Čeští vědci zjistili, jak zvýšit efektivitu žáků ve školách. Učitelům stačí jediná věc

Čím více konkrétně žák hovoří a argumentuje, tím více se naučí. Zjistili to výzkumníci z Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Výzkum se konal na více než šesti stech žácích, které vědci sledovali přímo ve třídách. Aby mohli měřit délku promluv a počítat argumenty žáků, vyvinuli vlastní mobilní aplikaci, která přesně ukazovala rozložení žáků ve třídě. Díky ní badatelé mohli jednoduchými pohyby sledovat jejich aktivitu ve výuce. Kvalitu žákovského učení následně vědci zjišťovali prostřednictvím testů čtenářské gramotnosti.

Podle vedoucí výzkumného týmu Kláry Šeďové z výzkumu vyplývá, že ti učitelé, kteří dokážou své žáky dovést k tomu, aby o probírané látce diskutovali, pozitivně ovlivňují jejich učení. "Je potřeba vytvářet žákům prostor pro rozvité promluvy s argumentací a, pokud možno, přivést ke komunikaci všechny žáky ve třídě," řekla pro EuroZprávy.cz. V malých třídách je situace podle ní z tohoto hlediska jednoduší ale i ve větších třídách do třiceti žáků by zdravá komunikace mezi učitelem a žáky měla být možná.

Aby žák na hodině mluvil, učitel by podle Šeďové měl klást otevřené otázky, zaměřené nikoli na ověřování znalostí žáka, ale i na jeho vlastní myšlenky, jejich vysvětlování a zdůvodňování. "Také by se po odpovědi žáka učitel ho měl zeptat, proč si to myslí, nebo položit mu jinou navazující otázku, která přivede žáka k dalšímu rozvinutí a upřesnění jeho promluvy. Navíc by učitel měl vytvořit strukturu, v níž žáci reagují na sebe navzájem, nejen na učitele," vysvětlila Šeďová.

Podle ředitelky základní školy Mendelova v Praze a učitelky hudební výchovy Martiny Thumsové je potřeba dávat žákům skupinové úkoly a kooperativní metodou zapojovat do řešení celý tým. "Také by učitel měl učit žáky naslouchat druhému týmu a debatováním třídit myšlenky. Nic z toho, co řeknou, není špatné," dodala pro EuroZprávy.cz Thumsová.

Problémem v českých školách je podle Šeďové to, že učitelé kladou velké množství uzavřených otázek, na které žáci odpovídají jen krátce. Podle ní promluvy žáků mají faktografickou povahu a nejsou myšlenkově aktivizující. Učitelé tedy hodnotí jen správnost či nesprávnost odpovědí. Zároveň podle Šeďové situace v Česku není v tomto ohledu příliš odlišná od zahraničí.

"Situaci mohou změnit vzdělávací programy pro učitele, ty však musí být dlouhodobé a, pokud možno, založené na reflexi videonahrávek výuky samotného učitele. Naučit se, jak přimět žáky k rozvitému vyjadřování s argumentací totiž znamená, že učitelé musí změnit své vzorce komunikačního chování," objasnila výzkumnice.

Podle Šeďové z výzkumu nevyplývá, že introvertní žáci budou méně úspěšní než extrovertní. Podle ní jsou schopní kompenzovat nevýhody, které plynou z jejich malého zapojení do komunikace, jiným způsobem, a to například domácím učením nebo přemýšlením ve třídě. "V pubertálním období na druhém stupni bývají některá děti ostýchavá, je potřebné jim dát čas, aby našla jistotu v mluveném projevu a také pomoct jim různými technikami, například dramatickou výchovou," řekla Thumsová.

Podle mluvčí ministerstva školství České republiky Anety Lednové existují rámcové a také školní vzdělávací programy. Ty druhé si tvoří škola samostatně. "Školní program je východiskem pro jednotlivé vyučující, kteří si na jeho základě projektují vlastní výuku. Je tedy věcí pedagoga, jaký přístup pro svou výuku zvolí," vysvětlila pro EuroZprávy.cz Lednová. To, nakolik forma a způsob výuky dovolují žákům vyjadřovat se a argumentovat, záleží na učitelích samotných.

Nicméně podle Lednové školy pravidelně kontroluje Česká školní inspekce, kterou odborníci z ústavu pedagogických věd o výsledcích svého výzkumu také informovali. Podle náměstka ústředního školního inspektora Ondřeje Andryse tento výzkum dokazuje, jak je nezbytné kombinovat různé metody a formy výuky, včetně těch, které dokáží žáky více aktivizovat.