ROZHOVOR | Nepopírám, že Rusko je impérium. A s Babišem je problém, přiznává místopředseda komunistů Dolejš

Začneme otázkou, kterou zřejmě dostáváte před každými volbami. Domníváte se, že se letos KSČM podívá do vlády?

Ta možnost je samozřejmě otevřená každé volby. Každá politická strana má zájem prosazovat svůj volební program, a to se dá nejúčinněji dosáhnout přímým vlivem na vládu. Je to i naším cílem, který však není něco, na čem stojí nebo padá naše politické působení. Od našeho vzniku bylo příležitostí několik a je to o volebním výsledku, společenské atmosféře i jednání s případnými spojenci. Pro nás je důležité, aby jakékoliv případné angažmá bylo programové – tedy abychom mohli prosazovat věci z našeho volebního programu. Největší taková šance by byla, kdyby v parlamentu měla většinu levice.

Levice měla většinu už i v minulosti, ale bez komunistů.

To bylo nejvýrazněji asi v roce 2002, ale tehdy se Vladimír Špidla rozhodl jinak. Já však věřím, že jsme od té doby ušli kus cesty a přesvědčili občany, že jsme věcná politická síla, která rozumí pozitivnímu kompromisu. Nejsme nějaký kroužek přátel starých časů. Ostatně jsme měli podíl v krajích, někde už v roce 2008. Vypovídá to o tom, že máme koaliční potenciál.

Má nějaký vliv, že před letošní volbou padlo bohumínské usnesení?

Bohumínské usnesení je historický akt. Jeho reálný politický význam je daný tím, jak s ním pracuje sociální demokracie. I ta ušla od té doby kus cesty a pochopila, že pro prosazení jejího programu je důležité mít i levicového spojence. V krajích to zkusila a je jen na ní, s kým by vyjednávala.

Domníváte se, že má ještě v dnešní době smysl rozdělení politického spektra na pravici a levici?

Poprvé od vzniku našeho státu v roce 1993 je v letošních volbách možné, že volebním vítězem nebude ani ODS ani ČSSD. To otvírá cesty k různým variantám vyjednávání. Někdo tvrdí, že tyto volby nebudou o duelu pravice a levice. Já si myslí, že rozdělení politické scény na hodnotové ukotvení vpravo a vlevo smysl neztrácí. My se k tomuto hodnotovému ukotvení rozhodně hlásíme. Neskrývám, že náš program je programem důsledné, možno říci až radikální levice.

Zmínil jste, že volby zřejmě nevyhraje ani ODS ani ČSSD. Naznačujete možnost spolupráce s hnutím ANO?

Pro nás je důležitá programová otázka. Z toho vyplývá, že pokud vezmeme politické menu, tedy strany, které mají reálnou šanci se dostat do parlamentu, jejich programy jsou na pravolevé ose tak, že nejblíže nám má sociální demokracie. Hnutí ANO samo sebe kdysi nezařazovalo na této ose, dneska cílí doprava. Je to znát i na praxi současné vládní koalice – ta, pokud prosadila některé drobné sociální věci, bylo to na návrh ČSSD. Kdežto ANO se neskrývalo se svými výhradami a ambicemi orientovat se na úspory a podle slov současného ministra financí „být proti levicovému rozdávání“. To naznačuje, že oni jsou tu jako pravice od toho, aby sociální stát zeštíhlel.

Takže se neshodnete?

V oblastech, které jsou pro nás důležité a prioritní styčné plochy s ANO příliš nejsou. Před minulou volbou ANO v podstatě program nemělo a mnoho postojů hnutí se rodilo až v době sestavování vlády na půdě politických kompromisů. V současnosti mají programový dokument, který je spíše takovou vizí. Vizí, která slibuje různé věci, ale zároveň chce snižovat daně a rozpočtové příjmy. Vidím tam protimluv. Ale to jsou předvolební sliby. Jak se říká – sliby se slibují, blázni se radují. Je důležité vnímat, zda je politický subjekt za svými sliby stát. Pak přichází po volbách velké zklamání. Vize hnutí ANO má především marketingové parametry a chce se zalíbit různým skupinám voličů. Další problém je osobnost vůdce.

Co považujete na pozici Andreje Babiše za problematické?

