GLOSA | Události Petra Nutila: Obstrukce a pohádka o Kecálkovi a Důchodomůrce

Trvalo to dlouhých pět dnů, během kterých jsme mohli v přímém přenosu sledovat, jak poslanci spí ve spacáku (Schillerová), hroutí se vysílením (Wenzl), nebo si dávají noční rande s manželkami (Lochmann), provozují zdravotní rychlochodecké závody kolem Sněmovny (Šebelová), případně se pokouší trhnout rekord v řečnění (Okamura). 

A dopadlo to přesně tak, jak byste asi čekali. Celá tahle komedie s předem jasným výsledkem (nakonec koalice má prostě většinu, takže to byla otázka času, není o čem) stála vás, daňové poplatníky, miliony korun. A ve finále by se to dalo shrnout prostě tak, že poslanci schválili snížení červnové valorizace důchodů, hlasování předcházely obstrukce opozice a penze by tak měly v polovině roku vzrůst v průměru o 760 korun místo předpokládaných 1770 korun. Zní to velice nedramaticky, že ano. Tak to buďte rádi, pokud jste to nemuseli sledovat zblízka. 

My u toho byli. A tady máte výběr z bobulí toho nejlepšího, co se tento týden ve Sněmovně stalo. 

Závod o to, kdo dokáže nejdéle nejít na záchod a zároveň u toho předčítat u pultíku náhodné texty, vyhrál s přehledem Tomio Okamura. Tomu se totiž povedlo prolomit svůj rekord v nepřerušené délce projevu, který dosáhl úctyhodných sedmi hodin. Gratulujeme do Takešiho hradu k oddálení finálního hlasování o tuhle časovou kapsli a zároveň vzkazujeme, že Tomio je looser, protože si v obsahu pomáhal cizími texty. Ve srovnání se sekáči světového formátu, kupříkladu Fidelem Castrem, který dokázal oblažovat sedm hodin své publikum svými vlastními moudry, to zas jednou vypadá na klasickou českou intelektuální prázdnotu, tupé kopírování cizích vzorů bez špetky invence a hlavně  impotentní rétorické cvičení, které nejenomže nikoho nezajímá, natož aby ho zvedlo ze židle a gauče. 

Jo, dít se něco takového ve Francii, to by se po ulicích demonstrovalo, hořela by auta a tak. Tady byl klídek a pohodička jako vždycky. A to se dá použít jako docela dobrý obraz toho, jak moc Čechy to, co se dělo ve Sněmovně vlastně v reálu zajímá.

Zajímat by je to ale mělo. Ne proto, že se na důchodech nebude přidávat tolik, jako spíš proto, že se  vláda konečně snaží aspoň trochu zbrzdit tu sebevražednou splašenou jízdu do dluhové zdi, na níž naši zemi nasměrovaly předchozí vlády. A jestli nechceme opakovat třeba řecký scénář státního krachu, pak by bylo na místě tuhle snahu o alespoň malé napravení státních financí ocenit. 

Nicméně pojďme ještě k tomu úžasnému týdnu. Padlo v něm několik fascinujících výroků, které si zaslouží, aby byly zvěčněny a vytesány do digitálního mramoru věčné internetové paměti. Nech sa páčí.

Andrej Babiš předvedl třeba čisté dada: „Proč máme rekordní inflaci? No, protože jsme. Znovu ta elektřina. Triviální! Musíte to nacvičovat. Možná už to někdo napíše konečně.“ 

Tomio Okamura ukázal, že už je duchovní mistr, který dokáže ovládat i svoje tělesné projevy, když prohlásil, že „když bojuju za správnou věc, absolutně nevnímám nějaké osobní potřeby, třeba zda se mi chce na WC.“ 

Jaroslav Foldyna se stihnul pro jistotu před projevem opít a rozplakat sám sebe svým projevem, ve kterém mimo jiné bryskně glosoval události posledních dnů tím, že řekl, že je „tryskní, co se v této Sněmovně děje.“ S tím nelze než souhlasit.

No a zatímco v parlamentu probíhalo obstrukční peklo, hned pár metrů vedle, na Malostranském náměstí proběhl bez většího zájmu pokus o jednu politickou exhumaci. Totiž Jiří Paroubek se postavil do čela Nespokojených a svým radikálním vystoupením se pokusil sjednotit levici. Tedy to, co z ní po nájezdu Andreje Babiše zbylo. A podle účasti toho nezbylo úplně moc. 

Tak pojďme na závěr k něčemu užitečnému. 

I do Čech asi dorazí Fackovací turnaj. Organizace Red Face totiž ohlásila novou soutěž, při které se můžete i vy profackovat až do finále o milion korun. Hned se vyrojil zájem mezi známými inflluencery a my k tomu dodáváme, že navrhujeme tohle přenést na půdu Poslanecké sněmovny. Což by zabilo dvě mouchy jednou ranou – konečně by se snad lidi na to, co se tam děje, i dívali, a zadruhé - o dost by to zrychlilo tamní procesy. 

No a to by asi pro dnešek stačilo.