KOMENTÁŘ | Svět selhal ve využití jaderné energie. Místo míru zvolil zastrašení a doplatí na to

Ještě stále existuje šance, že se lidstvo zachrání před smrtící silou jaderné energie a využije ji ke svému prospěchu. „Musíme urychlit tempo, jakým se život podporující využití jaderné vědy a techniky stane dostupným pro ty, kteří je nejvíce potřebují,“ napsal ve svém komentáři pro odborný server Foreign Affairs ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii Rafael Mariano Grossi.

Po rozpadu Sovětského svazu a dočasném konci studené války se využití jaderné energie zaměřovalo hlavně na mírovou stranu. „Zlo nespočívá ve své podstatě ve fenoménu jaderného štěpení nebo v některém z chemických prvků, které jsou všechny součástí stvoření, ale v povaze samotného člověka, který, jsa obdařen svobodnou vůlí, se může rozhodnout, zda bude směřovat k nebi, nebo k peklu,“ prohlásil již zesnulý profesor David J. Rose z Massachusettského technologického institutu.

Doslova globálním problémem ale zůstává, že k některým iniciativám týkajícím se jaderných zbraní se nepřipojily důležité jaderné mocnosti – Izrael, Severní Korea, Indie či Pákistán. Namísto zmírnění tenze se svět vrhl do 21. století ve strachu z globální jaderné katastrofy. Severní Korea už desítky let otevřeně vyhrožuje Spojeným státům a jejich spojencům totálním zničením, Izrael se snaží vypadat „nejaderně“ a Indie s Pákistánem si každou chvíli vjedou do vlasů v Kašmíru.

Konkrétně velmi důležitá Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT) je z jaderných mocností podepsána pouze Brity, Američany, Číňany, Francouzi a Rusy. Severní Korea smlouvu sice přijala, ale později ji vypověděla. Ve světě se tak nachází několik jaderných mocností, jejichž jaderné doktríny jsou buď nepříliš známé (Izrael) nebo otevřeně agresivní (Severní Korea). Do toho může každým dnem přijít informace o tom, že se jadernou zbraň drží i Teherán.

Proč ale tyto mocnosti tak nutně potřebují jaderné zbraně? To se projevilo v roce 1945, když Američané zasáhli Hirošimu a Nagasaki a dokázali tak donutit imperiální Japonsko kapitulovat. Ničivá síla jaderné energie ukázala jednomu z největších impérií té doby cestu k vlastnímu rozpadu. Jakmile se jádro dostalo do rukou postupně Číně, SSSR, Francii a Británii, už nebylo cesty zpět. Během Karibské krize v roce 1962 se navíc jako velmi účinná představila doktrína vzájemně zaručeného zničení – kdyby Moskvě nebo Washingtonu „ujela ruka“ nad červeným tlačítkem, svět by došel zkázy a nikdo by ho už nezachránil – což byl důvod ke zklidnění nepřátelské rétoriky a lehkého oteplení vztahů mezi západním a východním blokem.

Svět v této fázi mohl zůstat a slavit – Nikita Chruščov a J. F. Kennedy „dostali rozum“ a jaderná energie mohla směřovat úplně jinam – ku prospěchu civilizace.

Jaderná energie je univerzálním způsobem, jak zabránit obrovskému znečištění planety. Tepelné elektrárny spotřebovávající neobnovitelné zdroje nejsou právě vhodnou cestou k vyčištění ovzduší.

Ne vše je ale tak temné, jak se na první pohled zdá. Podle dostupných informací MAAE kontroluje mírové využití materiálu, který by teoreticky stačil na výrobu více než 230 tisíc jaderných hlavic. Tolik hlavic ale na světě (doufejme) nikdy nebude, řada států se rozhoduje investovat kritický materiál spíše do výroby elektrické energie a paliva. Mezi ně patří se svými dvěma jadernými elektrárnami i Česká republika.

Další výhodou je vůbec existence NPT: v zásadě žádný stát nemá strategický zájem na tom, aby technologie pro výrobu jaderných zbraní předal komukoli jinému. Mocnosti mající jaderné zbraně si drží své technologie blízko u těla a daleko od cizích vlivů. Z vlastnictví hlavic se de facto stal jakýsi svatý grál, který má zaručit přežití jejich majitele. Prakticky neexistuje možnost, že by snad Rusové předali know-how Bělorusům nebo Íráncům, stejně tak Francie nebo Británie Německu a Itálii.

MAAE v tomto ohledu zastává kritickou roli. Je schopna se dozvědět, pokud nějaký stát klíčovou technologii obdrží – lépe řečeno vynalezne nebo ukradne. Zbytek je hlavně na uvážení zbývajících jaderných mocností. Proto Írán se svým králem stojí neustále v šachu; pokud by se rozhodl vyrobit jadernou zbraň, přivolá na sebe všechen hněv a strach z USA, Pákistánu, Indie i Izraele. A právě židovská země nepůjde pro zmáčknutí onoho pověstného červeného tlačítka daleko; íránský program i území zničí během několika málo hodin.