Bude lidstvo chudé? Pokud nezastavíme změny počasí, přijde každý člověk o polovinu financí, spočítali vědci

Studie, kterou provedli australští vědci, zjistila, že i při oteplení o „pouhé“ 2 °C by se celosvětový hrubý domácí produkt (HDP) na osobu snížil o 16 %. To je mnohem více než dřívější odhady, které uváděly pokles o pouhých 1,4 %.

Odborníci se domnívají, že i pokud by státy splnily své krátkodobé a dlouhodobé klimatické cíle, globální teplota se stejně zvýší nejméně o 2,1 °C oproti předindustriálním hodnotám.

V posledních letech se množí kritika integrovaných hodnotících modelů (IAM), které vlády využívají k určování, kolik investovat do snižování emisí skleníkových plynů. Tyto modely se totiž ukázaly jako nedostatečné, protože neberou v úvahu skutečné dopady klimatických změn, zejména extrémních výkyvů počasí.

Nová studie, publikovaná v odborném časopise Environmental Research Letters, vzala jeden z nejpopulárnějších ekonomických modelů a rozšířila jej o předpovědi změn klimatu. Tím se do výpočtů poprvé zahrnuly i důsledky extrémních povětrnostních jevů na globální dodavatelské řetězce.

Hlavní autor studie, Dr. Timothy Neal z Univerzity Nového Jižního Walesu, uvedl, že pokud by planeta dosáhla oteplení o 4 °C – což je podle mnoha odborníků katastrofický scénář – průměrná osoba by byla o 40 % chudší, zatímco původní modely bez těchto vylepšení předpovídaly pokles jen o 11 %.

Neal upozorňuje, že dřívější ekonomické modely „neúmyslně dospěly k závěru“, že i při vysokém stupni globálního oteplení budou dopady na světovou ekonomiku pouze mírné. To však má „zásadní důsledky pro klimatickou politiku“, protože podceňování dopadů změny klimatu vede k pomalé reakci ze strany vlád.

Modely se totiž soustředily především na lokální změny počasí, ale opomíjely, jak extrémy jako sucho nebo povodně mohou narušit globální obchodní toky. „V budoucnosti s vyššími teplotami můžeme očekávat kaskádové poruchy dodavatelských řetězců způsobené extrémním počasím po celém světě,“ varuje Neal.

Profesor Andy Pitman z UNSW a spoluautor studie zdůrazňuje, že problémem není jen růst průměrné teploty, ale především extrémní výkyvy. „Právě extrémy rozhodují o tom, jak se klimatická změna projeví. Největší dopady nepřijdou kvůli změně průměrných teplot, ale kvůli extrémním událostem.“

Podle Pitmana je proto nutné „přepracovat ekonomické modely tak, aby zahrnovaly extrémy a jejich vliv na dodavatelské řetězce“, protože jedině tak si mohou vlády spočítat skutečné náklady spojené s klimatickou změnou a začít adekvátně jednat – tedy výrazně omezit emise.

Někteří ekonomové argumentují, že globální oteplení by mohlo v některých chladnějších regionech – například v Kanadě, Rusku či severní Evropě – vést ke zvýšení produktivity a hospodářského růstu. Neal však upozorňuje, že globální oteplování zasáhne všechny země, protože světová ekonomika je propojena mezinárodním obchodem.

Profesor Frank Jotzo, odborník na klimatickou politiku z Australské národní univerzity, který se na studii nepodílel, poukazuje na to, že ekonomické modely IAM doposud předpokládaly, že pokud například klimatická změna způsobí pokles zemědělské produkce v jedné části světa, zvýšená produkce jinde tento výpadek vykompenzuje.

„Výsledkem bylo, že modely tvrdily, že klimatická změna má na budoucí světovou ekonomiku jen malý vliv – což je v rozporu s tím, co ukazuje věda a reálné propojení ekonomiky,“ vysvětluje Jotzo.

Potřeba okamžité reakce a podceněné ekonomické výhody klimatické politiky
Zpráva z letošního ledna, vydaná Institutem a Fakultou pojistných matematiků – organizací, která se zabývá řízením rizik v globálním pojišťovnictví a penzijních fondech – také kritizovala dosavadní ekonomické modely za to, že nepočítají s faktory, jako jsou klimatické „bodové zlomy“, extrémní události, migrace, růst hladiny moří, dopady na lidské zdraví nebo geopolitická rizika.

„Tyto chybné, ale zdánlivě neškodné výsledky mohou posílit dojem, že se jedná o pomalu postupující hrozbu s omezenými dopady, spíše než o závažné riziko vyžadující okamžitou akci,“ uvádí zpráva.

Mark Lawrence, profesor na Univerzitě v Adelaide, který se specializuje na klimatická rizika a dříve pracoval ve finančním sektoru pro společnosti jako Merrill Lynch a ANZ Banking Group, potvrzuje, že nová studie působí důvěryhodně.

„Pokud vůbec něco, domnívám se, že ekonomické dopady klimatické změny by mohly být ještě horší,“ varuje Lawrence.

Podle něj jedním z hlavních důsledků rozdílu mezi modelováním a reálnými dopady klimatických změn je fakt, že „potenciální ekonomické přínosy okamžitého klimatického jednání byly dosud výrazně podhodnoceny“.

Jinými slovy, pokud by se vlády rozhodly investovat do přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku, nejenže by zabránily masivním ekonomickým ztrátám, ale zároveň by podpořily růst nových, udržitelných sektorů.

Studie tak přináší další důkaz, že nečinnost v oblasti klimatické politiky vyjde lidstvo mnohem dráž než rychlá a rozhodná opatření ke snížení emisí.