ANALÝZA | Jaká je vojenská síla Íránu a Izraele? Brutalita konfliktu předčí čísla

Samotný pohled na mapu nabízí předpoklad, že Írán má jasnou výhodu. Íránské území má rozlohu přes 1,6 milionu kilometrů čtverečních, zatímco izraelské měří necelých 22 tisíc. Jenže už v minulosti se mapy mnohokrát pletly. Izrael hned po svém vzniku dokázal porazit daleko silnější nepřátelské koalice.

V roce 1948, bezprostředně po vzniku židovského státu, se na něj vrhla arabská koalice složená mimo jiné z Egypta, Zajordánska (dnešního Jordánska), Iráku, Sýrie, Libanonu, Saúdské Arábie či Jemenu. Díky vítězství se Izrael dokázal zavést jako samostatný a suverénní stát, ačkoli Jordánci získali Západní břeh Jordánu.

Dopady tzv. Šestidenní války z roku 1967 ale byly pro arabské země ještě horší; Izrael díky preemptivnímu útoku dokázal obsadit Golanské výšiny na hranici se Sýrií, Západní břeh získal na úkor Jordánska, Pásmo Gazy a Sinajský poloostrov dobyl v Egyptě.

Srovnání vojenské síly

Íránské ozbrojené síly mají jasně navrch v několika aspektech, jak ukazují data serveru Global Fire Power. Podle těchto dat má Írán celkově více vojenského personálu s 610 tisíci vojáky oproti 170 tisícům vojákům Izraele. Naopak v počtu rezervistů vede Izrael s 465 tisíci oproti 350 tisícům v Íránu. Polovojenských jednotek má Írán výrazně více, konkrétně 220 tisíc oproti 35 tisícům v Izraeli.

Jednou z mála oblastí, kde má navrch Izrael, je letectvo. Izrael disponuje 241 bojovými stíhačkami, zatímco Írán vlastní 186 takových strojů. Izrael také vede v počtu helikoptér.

V počtu tanků má Írán převahu s 1996 tanky oproti 1370 tankům Izraele. Podobně je tomu u obrněných vozidel, kde Írán má 65765 vozidel oproti 43407 vozidlům Izraele. V počtu tažených děl vede Írán s 2050 kusy oproti 300 kusům v Izraeli, a také v mobilních raketových systémech s poměrem 775 ku 150. Naopak Izrael má více samohybných děl, konkrétně 650 oproti 580 v Íránu.

Írán si také vede lépe v produkci ropy a zemního plynu a obecně má daleko větší rezervy obou komodit.

Na co se dá spolehnout?

Server Global Fire Power je populárním nástrojem pro srovnávání vojenské síly jednotlivých zemí. Nabízí poměrně přesná čísla o tom, co každá země může použít v případě konfliktu. Tento index však nebere v úvahu, že Írán má po celém blízkovýchodním regionu množství zástupných organizací.

Zatímco svět s napětím sleduje, zda se Írán rozhodne zaútočit na Izrael přímo, existuje řada polovojenských organizací, které jsou ochotné to udělat za něj. Tyto organizace nejsou součástí indexu Global Fire Power, a analyzovat jejich sílu je náročné, protože oficiální údaje nejsou k dispozici. Dokonce ani nejlepší zpravodajské agentury světa, jako Mossad a CIA, nemají úplně přesné informace o tom, co mají tyto paramilitární organizace k dispozici.

Sílu těchto organizací lze odhadovat hlavně podle jejich činů. Například libanonský Hizballáh dlouhodobě útočí na izraelské území raketami. Tyto útoky jsou umožněny díky podpoře z Bejrútu, takže Hizballáh nemusí mít obavy, že své odpalovače raket neumístí na strategické pozice.

Působení militantů z Hizballáhu poskytuje další možnost analýzy. Pokud by Izrael vstoupil do otevřené války s tímto hnutím, mohla by se do konfliktu zapojit i libanonská armáda. Ta je však oproti izraelské výrazně slabší, nemá dostatek prostředků a je těžké odhadnout, zda má dostatek motivace Izraeli čelit.

Izrael má 170 tisíc vojáků v aktivní službě a dalších 465 tisíc v rezervách, zatímco libanonská armáda má 60 tisíc aktivních vojáků a teoreticky 35 tisíc rezervistů. Libanonská armáda má v pohotovosti jen něco málo přes sto tanků, tři tisíce jiných vojenských vozidel a pár stovek děl. Bojové jednotky stíhaček jsou jedinými připravenými k boji.

Pokud Hizballáh zasáhne proti Izraeli, nemůže očekávat relevantní podporu od libanonské armády. Hizballáh je však sám o sobě silně ozbrojen. Podle serveru Times of Israel měl na konci roku k dispozici „100 tisíc dobře vycvičených bojovníků“ a „přesně naváděné rakety, které mohou zasáhnout jakékoli místo v Izraeli a zabránit lodím v dosažení izraelského pobřeží Středozemního moře“.