Vůdce a majitel hnutí ANO má tu svou floskuli o tom, že stát by se měl řídit jako firma. Klíčová rozhodnutí by měla být činěna jako rozhodnutí manažerská. Bez zohlednění toho, že stát je střecha nad různými společenskými zájmy, které by měly být diskutovány, poměřovány. Veřejné rozhodování je kvalitativně rozdílné, od rozhodování manažerského, kde majitel má pravdu a majitel si nese riziko. Andrej Babiš by chtěl také omezit také rozhodování na úrovni územní samosprávy, takže starostové, primátoři a hejtmani by měli být takoví manažeři se silnými kompetencemi. Co územní samospráva, to taková malá monarchie.

Myslíte si, že tento přístup ohrožuje demokracii?

Vztah Andreje Babiše k zastupitelskému politickému systému a parlamentní demokracii je velmi odtažitý a není to člověk, který by prohluboval demokratický systém, ale spíše by se blížil k jakémusi odbornickému, meritokratickému přijímání rozhodnutí. To vnímám jako riziko. Pokud bych to spojil s tím, že se o něm hovoří jako o oligarchovi… Pokud by takovou rozhodovací moc měl člověk, který v sobě spojuje nemalou politickou, ekonomickou a mediální sílu, jeho názor se hůře zpochybňuje. To je velmi ošidné. My jsme strana, která se hlásí ke společenské alternativě. Společnost by se měla změnit v zásadních parametrech – tedy v podstatě kritizujeme kapitalismus a jeho současnou podobu. Musíme se však zeptat. Je současný kapitalismus v podobě liberální demokracie horší nebo lepší ve srovnání s kapitalismem, kde rozhodují oligarchové?

Kořist po vítězství v bipolárním světě je rozebrána a demokracie začíná překážet. Můžeme vidět určité paralely s 30. lety minulého století. Rozhodují hráči se nehodlají s demokracií zdržovat a rvačka o zbytky kořisti může být daleko tvrdší. Proto je důležitá obrana a prohlubování demokracie.

Trendem poslední doby je již před volbami jasně ukázat na strany, se kterými je už předem vyloučena spolupráce. Uděláte něco takového?

Neděláme si seznam subjektů zakázaných k jednání. Nejsme naivní a víme, že mezi některými stranami jsou velké rozdíly a některé z nich by nám neprominul volič. Nikdo neočekává, že bychom snad mohli jednat se bývalými vládními stranami ve vládě Petra Nečase a Mirka Topolánka. Vyjednávat se však bude až po volbách. Záleží na volebním výsledku a někdo také musí projevit zájem. Ale i my si budeme formulovat požadavky. Nepřekročitelné pro nás jsou věci v oblasti lidských práv, oslabování ústavního systému a svobodné soutěže politických stran. Prioritou je pro nás sociálního stát a pochopitelně nechceme být okřikováni, pokud jde o naše názory na zahraniční politiku. Také například debata o alternativě bezpečnostního systému je rozhodně na místě.

Jakou alternativu máte namysli?

Nejsme spokojení s tím, jaké bezpečí nám poskytuje naše členství v NATO.

A případná reforma české armády?

Armáda, která není schopna plnit svou funkci reformu nepochybně potřebuje. To, že v tuto chvíli nehrozí ve válečné rovině bezprostřední nebezpečí neznamená, že do budoucna můžeme zrušit armádu a přetavit meče na pluhy. Změny je třeba plánovat dlouhodobě. Nezměníte charakter našich obranných sil ze dne na den. Takže je třeba ujasnit si doktrínu naší obranyschopnosti v rámci spolupráce – bez té už to totiž dnes nejde. To, co nám servíruje Severoatlantická aliance nám nevyhovuje z důvodu silné závislosti na politice USA a leze to do peněz. Proto se domnívám, že diskutovat o alternativách je legitimní a je třeba vytvářet tlak na to, abychom nemuseli brát naší bezpečnost jen jako něco, co nám je ordinováno zvenčí a shůry.

Zmínil jste nespokojenost z NATO. Vidíte tedy spojence spíše na Východě?

Kdepak. Jako byste předjímal, že základní problém naší bezpečnosti je narůstající konflikt mezi Východem a Západem. To však snad v této chvíli ani není a nemělo by být. Nechceme eskalovat vztahy Východ/Západ, ale vtahovat je. Žijeme v multipolárním světě. Ideálně by tato centra měla řešit bezpečnost společně – pod globální střechou a s návratem k respektu k mezinárodnímu právu.

