KOMENTÁŘ | Rozpočet je vyčerpaný, Babiš by stále rozdával. Kdy dojdou státu peníze?

Ale nedejme se zmást. Už od nejednoho politologa jsme mohli hodněkrát slyšet, že Babiš nedělá nic jen tak anebo jen na oko. Kalkuluje cíleně. Ví totiž, že přesně tyhle „bláboly“ chtějí jeho (a možná, že nyní už nejen jeho) voliči slyšet. Přitom sám „the best economist ever“, jak by jistě sám sebe Babiš nejraději tituloval, moc dobře ví, že letos v květnu skončil státní rozpočet ve schodku 271,4 miliardy korun, v dubnu to bylo dvě stě miliard a když si uvědomíme, že schválený státní rozpočet za celý letošní rok počítá s deficitem 295 miliard korun, není snad moc těžké ani pro žáky základní školy, natož pro pana inženýra Babiše, nebo i pro „modemanku s pávy“ Alenu Schillerovou, dopočítat si, že šílené tempo státních výdajů a dluhů je smrtelným koktejlem. Jenže politický boj je neúprosný, takže se levné body za kritiku úspor, škrtů a omezování státních výdajů hodí.

Vyjadřování opozice k nutnosti šetřit státní výdaje ale není nečekané. Od toho tu opozice zřejmě je. Na druhou stranu, nynější vládnoucí garnitura není sto jasně lidem říct, co se stane, když se nic nezmění. Je nutné si totiž uvědomit jedno. Bez ohledu na jakoukoli politickou příslušnost, Česko si nejen nemůže donekonečna půjčovat na svůj provoz víc a víc peněz (protože je samo nemá), jak si to asi představuje PR tým kolem Andreje Babiše, ale musí počítat i s velmi rychlým zdražováním tohoto dluhového financování. Platí totiž, že čím vyšší bude mít Česko dluh, bez viditelné snahy jej snížit, tím budou úroky za půjčky od investorů na financování státu vyšší a vyšší. A tím to bude dražší a dražší. A nejen pro pana inženýra Babiše, majitele Agrofertu, ale hlavně pro jeho často nenasytné voliče i pro nás všechny.

Co nyní nechce asi nikdo v centrále hnutí ANO slyšet, je nejeden hlas z ekonomické sféry, který už nějakou tu dobu poukazuje na to, že čím nižší dluh bude, tím pro zemi a její stabilitu lépe. Pokud se tak totiž nestane, reálně Česku hrozí, na rozdíl od tvrzení Andreje Babiše, že se může dostat do trvalého růstu dluhu a s tím spojených rizik. Sám bývalý předseda vlády z hnutí ANO svým milovníkům a obdivovatelům navíc zapomněl říct jednu věc: Trend zadlužování země právě z poslední doby jeho vládnutí v podobě navyšování výdajů státu a snižování příjmů (i když na tom se podílelo více politických směrů) bez příslušných rozpočtových protiopatření je jednou z příčin současných potíží s financováním státu.

O tom, že politika nemusí být jen ale opravdové svinstvo a že jí mohou dělat i lidé, kteří toho dokáží hodně zkousnout, se nás snaží už dost dlouho přesvědčit sám předseda současné vlády Petr Fiala. Je to sice záměr pěkný, jenže přináší s sebou čím dál víc i dost velké problémy a přehmaty. A veřejnost si toho všímá. Co je nám přece po hodnotách, no ne? A nutno říct, že jedním z nich je nutnost úspor a pořádných škrtů a náprava nedokonalých systémů výplat ze státního rozpočtu. Ať už si myslíme o číslech cokoliv a o skutečné potřebě jejich výše, jedno je prostě fakt: Státní rozpočet je vyčerpaný a stát už nemá z čeho brát peníze. Tak co teď, že? 

O tom, co se bude muset ještě letos oželet na výdajích státu, se uvidí příští týden. Jediné, co tak nyní už ví nejen média, ale i veřejnost, je to, že prý nepůjde o populární kroky, stejně jako není populární ozdravný balíček, ale podle ministra Stanjury vláda nemůže na letošek rezignovat a říct, že se šetří až od příštího roku. „To bychom se nijak nelišili od předchozí populistické vlády, která se k budoucím generacím chovala stylem po nás potopa,“ řekl médiím Zbyněk Stanjura. Šetřit se zkrátka musí. A ne, že ne.