ROZHOVOR | Vlna migrantů: Kdy to skončí? Profesor upozornil na zásadní věc

Letos jsme si připomněli 70. let od konce druhé světové války. Momentálně je situace ve světě značně napjatá a objevují se názory, že směřujeme k dalšímu globálnímu konfliktu (či dokonce že v něm již jsme). Souhlasíte s takovým tvrzením?

S označením globální konflikt bych byl trochu opatrný. Měli jsme v minulosti řadu světových konfliktů (rozhodně více než ty dva takto označované ve 20.století) ale vždy byly velké části planety kam v podstatě nezasahovaly. Vždy ale šlo o konflikty z větší části způsobené rozpory mezi evropskými mocnostmi. Toto jistě nebude platit, jestliže k zásadnějším konfliktům dojde, v 21.století. Jestli směřujeme k nějakému světovému konfliktu, tak v současnosti jde jen o určitou spekulaci.

Jedním z hlavním problémů dnešního světa je Islámský stát a hledá se viník krize na Blízkém východě (ale například i v Libyi). Kde se podle Vás stala chyba, že najednou musíme čelit takovému nepříteli?

Důvody krize na Blízkém východě je třeba hledat v dlouhodobějším vývoji této oblasti, kde určitý podíl na tomto vývoji, ale ne ten nejpodstatnější, měly západní mocnosti, a to od období kolonialismu až po nedávné intervence v Iráku nebo v Libyi.

V čele koalice proti IS stojí USA. Je „kampaň" Washingtonu a spojenců proti džihádistům dostatečná? Výsledky jsou zatím nejednoznačné...

Politika je vždy uměním možného. Je otázkou, jestli politika USA v této oblasti odráží plně možnosti prosazování amerického vlivu, nebo se v ní odráží i váhající přístup současné americké administrativy, která od začátku tvrdila, že ukončí přímou vojenskou angažovanost v Afghánistánu a v Iráku.

Snem většiny upchlíků z Afriky a Blízkého východu je dostat se do Británie. Proč právě tam a proč nechtějí zůstat ve Francii?

Jak vidíme není to prioritně Británie, ale Německo, které láká např. syrské uprchlíky. Migranti z Maroka, Alžírska a Tuniska mají tradiční zájem o frankofonní země Evropy. Migranti z Blízkého a Středního východu už i tím, že zde převládá znalost angličtiny nad francouzštinou, více upřednostňují Německo, Skandinávii a Británii.

Když už jsme u Francie a Británie, není „uprchlická krize" také neblahým důsledkem evropského kolonialismu?

Nemyslím si, že dědictví kolonialismu by mělo rozhodující vliv na migranty, které toto historické období již nepamatují. Jestliže něco slyšeli od svých rodičů a prarodičů, tak to nemohlo být něco zásadně negativního, jinak by neměli namířeno do těchto zemí.

Jak by „uprchlickou krizi" měla EU řešit? Jsou ploty a armáda na hranicích řešením?

Především by se mělo k problematice imigrace přistupovat jako k dlouhodobému problému. Příchod migrantů přece není jen záležitost tohoto roku, vždyť krize v Sýrii, Iráku, Libyi nebo v Jemenu a Afghánistánu nevypadají, že by měly brzo skončit. Vlny migrantů lze předpokládat i v dalších letech. A toto by si měli uvědomit evropští politici a z této perspektivy hledat řešení.

Psali jsme: Uprchlíci? Panika není na místě. Politolog o českém hulvátství a "selhání" multikulturalismu  

EU se potýká s mnoha dalšími potížemi. Brusel usiluje o těsnější integraci členů osmadvacítky, zároveň ale tady máme snahy o separatismus (Skotsko, Katalánsko, Benátsko, Vlámsko). To je přeci naprostý rozpor. Budou v Evropě další státy?

Politická mapa Evropy se po celé 20.století měnila a není důvod si myslet, že současná podoba je konečná. Moje generace si to trochu myslela o mapě vzniklé po druhé světové válce a byl to velký omyl.

Je dle Vašeho názoru „brexit" reálný? Jaké by byly důsledky pro Británii a EU?

Je to jedno možné vyústění vztahu Británie k EU, ale v současnosti, podle průzkumů veřejného mínění ( které jsou v otázce členství a vystoupení velmi těsné) ne jasně reálné. Dopady vystoupení by mohly být velmi zásadní. A to nejenom pro postavení Británie ve světě, ale pro celý vývoj evropské integrace.

Evropská unie už potřetí zachraňuje Řecko. Je zde důvod i geopolitický (např. obavy z ruského vlivu v oblasti)?

Myslím si, že geopoliticky Řecko pro Západ není tak důležité jako např.Turecko. Celý proces evropské integrace, včetně měnové unie, byl vždy politicky chápán jako celoevropský. Vystoupení Řecka z Eurozóny by znamenal politicky, ne ekonomicky, konec této ideje.

Konflikt na Donbasu pokračuje, byť už ne s takovou intenzitou. Lze odhadnout, jak se bude situace vyvíjet dál?

Myslím si, že Moskva neustoupí ani o píď od Minských dohod. Takže lze předpokládat rozsáhlou autonomii pro východní regiony Ukrajiny. Tato autonomie může ovlivňovat i otázku postavení Ukrajiny v mezinárodním systému.

Vztahy Rusko-USA jsou na bodu mrazu. NATO ukrazuje svaly, Moskva naopak občas připomene jaderné zbraně. Máme zde druhou studenou válku a návrat geopolitiky?

Rozhodně období bipolárního globálního systému skončilo a je velmi nepravděpodobné, že bychom směřovali k jeho obdobě z doby studené války. Rusko je významný regionální, ale ne globální hráč.

Žijeme v době kulturní globalizace. Jaké klady a zápory tento proces s sebou přináší? Selhává multikulturalismus?

Svět je multikulturní, to je fakt a musíme s ním počítat. Ale idea multikulturalismu založená na myšlence jakéhosi soužití různých kultur s vlastní systémem hodnot je nesmyslná. To by vedlo k ghettoizaci společností. Moderní stát si musí být vědom, že žijeme v multikulturním světě, dávat různým komunitám svobodný prostor pro jejich kulturní rozvoj. Ale zároveň tento stát musí prosazovat určitou jednotící politickou kulturu, opírající se o hodnoty, které bude uznávat společnost jako taková.

Děkujeme za rozhovor.