Kvóty na uprchlíky? Čeští politici mají jasno

Bohuslav Sobotka (ČSSD)

Nejen EU, ale i Česká republika si je vědoma utrpení a lidské tragédie uprchlíků, kteří chtějí začít nový a lepší život za hranicemi svých domovských států. Nechceme se vzdávat odpovědnosti, chceme naopak ještě zintenzivnit naše úsilí v tom, co umíme v oblasti migrace nejlépe.

V první řadě jde o českou pomoc uprchlíkům v místě jejich současného pobytu – tedy co nejblíže jejich skutečnému domovu, a to včetně podpory zemí, které tyto uprchlické populace hostí (například Jordánsko a Turecko). Za tímto účelem jsme zřídili speciální program na pomoc uprchlíkům v regionech původu, na který vláda od letoška nově věnuje 100 mil. korun ročně. Zároveň musíme mít na paměti, že i když většina uprchlíků dnes do Evropské unie přichází ze Sýrie a z Afriky, na východ od hranic EU je z domova vyhnán 1,5 milionu Ukrajinců. Právě s uprchlíky z této části Evropy máme dlouhodobé zkušenosti a jsem hrdý na to, že dnes můžeme říct, že jejich integrace do české společnosti je úspěšná.

Současně si velmi dobře uvědomujeme, že musíme být nápomocni státům, na něž současná migrační vlna nejvíce doléhá. Česká republika proto na dubnové Evropské radě nabídla zhruba 10 milionů korun pro aktivity agentury Frontex, dále jeden ze svých letounů CASA i s posádkou a okamžité vyslání 60 českých expertů na oblast migrace a azylu. Zároveň je vláda připravena poskytnout potřebné technické vybavení – hlídkové vozy, termovize, služby kynologů.

Česká republika se vedle toho také zodpovědně hlásí k pomoci uprchlíkům, kteří museli opustit své domovy kvůli válečným konfliktům z obavy o svůj život. Letos v České republice přivítáme skupinu nemocných syrských dětí z Jordánska a nabídneme jim kvalitní péči našich lékařů. Minulý týden jsme také schválili stipendia pro 20 syrských uprchlíků, kteří získají šanci na vysokoškolské vzdělání v ČR a jednou budou moci podpořit obnovu Sýrie.

Debata o migraci se často zužuje na téma přesídlování. Toto opatření se však týká pouze omezeného počtu uprchlíků, zatímco pro většinu lidí, kteří jsou v uprchlických táborech, pozitivní efekt nemá. Dobrovolné přijímání uprchlíků chápe Česká republika jako podpůrné opatření v aktuální vyhrocené situaci, kdy některé členské země nezvládají na příliv uprchlíků reagovat. Povinné stanovení kvót Česká republika odmítá. V tomto případě jsou to pouze jednotlivé členské země, které jsou schopny kvalifikovaně posoudit a rozhodnout o tom, kolika uprchlíkům jsou schopny poskytnout útočiště, a to na základě jejich ekonomické, sociální a bezpečností situace. Podporujeme svobodné rozhodnutí zemí o rozsahu solidarity, což jsme dokázali i naším rozhodnutím poskytnout domov několika syrským rodinám.

Přesidlování nemůže vyřešit příčinu nedávných tragédií. Ta totiž neleží na březích Evropy, ale za nimi. A proto by měla mít EU dostatek odvahy řešit ji efektivně především právě tam.

Petr Fiala (ODS)

Návrhy na povinné kvóty o přesidlování či rozdělování azylantů do jednotlivých členských zemí je třeba jednoznačně odmítnout. Vyzýváme vládu ČR, aby tento postoj jménem českých občanů reprezentovala i na jednání Rady EU a Evropské rady a pod tlakem Německa a dalších států od něj neustoupila.

Junckerův návrh je šitý horkou jehlou, je zaměřen jen na vnější efekt. Skutečné příčiny a důsledky masové ilegální migrace neřeší.

Jakékoliv návrhy na přesídlování či relokaci musí být pouze podpůrnými nástroji v oblasti migrace a musí zůstat dobrovolné. Každá členská země EU si v této záležitosti musí rozhodovat sama. Je zde riziko, že systematické zavedení těchto nástrojů na evropské úrovni naopak zvýší zájem a motivaci migrantů dostat se do Unie. Pokud se EU nezačne chovat zodpovědně, nezmění svou migrační politiku a štědrý sociální systém v jednotlivých zemích, nedokáže si se stále sílícím počtem uprchlíků poradit. Kvóty ničemu nepomohou, nezvládnutelný problém azylantů jen rozšíří na další země.