Existuje údajně přes sto tisíc těchto raket a tisíce dronů dodaných Íránem, které může Hizballáh použít proti Izraeli. V posledních letech Hizballáh funguje především jako organizace prosazující íránskou moc v regionu a Teherán jej podle toho podporuje. Íránská pomoc zahrnuje financování i vyzbrojování, jak uvádí americký list New York Times.

Teherán tímto způsobem vytvořil síť spřátelených organizací, a to využitím svého postavení šíitské velmoci. Nabídl výcvik a vyzbrojení znesvářenému šíitskému obyvatelstvu, což vedlo k tomu, že jednotlivé Íránem podporované organizace hrají ve svých zemích prim a dokážou předčit i oficiální armády.

Jako příklad za všechny slouží jemenští Hutíjové, kteří nad ovládnutým územím zavedli tvrdou kontrolu a rady si s nimi neví ani samotná jemenská armáda. Tato organizace zvládla zasáhnout dronem Tel Aviv, což si minulý měsíc vyžádalo jednu oběť a deset zraněných.

Nebezpečné revoluční gardy

Kromě toho, že Írán na Blízkém východě využívá zástupných organizací, má také své militantní uskupení – Íránské revoluční gardy (IRGC). Údajně mají k dispozici až 125 tisíc vojáků, kteří jsou už od roku 1979 nasazováni v důležitých konfliktech. IRGC jsou přítomné v Iráku, Sýrii či Libanonu, a slouží jako faktický předvoj íránské státní armády. IRGC dokážou bojovat nejen na zemi, mají také vlastní námořní a vzdušné jednotky.

Jejich zřejmě nejnebezpečnější součástí jsou jednotky Quds, které Američané přirovnali ke své zahraniční rozvědce CIA. „Horlivé a akční myšlení, pokud není kontrolováno, může být využito jako síla pro dobro – ale pokud je spoutáno nesprávnými zájmy nebo hodnotami, mohou být následky hrozivé,“ popsal americký generál Stanley McChrystal pro server Foreign Policy.

Právě Quds hrají velmi důležitou roli v zahraničních vztazích Íránu, respektive v kupování spojenců. McChrystal to přičetl jejich bývalému vůdci Kásimu Sulejmánímu. „Díky jeho prozíravému pragmatismu se jednotka stala významným činitelem ve zpravodajské, finanční a politické sféře za hranicemi Íránu,“ poznamenal americký generál.

Bude Izrael bezbranný?

V této analýze už jsme vyjmenovali, kdo všechno proti Izraeli stojí, a kolik toho izraelské síly mají na papíře. Také jsme připomněli, že se Izrael dokázal ubránit obrovským přesilám.

Izraelci se dlouhodobě chlubí komplexním systémem protivzdušné obrany Iron Dome (překl. Železná kopule). Ten se velmi úspěšně projevil už letos v dubnu, kdy Írán proti Izraeli vypálil několik stovek raket a bezpilotních letounů jako pomstu za smrt prominentních členů IRGC v syrském Damašku.

Jenže pokud přijde plnohodnotný útok Hizballáhu (klidně jen samotného), Iron Dome může selhat. Jak již bylo řečeno, libanonské militantní uskupení vlastní přes sto tisíc raket a je nereálné, že Iron Dome dokáže zachytit každou z nich, pokud poletí v příliš velkých salvách.

Pokud by útok Hizballáhu proběhl paralelně s íránským či dokonce i hutíjským, bude každý Izraelec terčem. I proto se Izrael spoléhá na „pevné spojenectví“ se Spojenými státy, které by měly v případě íránského útoku pomoct.

To se také potvrdilo v dubnu, když na Izrael letěly íránské rakety a drony. S jejich likvidací pomohly stíhačky z USA, Francie, Británie a Jordánska.

Ať už se do války zapojí sám Írán nebo se k němu přidají jeho proxy, dojde k nesmírně devastujícímu konfliktu regionálního rozsahu. Všechny strany jsou po zuby ozbrojené a ochotné jít do boje na život a na smrt. Myšlenky na takovýto konflikt vyvolávají studený pot, protože kromě armád se střetnou národy a uskupení, které se nenávidí a jsou připravené prolít krev nepřítele za každou cenu.

Kromě desítek či stovek tisíc mrtvých patrně dojde také k překreslování map. V případě války zřejmě zanikne Libanon, jak ho známe; přežít by nemusel ani Izrael. Do konfliktu se nutně zapojí i Iráčané se Syřany, protože zástupné organizace Íránu působí na jejich území, kam budou směřovat izraelské snahy o likvidaci strategický postavení proíránských sil.