KOMENTÁŘ | Evropská unie Ukrajinu spíše adoptuje, než přijme. Rozšíření si vyžádá oběti

Tvrzení, že je Evropská unie „ekonomický obr, ale politický trpaslík“, přestává platit. Krize posledních zhruba čtyř let – tedy covid a ruská invaze proti Ukrajině – ukázaly, že členské státy dokážou společně překonat značné těžkosti. 

Je zcela logické a očekávatelné, že v rámci uskupení sedmadvaceti, respektive osmadvaceti států nebude panovat absolutní jednota. Nejzásadnější kroky ale podstupovány jsou, a to poměrně jednotně. 

Evropská unie proti Ruské federaci od začátku její agrese proti Ukrajině uvalila řadu sankcí za spolupráce celé sedmadvacítky – a ano, i Maďarska a Polska. Být „černou ovcí“ se v danou chvíli nevyplácelo, s takto bezprecedentní agresí nemohl žádný, byť minimálně liberálně naladěný stát souhlasit. 

Nastává ale situace, kdy by se v Evropské unii měly více projevit národní zájmy. Rozšíření bloku vždy bylo jednou z nejdůležitějších politik a státy o něm dokázaly vřele debatovat a dojít ke konsenzu. Právě díky této unikátní spolupráci můžeme být součástí Evropské unie a, ruku na srdce, přijímat od ní finance – tedy být čistými příjemci. 

Abychom k tomuto stádiu mohli dospět, museli jsme přijmout velkou řadu evropských politik a legislativy – tzv. acquis. Její přijetí je klíčové pro jakýkoli kandidátský stát a bez něj nemůže fungovat žádný člen v EU naplno. Při zpětném pohledu to není ani tolik komplikované: mít volný trh, dodržovat lidská práva, organizovat svobodné volby, mít nestranná a svobodná média…

Jenže každá země není Česká republika, pro kterou obdobné reformy již byly na místě, a to i s ohledem na stav, v jakém ji nechal totalitní komunistický režim, zvládla adaptaci na politiky EU bravurně. Dalo by se to popsat jednodušeji: chtěli jsme být demokratickou zemí, tak jí tedy jsme. 

Evropská unie v posledním roce, konkrétně od začátku ruské invaze proti Ukrajině, učinila několik velice silných kroků. Tím nejvýznačnějším je udělení kandidátského statusu Ukrajině a Moldavsku. Minulou středu už předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová oznámila, že mohou začít přístupová jednání. 

O rozšiřování bloku o tyto dvě země jde debatovat dlouze. V řadě kandidátských zemí čekají ještě další země, které se na evropskou politiku přeorientovávají dlouhodobě. Moldavsko je navíc jednou z nejchudších zemí Evropy, v případě členství tedy půjde o dalšího čistého příjemce. Ještě stále zápasí se silným ruským vlivem a chybějící teritoriální integritou, stejný případ je Ukrajina. 

Jak tedy přijmout tyto země do Evropské unie bez toho, abychom ji rozvrátili? Pravdou je, že nesedíme v Bruselu a neznáme situaci v daných zemích do detailu, je ale důležité poznamenat, že EU by měla zachovat opatrnost, trpělivost a zdrženlivost. 

Ukrajina je (vyjma Ruska) největší zemí evropského kontinentu a má zhruba 40 milionů obyvatel. Moldavsko je pro změnu zemí malou, chudou a málo obydlenou. Jeho přijetí tedy nemusí přinášet takové dilema. Dá se dokonce velice zjednodušeně říct, že je to jako adoptovat dítě: je potřeba ho vypiplat a ono z něj něco bude. 

Jenže s Ukrajinou Evropská unie doslova adoptuje čtyřicetiletého muže traumatizovaného válkou. Vypiplat ho nejde, má svou hlavu a musí na sobě dlouze pracovat, aby se dokázal přidat mezi ostatní. Po přijetí mezi další členské státy navíc lze očekávat, že se Ukrajina bude chovat velice podobně jako onen muž. Jde o velkou a silnou zemi, která může postupem času zdárně konkurovat jiným velkým evropským ekonomikám. 

Podstatné je sousloví „postupem času“. Nyní Ukrajina nedokáže konkurovat jakékoli ekonomice v rámci Evropské unie. Je potřeba ji spravit, zbavit traumatu z války a počkat, co se bude po skončení konfliktu s Ruskem dít s ekonomikou a politickou scénou. Není vyloučené, že jakmile jednoho dne Volodymyr Zelenskyj z prezidentského úřadu odejde, tak se nejmocnějším mužem Ukrajiny stane někdo velice prorusky naladěný a neochotný integrovat zemi do EU. 

V takový moment budeme mít v Evropské unii nové Maďarsko, jen několikanásobně větší, jak teritoriálně, tak populačně.

Ne nadarmo politici opakují, že si „obě strany musí splnit své domácí úkoly“. Pokud chce Ukrajina vstoupit do EU, musí podstoupit masivní reformy, které musí totálně změnit ekonomiku, politiku a soudnictví největší evropské země. A pokud se chce EU o Ukrajinu rozšířit – musí reformovat sebe samu.