KOMENTÁŘ | Zelenského plán je troufalý, ambiciózní. A neuskutečnitelný

Zelenskyj mírový plán Ukrajincům představil ve středu. Jeho cílem je ukončit válku s Ruskem a posílit pozici Ukrajiny na mezinárodní scéně. Odmítl jakékoli územní ústupky své země.

Plán obsahuje celkem pět bodů: pozvánku Ukrajiny do NATO, posílení jejích vojenských kapacit, pokračování operací v ruské Kurské oblasti, nasazení nejaderných strategických zbraní na ukrajinském území a dohodu o společné obraně s partnery. Zároveň žádá povolení používat zbraně dlouhého dosahu na ruském území, kritizuje podporu Moskvy ze strany Číny, Íránu a Severní Koreje a odmítá jakékoliv předání ukrajinského území Rusku.

Tento plán Zelenskyj představil předním lídrům ze strany západních spojenců, jsou mezi nimi americký prezident Joe Biden, kandidáti na šéfa Bílého domu Kamala Harrisová a Donald Trump, německý kancléř Olaf Scholz, francouzský prezident Emmanuel Macron nebo italská premiérka Giorgia Meloniová. Setkal se také s generálním tajemníkem NATO, Nizozemce Markem Ruttem.

V prvé řadě je nutné říct, že Zelenského mírový plán – či spíše plán na vítězství Ukrajiny, je velice troufalý a do značné míry neproveditelný. Moskva dala jasně najevo, že Kyjev NATO znamená zásadní překážku pro její zájmy. Ač se proti tomu západní spojenci bouří, právě toto je červená linie, jejíž překročení může mít fatální dopady.

Není ani úplně přesně jasné, na jak dlouhou dobu je tento plán zamýšlen. Návrh na pokračování operací v Kurské oblasti a rozmístění nejaderných strategických zbraní, včetně povolení Kyjevu používat střely dlouhého doletu proti hloubi ruského území, předznamenává, že Zelenskyj počítá ještě s několikaletým konfliktem.

Ukrajinský lídr také zmínil, že ukrajinské jednotky mohou v Evropě částečně nasadit jednotky americké, jakmile válka skončí. Jenže ukrajinská armáda ani zdaleka nemá takové zdroje, jaké má Washington – právě naopak – nedosahuje kvality větších západních armád a navíc se nachází ve válce. Po jejím skončení bude muset Ukrajina směřovat prostředky do obnovy těch částí země, které neztratí.

Pokud Rusko a Ukrajina půjdou do potenciálních mírových jednání po hlavě tak, jako to dělají v současnosti, zřejmě se budeme dívat na stejnou situaci jako v případě Korejského poloostrova. Válka neskončí, zůstane na mrtvém bodě a konflikt bude hrozit ještě několik dalších desetiletí.

Obě strany tak na svých požadavcích musí slevit. Je nesmírně nebezpečné dát Ukrajině pozvánku do NATO, což už bylo zmíněno výše. Zachování celého jejího území (včetně Krymského poloostrova) vyžaduje úplné vytlačení ruských sil, a to ukrajinská armáda v současném stavu a bez západní vojenské asistence nezvládne.

Zároveň je nepřijatelné, aby Rusko získalo příliš velké území. EuroZprávy.cz o tom už v jednom komentáři psaly s tím, že pokud dojde ke splnění ruských požadavků, budeme se muset dívat na novodobou genocidu. Kremelský režim má dostatečně silný aparát na to, aby obyvatele zabraných oblastí zbavil čehokoli ukrajinského. Za dob Sovětského svazu docházelo ke stěhování celých menšin a dá se čekat, že putinovské Rusko na tuto tradici ochotně naváže.

Zelenského plán kromě nasazení západních zbraní dlouhého doletu proti ruskému území a nejaderných strategických zbraní bez vyřčení zahrnuje i další věc – a totiž západní přímou vojenskou intervenci. Bez ní bude pro samotnou Ukrajinu velice těžké obsadit zpět celý Donbas a části Záporožské, Charkovské a Chersonské oblasti. Snaha o jejich obsazení by navíc (v ruských očích) znamenala útok na Rusko jako takové, protože ruský lídr Vladimir Putin okupované oblasti „oficiálně“ anektoval ještě v roce 2022.

Rusko si tak dělá nárok na obranu částí Ukrajiny a zapojení západních sil v daných oblastech je už kvůli vyznění nové ruské jaderné doktríny nemyslitelné. Rusové sice nemusí nutně nasadit jaderné zbraně – a žádný mentálně zdravý generál to ani nepodpoří, ale západní lídři si i na takovéto drobnosti musí dávat velký pozor.

Nejenže se dokumenty jako Charta OSN nebo Smlouva o NATO dají překládat všemožně, Rusko si je totiž interpretuje úplně jinak, než jak doopravdy zní. Důkazem je vstup ruské armády do Doněcké a Luhanské oblasti, který podle Moskvy probíhal v souladu právě s Chartou OSN.

To znamená, že i kdyby Kreml nakonec kývnul na ukrajinské podmínky a stáhl svá vojska, ani zdaleka to neznamená existenci skutečného míru. Rozdíly mezi tím, co Putin říká – a co ve skutečnosti dělá – jsou obrovské. Ruský vládce v minulosti odmítl dohady o budoucím obsazení Krymského poloostrova (anektován v roce 2014), odmítl invazi na Ukrajinu a kdysi také podporoval sankce proti Pchjongjangu, přičemž severokorejští vojáci dnes bojují na straně ruské armády na Donbase.

Ať tedy Kreml vedený Putinem řekne cokoliv, Západ (ani Ukrajina) nemá jediný důvod mu věřit. Putin odmítal, že Ruská federace pokračuje v imperialistické politice, a v roce 2024 se díváme nejen na plnohodnotnou válku na Ukrajině, ale také na rostoucí ruský vliv v Africe a na Blízkém východě, kde se Moskva zapojuje do regionálních konfliktů, zatímco napříč arabským světem podporuje teroristické skupiny (Hizballáh) a diktatury (teokratický Írán).