GLOSA | Události Petra Nutila: Zrušení evropského veta a první vyznamenaní od Petra Pavla

Prezident Petr Pavel v roli hlavy státu poprvé u příležitosti 28. října předával státní vyznamenání. A bylo to hezké. S apelem na pospolitost a smysl směřování naší země. Obzvláštní mediální pozornost si vysloužil okamžik v rámci pietního aktu na Vítkově, během kterého pan prezident nedopatřením trefil tyčí od praporu vedle stojícího vojáka do hlavy. My to rozebírat nebudeme, nakonec si to můžete najít na internetu, je to vlastně vcelku lidský okamžik a taková pecka to nebyla, neb vojákovi jen sundala čepici, aniž by ho poslala k zemi. 

A místo toho se budeme věnovat zásadnějším okamžikům. Třeba ocenění pro Miloně Čepelku. Prezident totiž kromě jiných 61 osobností, politických matadorů, jakými jsou Karel Schwarzenberg nebo Petr Pithart, udělil vyznamenání i hercům, lékařkám nebo lidem, kteří zachránili životy. Z nich bych rád vytáhl člověka mému srdci blízkého, totiž básníka, tvůrce haiku, prozaika, textaře, herce, zpěváka, scenáristu, moderátora a hlavně cimrmanologa Miloně Čepelku, za což má prezident u mě všechny palce nahoru. Tento skvostný herec, kterého si můžete vybavit z mnoha skvělých rolí, z nichž bych vyzdvihl roli matky Žílové v cimrmanovském Aktu, erotomana hraběte Zeppelina ve zpěvohře Hospoda na mýtince, či dvojroli Princů Jasoně a Drsoně v pohádce Dlouhý, široký a krátkozraký. Gratuluji moc, pane Čepelko, jste skvělý! 

Nicméně bulvár sáhodlouze řešil každý okamžik dnešního slavnostního Dne vzniku samostatného československého státu, hlavně šaty dam na slavnostním večeru, což autorovi připadá zcela nesmyslné a proto doporučí o dost zajímavější zprávu ze stejného dne, kterou bůhvíproč předávání státních vyznamenání zastínilo. Ano, uhodli jste. Je to zápas Clash of the Stars. 

Dominik Radl, alias liliput Malej Zmijozel, si totiž zcela natřel na chleba o dost vyššího soupeře, namachrovaného Jiřího "Maxe Greena" Janoucha. Následně se Maxovi vysmál. Autor Událostí PN by v tomto kontextu rád ocitoval známý verš Jitřních písní Svatopluka Čecha, který zní: „Sláb jenom ten, kdo v sebe ztratil víru a malý ten, kdo zná jen malý cíl.“ Dnes se ukázalo, že Zmijozel je prostě bůh a těšíme se na jeho další zápasy. A na to, že časem si i on vyslouží státní metál. 

Ale ještě na skok k prezidentství. Jak asi víte, z úsporného balíčku vlády vypadlo navýšení renty pro bývalé prezidenty. Ta je doživotní a ve výši 50 tisíc Kč měsíčně, přičemž návrh počítal s jejím zdvojnásobením, protože inflace a tak. To nevyšlo, nicméně na Twitteru se objevila docela zajímavá úvaha nad tím, jak by se ti, kdo zrušení navýšení post-prezidentské renty pro Klause a Zemana vítají, asi tak tvářili, kdyby tu s námi ještě stále byl Václav Havel, a zda by i v takovém případě byli nadále tak rozhodní a neoblomní. Jako jasně, všichni víme, kým se jak Klaus, tak Zeman v průběhu mandátu stali, nicméně, nemělo by nám jít třeba spíš o princip a symboly? Nechci moc zabrušovat, abych nemusel vybrušovat, tak si jen poznamenám, že jeden den obstrukcí a Okamurovsko-Babišovského žvanění nás všechny stojí 6 milionů denně. Psal jsem o tom tady. 

Ale v uplynulém týdnu se děly i jiné věci. 

Izrael zahájil pozemní operaci v pásmu Gazy, aby našel a potrestal tvůrce, strůjce a viníky nedávných teroristických útoků. Bude to ošklivé a dlouhé. A my v tomhle tažení jednoznačně stojíme za Izraelem. K tomu není co dodat.

Palestinské hnutí Hamás není teroristická organizace, ale osvobozenecké hnutí svádějící bitvu o ochranu své země, prohlásil turecký prezident Erdogan ve středečním projevu k poslancům své Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Trochu to od zásadního člena východního křídla NATO překvapilo. Ale to není všechno. Podle Erdogana by měl více jednat o své bezpečnosti s okolními státy. Pro připomenutí - na severu sousedí Izrael s Libanonem, na severovýchodě se Sýrií, na východě s Jordánskem a na jihozápadě s Egyptem, tedy se státy, které proti němu opakovaně buď vedou války, nebo alespoň pořádají mejdany a výcvik pro palestinské teroristy. Jednat s nimi a snažit se obecně dohodnout s někým, kdo vás chce už víc než půlstoletí zabít, zdá se jako trochu bláznivé, nicméně o tom, proč si z Erdoganových slov nedělat moc těžkou hlavu, jsem psal třeba tady. 

Ale zpátky k nám. Andrej Babiš se na sítích vytasil s fotkou svých dvou dětí z druhého manželství a srdceryvným textem o tom, že jeho rodina je to nejlepší, co si mohl v životě přát a tak. Akorát u toho nějak zapomněl na svoji první rodinu a svého prvorozeného syna. Ale to se tak nějak pánům občas stane, žejo. 

V Evropě se řeší právo veta. Respektive jeho zrušení, respektive Ústavní výbor EP ho schválil. Jde o to, aby se rozhodování na evropské úrovni přesunulo z ne úplně dobře fungující jednomyslnosti na prostý většinový systém. Řevu je kolem toho až hanba, hlavně od těch, kteří mají Brusel za sídlo satana a z EU by nejraději vystoupili. Tak hele, asi takhle. Zrušení práva veta je naprosto zásadně podstatným krokem, má-li být evropské společenství co k čemu a trochu akceschopné. Je naprosto nezbytné, aby celá Evropa nemohla být vydírána lidmi, jakými jsou aktuálně třeba Orbán nebo Fico. Budeme si muset vybrat. Chceme funkční, západní a svobodnou Evropu, nebo (jak by řekli Brňané) nekonečný proruský a antisystémový šaškec?

Volá se tu léta po bezzubosti Evropy tu v tohle, tu v tamtom, třeba společné obraně a ochraně hranic, zahraniční politice, energetice nebo migrační politice. Zrušení veta je skvělý krok kupředu, který tyhle věci může konečně posunout o mocný kus dopředu směrem k akceschopnější a efektivnější Unii. A já jsem pro všema deseti.  

A na konec dobrá zpráva. Jaromír Soukup už se oklepal z rozchodu s Agátou a zase randí. Tak gratulujeme.