Rasová politika, která inspirovala nacistické Německo. Švédové od 30. let sterilizovali desítky tisíc lidí

Příběh švédského plánu byl podle všeho „veřejným tajemstvím“. „Bylo to tajemství, o kterém se nikdo neodvážil mluvit. Společnost se styděla za to, že ve Švédsku byli lidé nuceně sterilizováni,“ nastínil jednasedmdesátiletý filmař Kjell Sundstedt. Ten o tom nemluvil ani se svou rodinou. Jakmile zjistil, že čtyři jeho strýcové byli nuceně sterilizováni, šokovalo ho to. „Byli sterilizováni, protože byli chudí. Jejich zločinem byla chudoba,“ vylíčil. 

Šlo o široce používaný systém zachování „rasové čistoty“. Švédsko sice bylo první Evropskou zemí, která nucenou sterilizaci zrušila, nicméně během této politiky došlo k nucené sterilizaci 20-33 tisíc Švédů. Oběti bývaly mladé a většinou ženy – buď je považovali za slabomyslné, vzpurné nebo míšenky. Švédské úřady prý věřily, že vytvářejí společnost, kterou jim bude závidět celý svět. „Chtěly se zbavit určitého typu lidí: Slabších,“ dodal Sundstedt. Jeho matka navíc zemřela, když byl ještě velmi mladý. 

Podle Sundstedta v té době Švédové věřili na IQ testy, protože pro ně inteligence zkrátka byla důležitá. Skládaly se z otázek založených na znalostech. Protože sestra jeho matky Maj-Britt a Kiellovi bratři byli chudí, nemohli na ně odpovídat, jelikož nechodili pravidelně do školy. Její výsledky tak nedosáhly ani hranice „normální inteligence“, úřady ji klasifikovali coby slabomyslnou a poslaly do psychiatrické léčebny. Každý, kdo centrum později opustil, musel podstoupit sterilizaci – včetně Maj-Britt. 

Švédské zákony ukládaly, že osoba může být sterilizována bez svého souhlasu z eugenických (zachování co nejlepšího genetického fondu, pozn. red.), sociálních nebo zdravotních důvodů. Švédský Ústav pro rasovou biologii, který vznikl roku 1922 a léta prováděl eugenické a genetické výzkumy, inspiroval roku 1927 Němce k založení podobného ústavu. Tyto instituce radily úřadům, jak poznatky o genetice implementovat do celospolečenského života. Financování ústavu se podle Euronews navíc ve Švédsku těšilo široké politické podpoře. 

V 90. letech švédský parlament rozpoutal masivní vyšetřování. Vláda nabídla obětem nucené sterilizace odškodnění ve výši 175 tisíc švédských korun pro jednotlivce. Přiznáno bylo celkem 3000 odškodnění – což je v porovnání se skutečným počtem obětí velice nízké číslo. 

O této problematice informoval list The Washington Post už v roce 1997. Ten uvádí období politiky nucených sterilizací mezi léta 1934-1974 s tím, že ji prováděli úředníci věřící v „budování pokrokového a osvíceného sociálního státu“. Počet obětí list vyčíslil až na 62 tisíc.

Washington Post tento článek zveřejnil právě v době vyšetřování. „Tyto činy byly barbarské. Měli bychom věci nazývat pravým jménem. Dnes tyto činy samozřejmě důrazně odsuzujeme a nikdy je nelze obhajovat. Žádná částka odškodnění nemůže oběti odškodnit plně,“ zdůraznila tehdejší švédská ministryně zdravotnictví a sociálních věcí Margot Wallstromová.

Nucená sterilizace byla po mnoho let ve Švédsku a jiných skandinávských zemích běžně akceptovaná a prosazovaná představiteli, kteří byli považováni za ztělesnění pokrokových a humánních hodnot státnosti. 

Americký list roku 1997 také nastínil, že podobné programy měly existovat ve Švýcarsku, Rakousku a Belgii.