Ruská armáda našla nový zdroj rekrutů. Studenti ze škol

Sliby o bezpečné práci s pokročilými technologiemi však často narážejí na krutou realitu frontové linie. Mezi ověřenými oběťmi je podle BBC například třiadvacetiletý odchovanec sirotčince Valerij Averin z Burjatska, který sice prošel tříměsíčním výcvikem pro operátory dronů, ale armáda ho vzápětí poslala do přímého pěchotního útoku, v němž nedaleko Luhansku padl. Podobně dopadli i další mladíci, například osmnáctiletý Vladislav Gorbunov či jeho vrstevník Rakhim Abdullin, kteří podepsali smlouvu krátce po svých narozeninách a na frontě zemřeli jen pár týdnů či měsíců poté.

Lidé zapsaní u dronových sil totiž v praxi často působí přímo v první linii, kde se stávají primárním terčem protivníka. Analýza založená na veřejně dostupných zdrojích ukazují, že od začátku invaze zahynulo nejméně devět set dvacet ruských operátorů dronů, což je úmrtnost srovnatelná s vysoce exponovaným dělostřelectvem. Tito mladí lidé se tak stávají součástí dramaticky rostoucí bilance obětí na obou stranách fronty.

Přesná čísla padlých zůstávají předmětem odhadů. Zahraniční stanici BBC se na základě veřejných záznamů, památníků a hřbitovů podařilo prokazatelně ověřit úmrtí více než dvou set třiceti tisíc ruských vojáků. Analytici však upozorňují, že otevřené zdroje zachycují pouze část reality a celkový počet mrtvých na ruské straně pravděpodobně přesahuje hranici čtyř set tisíc lidí. Západní zpravodajské služby odhadují celkové ruské ztráty na téměř půl milionu mužů, přičemž těžké oběti v řádech desítek až stovek tisíc hlásí i ukrajinská strana.

Nábory na vzdělávacích institucích přesto pokračují ve velkém měřítku pod záštitou nejvyššího vedení ministerstva obrany, které chce mladou generaci přilákat na její blízký vztah k moderním technologiím. Důkazy o náborových akcích byly zaznamenány na více než dvou stovkách univerzit a vysokých škol po celém Rusku. Kampaň využívá jak intenzivní propagaci přímo v učebnách, tak štědré finanční i akademické výhody.

Studentům jsou v náborových letácích slibovány astronomické částky v řádu milionů rublů, odpuštění školného, přednostní kolejní ubytování i záruka, že se po pouhém roce služby v pořádku vrátí k dokončení studia. Právníci a ochránci lidských práv však varují, že tyto garance nemají reálnou váhu. Vzhledem k platnosti dekretu o částečné mobilizaci se totiž veškeré armádní kontrakty prodlužují automaticky a odchod do civilu před koncem války je prakticky nemožný.

Kromě finančních lákadel se studenti v mnoha případech setkávají i se systémovým nátlakem. Vedení některých škol čelí podezření, že dostává z horních míst pevné kvóty na počet rekrutů, které musí armádě dodat. Ti, kteří podepsání smlouvy odmítají, bývají pedagogy či vedením škol veřejně osočováni ze zbabělosti, čímž se válečná mašinérie stále více propojuje s běžným životem civilních vzdělávacích institucí.