Je chybou vyrábět si nepřítele tím, že ho budu tlačit do kouta. Nezpochybňuji, že Rusko je impérium a má své velmocenské zájmy, ke kterým přiřazuje příslušné vojenské prostředky. Pokud však tyto prostředky nemají být použity nebezpečným způsobem, musíme jednat a hledat prostor pro společné řešení problémů. Medvěd zahnaný v koutě se stává agresivním a to nikdo nechce.

Dokážete vypíchnout co je pro KSČM v letošních volbách klíčovým tématem?

V době ekonomického růstu jako kdyby nebyla důležitá socioekonomická témata. Ale ona důležitá jsou a pro náš program klíčová ve dvou rovinách. Tou první je obrana zájmů občanů – lidé musí dostat za práci dobře zaplaceno, důchody musí zajistit základní důstojnost člověka ve stáří. Sociální jistoty a práva lidí.

Druhou rovinou je to, že onen ekonomický růst není až tak naše zásluha. Po letech světové krize přišlo oživení, se kterým jsme se svezli. Až ono oživení vyhasne, vznikne problém. Jak se Česká republika má do budoucna zapojit do rozvoje mezinárodní ekonomiky? Kde má své místo na světě? A to tak, abychom byli ekonomika produktivní, která nabízí lidem práci. Jsme na prahu další průmyslové revoluce, jsme na prahu rozhodnutí, jaká bude Evropa. Je třeba si říci, kde bude v následujících desetiletích naše schopnost konkurence. Takže modernizace a konkurenceschopnost.

Jedním z problémů poslední doby je pro mladé lidi sehnat bydlení. Jak by to vaše strana řešila?

Vláda má velký rest – nedotažený zákon o dostupném a sociálním bydlení. Další problém je, že jsme zprivatizovali podstatnou část bytového fondu. Nově se nestaví a současná struktura nevyhovuje poptávce. Ceny musí být dostupnější – přeci jen uvázat se na čtvrt století k hypotéce, to je dneska velké riziko. Dále je to otázka podpory družstevní bytové výstavby a také cenového vývoje všech položek, které tvoří náklady na bydlení. Samostatnou kapitolou je situace na hypotéčním trhu – tam je třeba najít rozumný kompromis mezi regulací hypotečních institucí a tím, že cenu trhu šroubují developeři, kteří mají zainvestováno a potřebují, aby se jim vrátily investice.

Co doprava, budete před volbami slibovat nové kilometry dálnic?

Je na pováženou, jak chtějí strany slibující kilometry nových dálnic svého cíle dosáhnout. Jestli se teď nezačalo stavět, nejsou připravené projekty a není spuštěné kofinancování projektů – to se ze dne na den spustit nedá. Je tam skluz a jeho překonání je reálné někdy kolem roku 2020. Teď se může začít s přípravnou fází. Někdo by mohl použít nemístný trik a přejmenovat rychlostní silnici na dálnici – tím „nové“ kilometry také vzniknou. Slibovat konkrétní kilometry však na místě není. Dopravní infrastruktura ale rozhodně patří mezi priority.

Dalším tématem je zdravotní péče. Jaký máte názor na poplatky u lékaře a co si myslíte o možnosti zaplatit si nadstandardní péči?

Když se s velkou slávou rušily regulační poplatky, je dost absurdní si jako řešení slibovat jejich obnovení. Jejich zavedením se zpoplatnil pacient, moc peněz navíc to nepřineslo a ani to nevyřešilo sekundární problémy – nesnížil se počet těch, co si chodili jen k doktorovi nechat „napsat papír“. Držíme se tedy toho, že regulační poplatky jsou v podstatě k ničemu.

Co se týká nadstandardní péče – nevyhýbáme se tomu, že když si chce někdo poslat do restaurace pro minutku když mu nechutná nemocniční strava. Ať si to zaplatí. Pokud chce mít někdo nóbl pokoj s vylepšením a barevným obrazem, tak prosím. Nicméně samotná zdravotní péče musí být veřejná a dostupná. Jsme u toho, co je to ten nadstandard. Pokud si nějaká fešná děva chce přišít vnady, ať za to zaplatí. Pokud má někdo defekt, který má vliv na jeho život, to je úplně jiný případ. To, co je zdravotním úkonem a léčením nemoci, by měl být standard.

Hovoří se o možnosti zrušení Senátu. Považujete ho za užitečné těleso?

