokální oheň se tak v současných podmínkách dokáže během několika málo minut proměnit v nekontrolovatelný ohnivý živelný živel.

Vědecké studie potvrzují, že od roku 2018 dochází v jižní Evropě k zásadnímu obratu v charakteru požárů. Zatímco v minulých dekádách se díky lepší prevenci a technickému vybavení dařilo celkovou spálenou plochu redukovat, v současnosti se dny s ideálními podmínkami pro šíření ohně vyskytují více než dvakrát častěji než v osmdesátých letech. Požárů je sice celkově méně, jsou však nesrovnatelně intenzivnější a katastrofálnější.

Vedle klimatických faktorů přispívají k horší zvládatelnosti požárů také socioekonomické změny v venkovských oblastech. Odborníci poukazují na postupný odchod obyvatelstva z venkova do měst a opouštění tradičního zemědělství. Krajina tak přichází o přirozené přepážky v pod podobě obhospodařovaných polí či pastvin a zarůstá hustou neudržovanou vegetací, což výrazně usnadňuje nekontrolované šíření plamenů.

Politici i klimatologové v reakci na současnou krizi volají po systematických změnách a vytvoření nových národních i evropských strategií. Extrémní sucho a vlny horka nepřinášejí pouze bezprostřední riziko ohně, ale mají i dalekosáhlé dopady na zdraví obyvatel, hospodářství a zemědělskou produkci. Současná krize tak jasně ukazuje, že Evropa se musí adaptovat na novou realitu čím dál častějších a ničivějších přírodních pohrom.