České důchody a spoření na penzi: Začnete klidně ještě při studiích

Proč? Už jen proto, že starobní důchody v Česku nejsou v porovnání s ostatními zeměmi Evropské unie kdovíjak vysoké. Jejich průměr činil v roce 2020 (v prosinci) 14 502 Kč, což ale samozřejmě znamená, že někdo dostává více a někdo méně – rozdíl je patrný už mezi muži a ženami. A částka nižší než 14 502 Kč měsíčně je důvod, proč se vyplatí šetřit, ale i příčina toho, proč lidé často neodcházejí ze zaměstnání ve chvíli, když už by se na zasloužený pracovní odpočinek vydat mohli.

Pak je tu ještě jedno hrozivé číslo, a to minimální výše starobního důchodu. Ta u nás činí 4 310 Kč měsíčně. I taková může výše penze být, ale děje se to zřídka. Méně než 10 038 Kč měsíčně totiž dostává jen 10 % Čechů.

Propady, které většině Evropanů nehrozí. A státy, kde důchody vůbec nejsou

V průměru se při odchodu do důchodu v Česku sníží měsíční příjem člověka zhruba na 76 % příjmu aktivní populace. Evropský průměr je přitom 95 %! Hůř už jsou na tom na našem kontinentu jen Estonci (59 %), Lotyši (61 %), Litevci (69 %), Bulhaři (71 %) a Malťané (71 %).

Největší příjmy v porovnání s aktivní populací mají oproti tomu důchodci v Lucembursku – stát tam seniorů vyplácí 115 % průměrného výdělku. Dobře jsou na tom v tomto ohledu ještě Francouzi (105 %), Řekové (104 %) a Italové (102 %).

A věřili byste, že jsou státy, v nichž k vyplácení důchodu téměř vůbec nedochází? Údaje z roku 2014 mluví o tom, že skoro žádný důchod nepobírali senioři v Libanonu a Singapuru. Ve 37 zemích světa v té době dostávalo peníze od státu jen 10 % obyvatel – nejčastěji šlo o africké státy, v menší míře asijské a zkušenost s tím mají i obyvatelé Haiti. Kdy v Česku vzniká nárok na starobní důchod?

V Česku bylo k roku 2019 přesně 19,9 % obyvatel ve starobním důchodu. Ne všichni do něj ale odchází ve stejném věku. Protože v této oblasti proběhlo pár změn, je nejlepší si svůj důchodový věk vypočítat na online kalkulačce. Do té stačí zadat pohlaví, datum narození a ženy udávají navíc i počet dětí. Odchod do důchodu závisí totiž na roku narození, na počtu dětí a pak také na počtu let, za které bylo uhrazeno sociální pojištění.

Složité přepočty se týkají především ročníků narozených před rokem 1971. Mladší lidé (a to včetně žen bez ohledu na počet dětí) mají počítání výrazně jednodušší – hranice pro odchod do důchodu je aktuálně stanovená pro všechny jednotně na 65 let. Pokud tedy člověk alespoň 35 let platil státu sociální pojištění. Jestliže byla doba pojištění kratší, pak se termín odchodu do důchodu opět mění.

A samozřejmě i ve světě jsou rozdíly ve věku, kdy má člověk nárok na to, aby odešel do důchodu. Zatímco například v Norsku a na Islandu se dá definitivně skončit s prací v 67 letech, ve státě Lesotho je to až v 70 letech a z druhého konce – na Šalamounových ostrovech a v Kuvajtu je to 50 let věku. Hranice bývá nejčastěji stanovena podle střední délky života, takže není náhodou, že tam, kde se lidé dožívají nižšího věku, odcházejí dříve do důchodu. Není to ale pravidlo, které by platilo stoprocentně.

Jak na to, aby se nám v důchodu dařilo?

Asi nikdo nepředpokládá, že bude v důchodu rozhazovat statisíce či dokonce milióny, pokud zrovna nemá ohromné jmění. Kdybychom chtěli hospodařit například s 20 000 Kč měsíčně a být v penzi 25 let, potřebujeme k tomu našetřit 1,5 miliónu korun. V současnosti ale Češi odcházejí do důchodu se zhruba 300 000 Kč. Pokud si chcete období důchodu opravdu užívat a nepočítat každou korunu, je potřeba na tom začít včas pracovat.

Jak se dá šetřit? Klidně i díky spořicímu účtu

Jednou z možností je odkládat si peníze přímo na penzijní spoření. S tím může člověk začít klidně už po škole a zpočátku stačí posílat třeba jen 300 Kč měsíčně – což je minimální částka pro získání státní podpory. Takovou částku spousta z nás ani na účtu nezaznamená a nepostrádá ji. Na druhou stranu se za dlouhé roky peníze nasčítají a společně se státní podporou (ta může dosáhnout až 230 korun měsíčně) vytvoří pěkný finanční polštář. Mimochodem, na „penzijko“ svým zaměstnancům přispívají i některé firmy.

S nedůvěrou se setkávají například penzijní fondy, u nichž se lidé hojně obávají toho, že je o peníze připraví. Fondy totiž nemusí skončit každý rok v kladných číslech, ale zároveň by měly lidem nakonec vydat alespoň tu částku, kterou si na ně uložili.

Pokud váháte, do čeho se skutečně pustit, můžete pro začátek zkusit spořicí účet, z něhož kromě našetřených peněz získáte i nějaký ten úrok. Ten se často pohybuje kolem 0,5 % - není tedy příliš vysoký, ale minimálně zbrzdí znehodnocování úspor skrze inflaci. Výhodou spořicího účtu je možnost hospodařit s penězi, kdykoli to potřebujete. Třeba když se vám rozbije auto nebo lednička. Ale o to těžší občas může být nechat tyto peníze růst až do důchodu. Založíte si ho jednoduše online a můžete ho mít navěky.

Na druhou stranu je ale třeba upřímně přiznat, že spořicí účet je opravdu jen trochu vylepšená kasička – a pokud to s dlouhodobým spořením na penzi myslíte vážně, není od věci potkat se se seriózním finančním poradcem, který poradí a nasměruje vás k finančním produktům, které budou zároveň v souladu s vaším investorským profilem.