KOMENTÁŘ | Angličtina od první třídy je skvělý nápad. Druhý jazyk počká až na střední školu

Iniciativa ministra školství Mikuláše Beka je pochopitelná. Společnost vyloženě potřebuje, aby se děti začaly učit cizí jazyk už v první třídě, ne-li ještě dříve. Vidíme to všude. Mladé tváře osvícené modrým světlem z mobilních telefonů nebo třeba rodiče-cestovatele, kteří spolu s omladinou putují tisíce kilometrů od domova. Tam všude naše děti jazyky uplatní.

Angličtina je naprosto dominantním jazykem západní hemisféry. Děti ji využijí nejen při vzdělání, ale také při hrách nebo prosté komunikaci na ulici. Aby se tito mladí lidé později úspěšně zařadili na pracovní trh, angličtina je nutnou znalostí. Nejde ale o angličtinu na nejnižší úrovni, kdy je člověk schopen vyměnit si s rodilým mluvčím pár slov; důležité je angličtinu ovládat na téměř profesionální úrovni – minimálně B2, což je požadavek každé maturitní zkoušky – to je ale pozdě.

Jako hrdý zástupce generace Z musím poznamenat, že bez angličtiny bych se na internetu nejenže nemohl pořádně bavit, ale ani pracovat. Naučit se ji na špičkové úrovni po mně požadovala jak vysoká škola, tak prostředí s desetitisíci informacemi, které mi denně proběhnou před očima. Narodil jsem se ve stejném roce jako norský fotbalista Erling Haaland nebo český hokejový gólman Lukáš Dostál. I tito lidé by mi jistě dali za pravdu – v dnešním světě se bez angličtiny mladý člověk nedostane vůbec nikam.

Při otevření Instagramu nebo jakékoli jiné sociální sítě na každého prakticky bez výjimky vyskočí nějaký cizojazyčný obsah – samozřejmě v závislosti na tom, koho sleduje. Jen málokdo ale nemá ve svém seznamu sledovaných někoho, kdo používá angličtinu. Jde o jeden z hlavních jazyků západní civilizace a internetové prostředí jím zkrátka žije.

Když jsem si teď namátkou otevřel svůj feed na Instagramu, vyskočily na mě příspěvky podle jazyka takto: osm v angličtině, jeden v češtině a jeden v polštině. Samozřejmě se to u každého může lišit, ale dokazuje to, že angličtina světu sociálních sítí vládne. V tomto jazyce se dostávají do trendů memy i různí influenceři. Po otevření Twitteru (nebo X) vidím hned devět z deseti příspěvků v angličtině.

Takže angličtina ovlivňuje naše životy více, než si sami připouštíme. Pro vlastence to může být těžká rána, ale je to tak správně. Pro mysl člověka není dobré zůstat pouze v jedné kultuře, každý z nás se potřebuje vzdělávat a vnímat svět okolo sebe. Nejvíc to ale platí pro děti, na které změny ve školství směřují.

Ministr Bek jim svou iniciativou může neuvěřitelně pomoct. „Malé děti mají také tu výhodu, že nepociťují zábrany. V novém kolektivu se chvilku stydí, ale rychle se osmělí. Ještě nepřemýšlí nad tím, že něco řeknou špatně a ostatní se jim budou smát, necítí pocit trapnosti jako starší děti nebo dospělí, kteří chodí na kurzy cizího jazyka,“ píše Mensa Česko.

Přesně to by měla být věc, na kterou se u dětí zaměříme. Jakmile nastoupí do první třídy, jsou daleko smělejší a daleko více si dovolí. Nepociťují tolik onen pocit trapnosti, když mají mluvit cizím jazykem a bude to pro ně spíše zábava než ve třetí třídě, kdy už mají vybudované určité zábrany. Během dvou důležitých let už mohou ovládat angličtinu alespoň na takové úrovni, aby se nestyděly učit jazyk hlouběji.

Přesně to je ale problém s výukou druhého jazyka. Po prvňáčkovi nikdo nemůže chtít, aby se učil druhý jazyk – protože ani pořádně neví, proč se učí angličtinu – a zkusme mu vysvětlit, proč se má učit německy nebo španělsky. Jsou to jazyky zemí, o nichž ještě ani nemusel slyšet a jsou pro něj spíše abstraktním pojmem než realitou.

Proto se druhý jazyk žáci začínají učit později – mnohem později. Konkrétně na naší základní škole jsme měli na výběr v sedmé třídě mezi němčinou a sportovními činnostmi (vybral jsem si sport) a v osmé třídě už povinně mezi francouzštinou a němčinou. Učit nový jazyk partu pubertálních výrostků muselo učitelku extrémně vyčerpávat – v prvé řadě šlo o otravné dvě hodiny týdně navíc, což většina třídy dávala zřetelně najevo; v řadě druhé se nikdo ze svého jazyka nic nenaučil. Já od té doby třeba francouzštinu nemůžu ani slyšet.

Při nástupu na střední jsme si mohli vybrat hned mezi pěti jazyky – španělštinou, němčinou, francouzštinou, latinou a ruštinou, kterou jsem si nakonec zvolil. Na střední škole, zdá se, je to spíše o kvalitě učitele a o tom, jaký zájem má dospívající člověk o naučení se nového jazyka. Přirozeně se všichni naučili rusky nadávat a teprve potom měli snahu pokračovat dál.

Vzhledem k tomu, že na středních školách už jsou mladí lidé o něco uvědomělejší, učení úspěšně pokračovalo i přes počáteční zádrhely, jako byla azbuka. Po čtyřech letech výuky ruského jazyka na střední škole mnozí z nás odešli alespoň s takovými znalostmi, aby se s rusky mluvící osobou dokázali bavit o běžných věcech a s přehledem zvládli přečíst text v azbuce.

Ač naplno souhlasím s iniciativou ministra Beka, aby se anglicky učili už prvňáčci, druhý jazyk bychom měli předkládat lidem, kteří mají alespoň minimální tušení, k čemu jim bude a proč se ho mají učit několik hodin týdně. Sedmáci na základní škole sice už mají svou dávku rozumu, jen hrstka však má zájem trávit ve škole dvě hodiny navíc, aby se učila jazyk, který v životě použije jen minimálně.

V dnešní moderní době mladí lidé moc dobře vědí, že existují překladače – některé dokonce poháněné umělou inteligencí, jako třeba DeepL. Proto potřebují znát řádný důvod k učení se více než jednoho jazyka. Ze své pozice bych jim mohl těchto důvodů vyjmenovat stovky, opravdu přemluvit ale studenty musí resort školství.

Na vysoké škole mám kolegy, kteří se během tří let dokázali perfektně naučit čínsky, italsky nebo arabsky. Dělají to, protože vědí, co v životě chtějí dělat dál. Pokud ale podsuneme francouzštinu nebo španělštinu příliš mladému člověku, nebude ji mít rád, pochopí ji jako překážku ve svém životě a tento jazyk se v životě nenaučí.