Jan Zhradil (ODS)

Plán Junckerovy komise na zavedení kvót na přerozdělování uprchlíků je fackou stranám vládní koalice, jejichž europoslanci Junckera a jeho komisi podpořili, zatímco vláda se teď bude muset postavit proti němu. Opět se také potvrzuje, že ODS se rozhodla správně, když Junckerovu komisi nepodpořila, na rozdíl od stran současné vládní koalice. Ty teď budou muset předvést nejen razantní vyjádření, ale i schopnost vytvořit blokační menšinu v Radě a zastavit konkrétní legislativní návrhy, které se Komise zavázala do konce května předložit.

Tomáš zdechovský (KDU-ČSL)

S tímto návrhem vysoké představitelky Mogherini nemohu souhlasit. Přijímání azylantů by mělo být založeno na dobrovolnosti jednotlivých členských států, nikoliv centrálně přidělováno Evropskou unií. Pomoci uprchlíkům se nebráníme a není pravda, že bychom jim nechtěli nabídnout pomocnou ruku. Přerozdělování však problém nevyřeší. Je potřeba přitlačit na efektivní řešení krize.

Marek Černoch (Úsvit přímé demokracie)

Evropská komise nám nic takového nemůže přikazovat a doufám, že vláda tento nehorázný požadavek odmítne. Evropská komise si nemůže myslet, že nám něco takového bude diktovat. Unie zkouší naší trpělivost, co ještě skousneme. Je to jen první kapka, uprchlíky by k nám chtěli posílat dál. Svoji bezpečnost si musíme zajistit sami, nikdo to za nás neudělá. Dnes například vůbec nejsme schopni v případě krize hlídat české hranice. To se musí změnit.

Petr Mach (Svobodní)

Vždy jsem byl proti těmto kvótám a vždycky budu. Hlasoval jsem proti tomu v Evropském parlamentu a budu hlasoval znovu.

Jiří Pospíšil (TOP 09)

Evropská komise dnes představila svůj program pro oblast imigrace, ve kterém potvrdila úmysl zavést systém povinných kvót pro rozdělování uprchlíků.

V praxi by to znamenalo, že ČR by bez svého souhlasu musela v horizontu příštích let přijímat stovky až tisíce žadatelů o azyl ze třetích zemí, jako je např. Sýrie nebo Libye.

S návrhem na zavedení povinných kvót principielně nesouhlasím. Hlasoval jsem proti němu již při dubnovém jednání Evropského parlamentu. Jsem přesvědčen, že přijímání uprchlíků má být založeno na dobrovolnosti a na vzájemné dohodě mezi Evropskou unií a vládami jednotlivých členských států, které nejlépe vědí, kolik žadatelů o azyl jsou jejich země schopné přijmout bez toho, aby to vyvolalo bezpečnostní, ekonomické a sociální problémy.

Podle mého názoru nemá pravdu předseda Evropského parlamentu Martin Schulz, který pro německá média prohlásil, že odmítání povinných kvót ze strany některých členských států (vč. České republiky), je projevem jejich egoismu. Naopak se obávám, že dnešní rozhodnutí Komise bohužel povede k další silné kritice evropských institucí a jejich politiky.

Tomio Okamura (Svoboda a přímá demokracie)

Zcela zásadním tématem dneška je pro nás boj o udržení a posílení české státní a národní suverenity. Pokud česká vláda mlčky přijme diktát Bruselu na povinné kvóty pro přijímání imigrantů, tedy další takové zásadní oslabování naší národní suverenity, tak to hraničí s vlastizradou. Vlastně nehraničí. Je to vlastizrada. První krok již udělali čeští europoslanci, když koncem minulého měsíce většina z nich zvolených za strany vládní koalice plus další, hlasovali pro rezoluci, která bude legálně rozdělovat ilegální imigranty po celé EU. Rezoluce byla i díky jejich hlasům většinově v Evropském parlamentu odsouhlasena. Evropská unie by tak měla zavést kvóty pro přijímání ilegálních imigrantů jednotlivými zeměmi EU a všechny země mají věnovat více prostředků na pomoc imigrantům. Celou rezoluci Evropského parlamentu finálně podpořil i šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker.

Jak vyplývá z přijaté rezoluce, podle většiny poslanců Evropského parlamentu by se nyní členské země EU měly místo ochrany vlastních hranic zaměřit na záchranu životů imigrantů. Ve společném usnesení proto europoslanci včetně českých vyzvali k větší otevřenosti hranic vůči ilegálním imigrantům, kterým by jednotlivé státy měly udělovat azyl na základě kvót. V odsouhlasené rezoluci se doslova uvádí, že "Evropský parlament vyzývá členské státy, aby více přispívaly do stávajících systémů přesídlování, a požadují po evropských zemích rovněž urychlení azylového procesu, což by umožnilo udělit azyl většímu počtu žadatelů.

