Ruští okupanti se neštítí ničeho. Znásilňují ženy před dětmi a manžely pod pohrůžkami smrtí

Server RBC-Ukraine zveřejnil článek, v němž popisuje vyšetřování zločinů sexuálního násilí spáchané ruskými okupanty. Ruská armáda používá všechny metody teroru proti civilistům. Mezi nimi nechybí okrádání, zastrašování nebo mučení. Sexuální násilí bohužel není výjimkou. 

Orgány činné v trestném řízení vyšetřují 178 případů násilí spáchaného ruskými vojáky. Věk obětí se pohybuje od 4 do 83 let. Nechybí dokonce znásilnění v přítomnosti rodin nebo vyhrožování jejich blízkým vyhladověním. Akt násilí v tu chvíli už nabývá rysů genocidy s tím, že necelých 200 nahlášených případů je pouhá špička ledovce.

Server popisuje případ z vesnice Bohdanivka v Černihivské oblasti, kterou ruská armáda obsadila 8. března loňského roku. Skupina okupantů vstoupila na dvůr místního muže Oleksije Zdorovce. Velitel skupiny Michail Romanov zprvu obtěžoval Oleksijovu manželku. Spatřil maskáčovou bundu a začal střílet muži nad hlavu. 

Okupantům se podařilo Romanova přesvědčit, že jde o airsoftové vybavení, načež skupina odešla. Večer se ale vrátil se spolubojovníkem a Oleksije zastřelil. Následně našel ženu, která se spolu s tříletým synem schovávala v kotelně. Přikázal jí, aby vyšla z úkrytu a sdělil, že manžela zastřelil, protože ‚byl nacista‘.

Ženě přikázal, aby se svlékla – jinak ji před očima dítěte zabije. Společně s kolegou ji znásilnili a odešli. Do domu se vrátili ještě několikrát. Žena s dítětem utekla, jakmile Romanov s ostatními okupanty přišli namol opilí a usnuli. Svůj příběh vyprávěla například organizaci Amnesty International.

Ukrajinská prokuratura začala implikovat nový systém vyšetřování případů znásilnění až v roce 2021. Funguje podle zásad Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (většinou známé jako Istanbulská úmluva, pozn. red.). S ruskou invazí bylo jasné, že změny je nutné prosadit hned a všude – od nejvyšších míst až po terén. 

Po osvobození ukrajinských území zde prokurátoři začali jezdit a mluvit s místními obyvateli. „Dostali jsme signál – jedna žena oznámila, že byla vystavena násilí, a my jsme zhruba pochopili, kde se nachází její dům. A tak se stalo, že jsem šel do špatného domu. Na dvoře stála jiná žena. Zeptala jsem se jí, jak se jí daří, a ona začala plakat. Zeptala jsem se jí, jestli došlo k násilí, a ona sklopila zrak. To je znamení, že došlo,“ popsala státní zástupkyně Irina Didenková pro server RBC. 

Oběti měly možnost prostudovat brožury vyšetřujících orgánů a zavolat jim nebo nechat kontakt. Dvacetiletá Karina (jméno bylo RBC změněno z důvodu anonymity) z Kyjevské oblasti popsala, jak se ruští okupanti k ženám chovali. „Nebyla vůbec žádná slova ani vysvětlení. Jen řekli ‚svlékněte se‘ a bylo to. Všechno to bylo pod záminkou ‚mluvení do telefonu‘, který mi vzali,“ vzpomínala.

Lidé z osvobozených oblastí jsou traumatizovaní. Bojí se návratu Rusů a pomsty. Existují také případy, kdy vyšetřovatelé omylem zveřejnili úplné informace o oběti. Podrobnosti o případu se tak dostaly na veřejnost a oběť násilí spolupráci s orgány činnými v trestním řízení ukončila. 

Každý případ je ale důležité vyšetřit, protože jde o válečné zločiny, které patrně poputují k Mezinárodnímu trestnímu tribunálu v Haagu (ICC). „Pracuji se dvěma oběťmi, ale zároveň mé pacientky znají čtyři až pět dalších obětí v jejich vesnici. Nemluví o tom, protože si myslí, že to nemá smysl. Nechtějí, aby jim lidé říkali: ‚Je to tvoje vina, proč jsi chodila po ulici a nezůstala ve sklepě‘,“ vylíčila jedna ze zasahujících psycholožek pro RBC.

V některých vesnicích se oběti bohužel setkávají i s urážkami. Oběť bývá obviňována z toho, že šla sama do domu, který obývají Rusové. Fakta o vyhrožování a vydírání ze strany okupantů nejsou považovány za relevantní argumenty. „Mnoho lidí je tu zmatených, z nějakého důvodu si myslí, že sexuální násilí je o rozkoši. Nejde o potěšení, jde o destrukci. Lidé jsou zmatení, nechápou, co je to válka a její souvislosti,“ řekla státní zástupkyně Didenková. Ještě jednou připomněla, že oběti jsou ve věku od 4 do 83 let a o dobrovolnosti tím pádem nemůže být ani řeč.

Ukrajinští policisté se aktivně podílejí na spolupráci s mezinárodními kolegy. Shromažďují četné důkazy a nenechávají Kremlu žádný prostor pro zásahy do trestného řízení. Násilníky se jim daří identifikovat a nacházejí přímé důkazy, díky nimž mohou jejich jména zveřejnit.

„To, co ruští okupanti dělají civilnímu obyvatelstvu, má všechny znaky genocidy. Nejde jen o samotné sexuální násilí, ruská armáda vyvíjí psychologický nátlak především tím, že se dopouští násilí na dítěti v přítomnosti rodičů a na ženě před jejím manželem. Podle výpovědí obětí navíc na násilí nejčastěji dohlížejí sami velitelé. Byly případy, kdy k tomu velitel vydal rozkaz. V jiném regionu zase velitel řekl, že má ve své pozici přednost a ostatní jdou až po něm,“ uzavřela Didenková.