I kdybych zvažoval o jeho zrušení, je problém jak. Je v Ústavě, takže by v podstatě museli senátoři zrušit sami sebe. Lépe vynaložená energie by možná byla se zamyslet nad tím, jak by tato komora mohla odvádět lepší práci a možná i za menší peníze. Je třeba si také uvědomit, že na Senátu leží celá řada ústavních povinností. Znamenalo by to zásadním způsobem otevřít Ústavu.

Jste proti zásahům do Ústavy?

Ústavu tady máme od roku 1993, takže je nepochybně na místě si vyhodnotit jak funguje. Zda v ní nejsou nějaká hluchá místa – to se nejčastěji diskutuje ve vztahu ke kompetencím hlavy státu. Rozhodně to však nejsou tak závažné věci, aby se musel ústavní systém přeorat. Jsme a dále chceme být parlamentní republika, kde vláda odvozuje svou moc od Sněmovny a tak dále.

Vyšle KSČM nějakého kandidáta do prezidentských voleb?

Příští týden se o tom ve stranickém orgánu budeme bavit. Pro nás jsou však v současné době naprostou prioritou parlamentní volby. Dále si musíme říci názor na současného prezidenta. Také se chceme vyhnout takovým trapným situacím, jakou například zažil pan Přemysl Sobotka. Získal nominaci a podporu velké strany, ale on dostal asi 2% hlasů. Nominace mají proběhnout až v listopadu, takže v průběhu těch dvou týdnů po parlamentních volbách jsme schopní to poměrně rychle rozhodnout.

Pokud nevyšlete vlastního kandidáta, vyjádříte někomu podporu? Nebo je možné, že zůstanete úplně neutrální?

Technicky vzato si dovedu představit cokoliv. Prakticky - pokud by to nebyl ani náš kandidát, ani končící prezident, tak bychom zformulovali požadavky na takového kandidáta, aby si zasloužil doporučení od KSČM. Řekneme – milý prezidentský kandidáte, chceš hlasy od voličů komunistů? Musíš splnit to a to. Respektuj, že jsme řádná demokratická strana. Vnímej náš volební program a priority, vnímej naše představy o fungování prezidentského úřadu.

V minulé prezidentské volbě jste oslovili Vladimíra Remka. Letos s ním nepočítáte?

S panem velvyslancem máme spíše pracovní komunikaci z titulu jeho úřadu. Pokud víme, tak on bude zrovna v té kritické době v úřadu končit. Ale pokud předá svému nástupci klíče někdy v lednu, tak asi nebude v situaci, že by se rozhodl kandidovat proti Miloši Zemanovi. Komunikace s ním tedy nemá tento obsah.

Napadlo vás někdy kandidovat na prezidenta?

Člověk sní o různých věcech, ale o takových věcech jsem nikdy nesnil. Je to hlava státu. Ani prezident, ani monarcha, ani nic jiného. Když jsem se v dětství díval na pohádky, králové a princové mi přišli spíše trochu směšní. U nás je navíc prezident trošku oltáříček – tedy kromě Miloše Zemana, který je výjimkou. Ale z té plejády od roku 1918 byla většina z nich zavřená, většina měla velmi pohnutý politický i jiný život. Takže to mě v životě nenapadlo a tu ambici skutečně nemám.

Nyní jedno žhavé téma poslední doby. Co si myslíte o poslanecké imunitě?

Žhavé téma to tedy rozhodně je, hlavně v souvislosti s Babišem. My jsme po roce 1989 nastavili imunitu poměrně široce. Postupně se zjistilo, že by to mělo být trochu jinak – byla odbourána celoživotní imunita, proces vydávání se stal běžnějším. Dávno je pryč doba „vy nám na poslance šahat nebudete“. I proto, že zájem veřejnosti je v tom, aby politici byli očištěni. Vydaný poslanec neznamená vinný poslanec, ale člověk, který dostane šanci se očistit a buď se mu to povede, nebo ne.

Do budoucna by nezpochybnitelně měla být imunita na politické projevy. I na politické projevy mimo budovu parlamentu. Takže i na ulici mohu říci - „císařpán je vůl“. Pokud jde o konflikt s trestním právem je třeba velké opatrnosti. Rozhodně by se však měla zrušit přestupková imunita. Pokud načapáte poslance, který jel na červenou nebo konal něco v podroušeném stavu… tak s ním jednat jako s každým jiným občanem.

Jste místopředsedou Mandátového a imunitního výboru. Co říkáte na pozornost, která se vůči orgánu v posledních dnech upřela?