Šílené! Já jsem absolutně PROTI. Nejsem necita, ale na to prostě nemáme. Výsledkem bude jen sociální pnutí a velké problémy. Náš stát i EU jsou zadlužené až po uši, nemáme kvůli hospodaření dosavadních vlád peníze na důchody, na nemocné děti se sbírají plastová víčka. Podle policejních statistik stoupá za současné vlády v ČR kriminalita cizinců. A ještě budeme přijímat a živit ilegální imigranty z Afriky či Arábie? Do těchto plánů zapadá i aktuální vládní návrh, aby měli nově i cizinci z třetích zemí, kteří u nás žijí a nemají občanství, volební právo. Je vidět, že vládní strany hledají hlasy kde můžou. Já s tím samozřejmě zásadně nesouhlasím.

Kateřina Konečná (KSČM)

V posledních dnech médii cloumá kauza afrických uprchlíků u italských břehů a usnesení Evropského parlamentu, které vyzývá Evropskou komisi k řešení tohoto obrovského problému. Europoslanci KSČM byli proti té části usnesení, která vyzývá Evropskou komisi k zavedení kvót členským zemím pro přijímání uprchlíků. Protože tento bod byl většinou přijat (a to i zásluhou mnoha kolegů z ČR), zdrželi jsme se při hlasování o rezoluci jako celku.

Učinili jsme tak i přesto, že s dalšími závěry usnesení můžeme souhlasit. Nedomníváme se však, že kvóty vyřeší tento problém. Jsme přesvědčeni, že nelze přikazovat členským státům, jak se mají této otázce postavit. V tom se ztotožňujeme s pozicí české vlády. Český stát ví, kde jsou limity našich možností, co může pro uklidnění dané situace dělat a neměl by být do ničeho nucen. Řešením, byť dlouhodobým, ale systémovým, je zastavit tento příliv uprchlíků na africké půdě a nikoli rozdělovat kvóty pro azylanty.

Tento náš postoj ale nic nemění na tom, že se chceme důrazně ohradit proti debatě, která se k tématu rozvinula. Jako lidé věrni ideálům humanismu plně soucítíme s uprchlíky mířícími k evropským břehům. To, že tito lidé dokážou riskovat nejen svoje životy, ale i existenci celých rodin a vydávají se všanc nemilosrdným pašerákům, svědčí o beznaději a hlubokém utrpení, kterému jsou ve svých regionech vystaveni.

V tyto dny si připomínáme konec druhé světové války. Války, ve které vojáci, partyzáni a členové odboje umírali hrdinskou smrtí za ideály rovnosti a proti nenávisti. Přitom se s hrůzou díváme ke břehům Středozemního moře na uprchlíky, kteří jsou unavení, plni obav a starostí a nesou si v sobě šrámy ze zemí, ze kterých utíkají ze svých domovů. Snaží se co nejvíc vzdálit válce a chudobě. Není to něco, na co můžeme být jako lidstvo pyšní, ale neměli bychom se na ně dívat s nenávistí. Odmítáme pohled na uprchlíky jako na nějaký »obtížný hmyz«. Nesouhlasíme s politiky, kteří na větách vytržených z kontextu usnesení rozdmýchávají populistickou politickou kampaň proti běžencům. Je to nekorektní a nedůstojné jednání útočící na lidský strach. Navíc v situaci, kdy usnesení EP je pouze nezávazným doporučením.

Je třeba vnímat a přiznat, že situace nevznikla sama od sebe, že chaos na severu Afriky vytvořily zločinné zásahy USA a Francie během tzv. arabského jara, které rozvrátily místní státy. Jako východisko vidíme mnohem větší angažovanost přímo v zemích, ze kterých utečenci pocházejí. Důraz by měl být kladen především na ekonomický rozvoj a sociální i politickou stabilitu. Na diplomatickém řešení konfliktů, které tak neblaze rozvrací státy a v návaznosti na to i životy osob z celých regionů. Snaha o co nejrychlejší uklidnění a napravení situace v jejich rodných zemích je podle nás jediný způsob, kterak zachráníme životy nevinných. Je třeba pomoci africkým vládám k vytváření podmínek, ve kterých by se namísto válčení mohly věnovat péči o své občany. Ti pak nebudou muset hledat spásu ve vlnách Středozemního moře. Věříme, že naší starostí by mělo být jak těmto lidem pomoci, nikoliv jejich démonizace prostřednictvím populistických prohlášení. Je třeba vést debatu, ve které by bylo více lidskosti a méně provokací, strachu a nenávisti. Jsme hluboce přesvědčeni, že to dlužíme i těm, jejichž památku v květnových dnech uctíváme.