KOMENTÁŘ | Evropa se potřebuje spolehnout sama na sebe. Washington nemusí přispěchat na pomoc

Polsko-americká historička a nositelka Pulitzerovy ceny Anne Applebaumová varovala, že se Evropa do budoucna nemůže spoléhat na podporu Spojených států. Napsaly o tom EuroZprávy.cz.

„Pokud chce Evropa zůstat liberálně-demokratickou baštou, musí se připravit, že to zvládne bez USA … Jsem si docela jistá, že Trump v případě zvolení nebude vůdcem velké demokratické koalice, která by potlačila autokracii. Donald Trump je především politikem sám pro sebe. Zajímá ho vlastní moc a vlastní peníze,“ popsala Applebaumová.

Ekonomická a vojenská síla Spojených států vedla řadu (nejen) evropských zemí k tomu, že Washington označily za „garanta bezpečnosti“. Na americkou obranu se spoléhají nejen menší země, které zkrátka nějakého garanta potřebují, ale také země rozvinuté a silné, jako je Německo nebo Polsko.

Možný nástup Donalda Trumpa do čela Bílého domu způsobí, že slepá důvěra v roli USA jako bezpečnostního garanta se silně vymstí. Republikánský exprezident a aktuální kandidát na obhajobu totiž k ochraně evropských zemí nezastává zrovna pozitivní přístup a pokud by došlo na ruskou agresi přímo na území NATO, neexistuje žádná záruka, že USA pod vedením Trumpa zasáhnou na pomoc. Slepé spoléhání se na garanci od Američanů ale nadále pokračuje.

Tento přístup je u některých větších zemí poměrně překvapivý. Konkrétně Německo vždy platilo za silnou vojenskou mocnost a jeho potenciál se nejvíce prokázal během světových válek. Hlavním mezníkem jeho masivního posílení je rok 1871 a vznik sjednoceného Německého císařství a Itálie. Právě tehdy začalo Německo na evropském kontinentu budit obavu ze své přílišné síly. Kde je ale tato síla dnes?

Německo má oproti uplynulým dvěma stoletím velmi slabou armádu, která se spoléhá hlavně na americkou vojenskou sílu. Pokud by došlo na válku s Ruskem, budou to právě Američané, kdo se budou muset postavit (nejen) za Německo – což je vzhledem k ještě docela nedávných historickým událostem poměrně paradoxní.

Potřebu silné armády si uvědomují Poláci, jejichž vlády v posledních letech ohlásily velké investice do zbrojení a snahu o vybudování největšího tankového vojska v Evropě, které má hravě předčít i britské, německé a francouzské tankové vojsko dohromady. Za tímto účelem rozvinuli Poláci bohatou obchodní kooperaci s Jižní Koreou a USA.

Pokud se Polsku podaří vybudovat skutečně silnou armádu, může být právě Varšava evropským bezpečnostním garantem. Historicky často ponižovaná a slabší země se od pádu komunismu vyšvihla do kontinentální špičky v ne jedné oblasti – a může sloužit jako příklad toho, že komunistický režim se státy nedělá nic dobrého.

I Polsko se ale stále spoléhá na USA jako bezpečnostního garanta. Činí tak společně s pobaltskými republikami, kterým v podstatě nezbývá nic jiného – na jakýkoli odpor proti Ruské federaci jsou zkrátka příliš malé a slabé. Je jasné, že pokud Ukrajina padne, Pobaltí bude na řadě jako další – a právě zde je potřeba nového bezpečnostního garanta.

V současné chvíli se východoevropské země spoléhají na nasazení amerických sil v případě napadení Ruskem. Pokud dojde k ruskému útoku a Američané nepřispěchají na pomoc, Bukurešť, Varšava a Vilnius snadno dopadnou jako ukrajinský Bachmut nebo Mariupol.

Jak upozornila Applebaumová – hlavním faktorem jsou nečekané změny. Evropa by podle ní neměla čekat, až se problémy dostanou na povrch. Znamená to tedy, že by se měla zaměřit na zbavování se závislosti na USA.

Nástup Trumpa totiž nemusí způsobit jen odklon Washingtonu od garantování bezpečnosti, ale také obchodní válku s Evropskou unií. Pokud budou transatlantické vztahy v takovémto stavu, nelze se v žádném případě spolehnout na vojenskou kooperaci v případě napadení. Naopak, západní spojenci budou vystaveni ruské hrozbě ještě více, než jak je tomu dnes.

Důležitým faktorem je krize. Evropská unie se – zcela objektivně – nenachází v dobrém stavu – ekonomika utrpěla pandemií covidu-19 a energetickou krizí způsobenou ruským vpádem na Ukrajinu; v řadě evropských zemích posilují krajně pravicová a tzv. národovecká hnutí.

Situace se v mnoha ohledech podobá 30. letům minulého století. Tehdy celý svět sevřela hospodářská krize, která v konečném důsledku umožnila nástup fašismu v Německu a Itálii. Oslabené Spojené státy už nemohly nadále tak silně podporovat německou ekonomiku, aby spěla ke skutečné poválečné obnově. Velká Británie a Francie byly zamotané v dluzích, které nashromáždily během první světové války. Nově vzniklý komunistický Sovětský svaz byl kapitolou o sobě samé. To vše nakonec vedlo k nejhorší válce v lidských dějinách.

Pokud se evropské země poučily, tak vědí, že se nemohou spoléhat na jediného garanta bezpečnosti. Ten se totiž stáhne ve chvíli, kdy má své vlastní problémy a potřebuje je urgentně řešit. Stalo se to ve 30. letech a může se to stát za Donalda Trumpa – a už při jeho prvním funkčním období se USA Evropě nebezpečně vzdálily.