GLOSA | Události Petra Nutila: Digitalizace a Babiš v náručí proruských populistů

A hned první věc je pecka. Babiš se v europarlamentu spojil s jasně proruskými silami, jakými jsou Orbán a Kickl. S tím nejhorším, co v Evropě najdete. Zcela o své vůli zatáhl své europoslance mimo prozápadně směřující EU. Docela rád bych věděl, co na to říkají noví poslanci europarlamentu za ANO jako Klára Dostálová nebo Bžoch, kteří se v kampani zaklínali svou proevropskostí. Ale to je fuk, jsou jak korouhvička. 

Zajímavé na tom je snad jen to, s jakou lehkostí hodil Babiš v europarlamentu přes palubu svého „kamaráda“ Macrona, s nímž se svého času tak rád ukazoval, okamžitě co bylo zjevné, že volební výsledky macronovské části evropské frakce Renew zůstaly daleko za očekáváními. Bezskrupulóznost, s níž si Andrej si své blízké chvíli přitahuje, aby je při prvním problému bez ostychu zahodil, je vlastně obdivuhodná. To by jistě podepsal jak Miloš Zeman, tak Machiavelli.

A vlastně si můžeme položit otázku, zda je vůbec možné pro člověka, který chce v politice vydržet déle než jedno období, aby se choval jinak. Ale to ze mě samozřejmě mluví člověk, který v politice už viděl ledacos, třeba hřbitovy plné idealistických hrdinů, zatímco ledoborci politiky ve stylu kudyvítrtudyplášť dokázali překonávat jednu zákrutu za druhou. 

Plyne z toho nějaké ponaučení? Snad jen to, že kdo se nezmění, bude změněn. Ať chce, nebo nechce. 

Tak pojďme dál. 

V Americe byla první předvolební debata, kde proti sobě nastoupili dva staříci. Ten starší z nich, Joe Biden, nebyl zrovna dvakrát v kondici. Zasekával se, nebylo mu rozumět. Nemám mu to za zlé, nakonec je mu 81 let. To je věk, ve kterém bude většina z nás už mrtvá. 

Proti němu stanul „mladší“ Donald Trump, kterému je 78. Ten má energie o fous víc, ale zas se nestydí ani trochu za to, že lže, slibuje nesplnitelné a navíc hrozí, že by se po případné výhře mohl stát prvním prezidentem USA, který povládne z vězeňské cely. 

To fakt nemá Amerika nikoho lepšího? Ptá se aktuálně spousta lidí v obou hlavních soupeřících táborech, jak republikánském, tak demokratickém. Ameriku prostě čeká nelehká volba, hlavně když demokraté nevyslyší globální volání po výměně hlavního kandidáta a republikáni furt jak ovce budou poslouchat mámení krysaře s golfovou holí. Ale co já bych jim radil. Sami si tuhle polévku uvařili a teď si jí budou muset dojíst až do dna. Bohužel jim k tomuhle tanci hraje celý západní svět a obávám se, že v jednom i druhém případě je tou hudbou Requiem za světem, který patřil Západu. 

No a začaly Vary, samozřejmě, takže do města, kam nikdo nikdy jindy nejezdí, vyjela celá Praha, aby si zahrála další díl frašky zvané kulturní vyžití. O tu tu ale nikdy nejde. Nevím kdy naposled jste vy – co jste náhodou s kocovinou ve Varech nezapadli do náhodného kina v době festivalu – slyšeli o nějakém filmu, co se tam kdy promítal. Ve skutečnosti je to jen rej bulváru přesně nasazený na začátek okurkové sezóny, ze kterého se dá týden žít na šatech, výstřizích, vypadlých bradavkách, přípitcích a tanečcích v nesmyslných stanech na kolonádě, pseudo-celebritách a samozřejmě taky vyhasínajících světových hvězdách, které se bůhvíproč nechaly přemluvit, aby do Varů přijely. 

Něco vám řeknu. Lidi z tohohle města, Karlových Varů, si každý rok fakt oddychnou, když festival skončí. Mají svých problémů dost. Možná by pro jednou bylo užitečnější se o ně skutečně zajímat o fous víc, než o prvního poblitého herce, který se nad ránem šel polonahý umýt do Teplé. 

Tak pojďme dál. 

Mám pro vás totiž pozitivní zprávu! Konečně se v Čechách povedlo něco, co bude fungovat další desítky let a zásadně naši zemi posouvá do 21. století. Ano, mluvím o digitalizaci stavebního řízení, kterou spustilo ministerstvo pro místní rozvoj pod vedením Piráta Ivana Bartoše. Jasně, samozřejmě, něco tak velkého provází problémy při zavádění. To je u projektů téhle velikosti nevyhnutelné. Podstatné je, že někdo (Piráti) tuhle věc dovedli do funkčního konce, a že tímhle krokem posunuli Česko ze století papíru a páry do normálního, moderního a aktuálního času, ve kterém je běžné, že se věci dají vyřizovat online. Nepochybuji, že obtíže, s nimiž se přitom museli utkat, především ze strany státní správy zaseklé v papírovém pravěku, byly obrovské. Ale povedlo se. 

Spustili proces, který už nepůjde zastavit, ťukli do kostky domina, které přetvoří zemi a to, jak funguje, a já to považuji (s jistou znalostí státní správy) za výkon nejen nadlidský, ale i přímo heroický. eObčanka, propojení registrů, stavební řízení, eGovernment, to je to, co bude skutečně určovat podobu našich budoucích životů. Za to jim je třeba fakt poděkovat. A i když se to může zdát jako malý krok pro běžného Čecha, je to skok pro celé Česko.

Takže Ivane, díky!