Když jsme před lety řešili kauzy Vlasty Parkanové nebo Davida Ratha, světla ramp tam také byla. Důležité je, že jednání Mandátního a imunitního výboru by mělo zůstat uzavřené. Z toho nelze dělat show. Věci ze spisu patří do uzavřených jednání. Výstupy už by pak měly být předmětem veřejného zájmu. Nejen suché usnesení, ale i podstatné informace, které měly vliv na naše rozhodování. Nedělejme z toho supertajné státní tajemství. Přiměřenost v režimu uzavřenosti. To platí třeba u žádosti – pokud žádost neobsahuje citlivé informace opsané ze spisu, ale jen říká, že „ten chlap nebo ženská tohle provedli“, není důvodu proč žádost neukázat. Možná by stálo za to uvažovat o zjednodušení a větší transparentnosti pravidel.

Výbor nakonec doporučil vydání Babiše a Faltýnka. Domníváte se, že k němu skutečně dojde?

Zítra budeme chytřejší. Nečekám, že by byly dlouhé obstrukce. Samotní obhájci Andreje Babiše by se ztrapnili, vypadalo by to, že se bojí. Nakonec tedy zřejmě bude vydáno. Vydat neznamená obvinit, možností jak to dopadne je celá řada. Kolegové jsou spíše pro vydání. Takže je velmi pravděpodobné, že to ve středu tak bude.

Jak bude hlasovat KSČM?

Pobavíme se o tom na klubu, řekneme si zda bude rozhodnutí závazné či ne. Většinou z toho závazné rozhodnutí neděláme, protože jsme ve shodě. Na druhou stranu nikomu nebudeme trhat hlavu, když se bude lišit názorem nebo bude chybět.

Pokud oba pánové uspějí ve volbách, může celý proces začít nanovo. Bavili jste se s kolegy, že vaše práce může být vlastně zbytečná?

Ono to není zbytečné. My musíme konat tehdy, když žádost dostaneme. Státní orgány by měly být nezávislé na tom, zda jsou volby nebo nejsou. Tyto orgány dospěly k tomu, že je to zralé a my musíme jednat. Chci věřit, že příští Sněmovna bude s takovou žádostí zacházet stejně věcně a nedostaneme se do časů, kdy by někdo byl pánem na hřišti.

Jako jeden z mála jste měl možnost nahlédnout do policejního spisu, který se týkal případu. Andrej Babiš opakuje, že stíhání je načasovaná kampaň. Zahlédl jste něco, co by potvrdilo nebo vyvrátilo jeho tvrzení o zdržení obvinění?

Časová linie případu je celkem jasná. Kauza proběhla v letech 2007 a 2008. Po pěti letech skončilo kontrolní období a firma se vrátila zpět do Agrofertu. To byl rok 2013. Těsně na to začala chodit první oznámení – v roce 2014 a 2015. Na základě několika trestních oznámení byly učiněny první úkony v řízení někdy v lednu 2016. Od té doby se přece policie musela někam dohrabat. Na přípravné řízení máte půl roku a je možné ho prodloužit. Řízení bylo prodlužováno mimo jiné i proto, že se vyšetřovatelé nebyli schopní k některým informacím dostat. No a letos před prázdninami státní zástupce řekl – tak dobré, už to může jít dál. Žádné časování, nikdy není správná doba.

Takže podle toho co jste viděl, časová linie případu dává smysl.

Ano. Rozhodně má logiku.

V letech 2009 a 2010 jste sám čelil vyšetřování kvůli údajné úplatkářské kauze. Rezignaci na poslaneckou funkci jste tehdy odmítl a později se skutečně vaše vina neprokázala. Vidíte nějakou paralelu mezi tímto případem a případem Andreje Babiše?

Ani ne. Já jsem si ten problém vyřešil hned na začátku. Když se policie seznámila s podstatou případu, ani nic nezahájila. Bylo to jasné jako facka. Šlo jen o pár týdnů mediálně ostrého období, které poměrně rychle skončilo. Policie sdělila, že to odkládá. Mě nebylo nic nabídnuto a já jsem nic nenabízel. Kandidátky ve volbách se podávaly až další rok a v té době už jsem byl očištěn. Upřímně – je to riziko každého, kdo je trochu vidět. Může se mu stát, že je na něj vysloveno nějaké podezření. Je na každém, jak na to zareaguje. U mě skončil proces hned na začátku, v případu pana Babiše je v běhu. To je velmi podstatný rozdíl.