TEST: Hyundai Ix35 2.0 CRDI 4WD - Naftový silák

Hyundai Ix35 prošel koncem roku 2013 mírným faceliftem a vůz tak vypadá o něco dospěleji. Zákazníci vždy slyší na velké změny a Hyundai je dává patřičně znát svými velkými reklamními kampaněmi a stálou obměnou modelových řad. Naše testovaná verze navíc nesla oříškově hnědý lak karoserie a spoustu nových prvků, které najdeme jen u faceliftu.

Design

Vylepšený Ix35 poznáte na první pohled podle nové šestiúhelníkové masky chladiče a předních světlometů s integrovanými LED diodami pro denní svícení, které v nejvyšší výbavě dokonce ukrývají bi-xenonové výbojky. Facelift se také projevil v zadní části, kde najdeme nový design zadních světel, podle něhož si starou a novou verzi zkrátka nezaměníte. Při pohledu zepředu a nebo zezadu se vůz tváří jako dominantní kus pořádného SUV, horší je to však při pohledu z boku. Nízká silueta a celkový „levný" dojem dosti kazí celkové hodnocení exteriéru. Zvýšené odpružení by zde myslím nebylo na škodu, 17 palcová kola vyplnila prostor do posledního centimetru a to zkrátka nevypadá moc dobře.

Interiér a výbava

Spolu se vnějšími změnami se novinky dostaly i do interiéru, kde se nově usadilo nové čalounění sedadel, dvouzónová klimatizace a nebo elektrické vyhřívání sedadel vpředu i vzadu, což je dobrý prvek výbavy a nenajdeme ho ani u některé lépe vybavené konkurence.  Při usednutí do interiéru se posádka celkem rychle zabydlí v kožených sedadlech s dobrou boční oporou a místa má ve všech směrech více než dostatek. Snad jen středový tunel by nemusel tak moc zasahovat do prostoru pravého kolena řidiče. Sedadlo řidiče a spolujezdce má dle mého názoru dostatečné nastavení ve všech směrech, a tak si svou ideální pozici zde najde velké spektrum potenciálních majitelů.

Řidiče přivítá multifunkční kožený volant, skrze který se dají ovládat všechny důležité palubní funkce, od ladění rádia až po tempomat. V naší nejvyšší testované výbavě navíc jízdu zpříjemňovalo i příplatkové panoramatické dvou dílné okno, jehož první část se dala elektricky plně vysunout. V zadní části je místa pro hlavu cestujících dostatek, to samé platí i v oblasti místa pro kolena. Pro větší soukromý si navíc lze Ix35 dovybavit zatmavenými bočními okny. Celkový dojem z interiéru v novém Ix35 je dobrý, posádku se zde nic nenadchne a ani neurazí. Takové provedení ovladačů na středovém panelu či samotný design volantu by si však zasloužili nutnou výměnu, dnešní konkurence nespí a design některých interiérových částí je u Hyundaie spíše zklamáním.

Motor a jízda

Pod kapotou pracoval již zmíněný motor o objemu 2.0 CRDI v nejsilnější variantě se 184 koňmi, který byl spojen se šestistupňovou automatickou převodovkou. Aby toho nebylo málo, tato verze se dodává jen s pohonem všech čtyř kol 4WD, takže se jedná o opravdu silného jedince.

Na takovýto vůz se zdá, že je výkon 184 koní možná až moc, ale opak je pravdou. Nejen že Ix35 váží hodně přes 1500 kilogramů, ale pohon 4WD také dělá svoje a výsledná spotřeba by mohla některé zákazníky doslova vyděsit. Co naplat, že vůz ukrýval vedle voliče automatické převodovky tlačítko s nápisem ECO, i přes jeho aktivaci se kombinovaná spotřeba s lehkou nohou na plynu,  nedostala pod 6 litrů na 100 km. Spíše se dá říci, že tabulkové hodnoty udávané výrobcem jsou výjimečně správné a kdo se v běžném provozu dostane s touto verzí pod hranici 8 litrů, zasluhuje pochvalu.

Abychom ale motor jen nehanili, je na jeho obranu nutné říci, že výkon je zde postačující, na závodění to není ale úplnou brzdou provozu se taktéž nestanete. Při velice lehké noze na plynovém pedálu se dá s vozidlem na jednu nádrž ujet něco kolem 630 km a jízda na palubě je vcelku příjemná. Odpružení je naladěno na středně tvrdou úroveň, vůz měl navíc funkci asistenta pro sjíždění prudkých svahů, takže se dá s omlazenou Ix35 pustit i do mírnějšího terénu.

Co se týče jízdních vlastností, tam má Hyundai Ix35 určité mezery. Řízení je lehce přeposilované, nic moc na tom nezmění ani tři režimy nastavení posilovače řízení a jízda na mokrém povrchu či zasněžené silnici bude vyžadovat velkou dávkou opatrnosti, a to vzhledem k vysoké hmotnosti vozidla a někdy zběsilému systému ESP. Ten se sice snaží bránit hrozícímu smyku, ale i tak se hmotnost nedá schovat a i v nižších rychlostech má elektronická stabilizace co dělat, aby vůz v kritické situaci udržela na silnici.Fotografie a celý test čtěte ZDE