KOMENTÁŘ | Válka na Ukrajině může skončit mírem za ruských podmínek. Co by to znamenalo?

Za poslední týdny z Ukrajiny přicházejí znepokojivé informace o vývoji na frontě. Výpad do Kurské oblasti sice je pro Kyjev částečně úspěšný, nezvládá ale situaci na východě země. Během posledních dnů a týdnů ztratil Vuhlead, nyní Rusové vkročili do Torecku a neúprosně se blíží k Pokrovsku. 

Je nutné zmínit, že ačkoli je ukrajinské úsilí přímo na území Ruské federace důležité, udržet toto území pro mírová jednání může být nemožný úkol. „Vznešený“ cíl – tedy omezit ostřelování ukrajinského území, zní sice logicky, ale ruská armáda má prostředky na to, aby v něm pokračovala. Což můžeme pozorovat dnes a denně prakticky po celé Ukrajině. 

Ukrajinci tedy přenesli velkou část pozornosti do Kurské oblasti, Rusové ale neudělali totéž. Pokračují v ofenzivním úsilí na východě země – a nejen to – dokonce ho zintenzivňují. Masivní stahování vojsk na ruské území se nekonalo tak, jak ukrajinské velení předpokládalo.

Nyní na východě Evropy pozorujeme situaci, kdy se Ukrajinci zuby nehty drží kousku ruského území a Rusové pokračují v úspěšném okupačním tažení. Jediný západní politik se zdravým rozumem a byť minimálním strategickým myšlením nemůže tento vývoj podporovat.

Po dvou letech může okupace části Kurské oblasti znamenat jakési „oživení“ a vysílá signál, že se Ukrajincům snad i daří natolik, že si do Ruska dovolili vpadnout. Ztráty desítek a stovek kilometrů čtverečních na východě Ukrajiny ale mluví o přesném opaku – toto si ukrajinská armáda dovolit nemohla.

V Kurské oblasti jsou dislokovány velice kvalitní části ukrajinské armády, které jsou tolik potřebné při obraně Pokrovsku, Charkova, Sum nebo Torecku. Ale tam nepůsobí – jsou v Rusku. A z nepříliš přesvědčivých důvodů tam zůstávají.  

Podle informací Institutu pro studium války (ISW) ruské síly postupují v Záporožské, Doněcké, Luhanské i Charkovské oblasti. Jde sice o pomalý postup, ale Rusové jdou vpřed.

Pokud ještě před rokem existovaly předpoklady, že se ruská armáda zhroutí jako první, dnes je situace jiná. Zatímco Rusko je obecně velmi bohaté na živou sílu, Ukrajině postupně ubývá. 

Válka se táhne už bezmála tisíc dní a vyžádala si vnitřní vysídlení milionů lidí, další miliony prchly ze země. Desítky (ne-li stovky) tisíc lidí zemřely. Pro Ukrajinu, která nemá tolik obyvatel jako Rusko, to předznamenává těžkou demografickou krizi – a to válka ještě ani zdaleka neskončila.

Ale brzy by mohla. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj objíždí Evropu a Ameriku se svým mírovým plánem. Nutno zdůraznit „svým“, protože to, co od Rusů Ukrajinci požadují, je za hranicí reality. Ačkoli se ukrajinská armáda zvládá bránit už dlouho, celá země ztratila mnoho na úkor Moskvy – a přesně toho ruští diplomaté využijí při případných mírových jednáních. 

Ukrajina potřebuje mír jako sůl. Měla by ho, kdyby se ruský lídr Vladimir Putin nerozhodl jí ho vyrvat a neoprávněně Ukrajinu napadnout. A teď bude extrémně náročné dosáhnout dohody, která bude vyhovovat oběma stranám. 

Podle všech očekávání dojde k tomu, že Ukrajina ztratí část svého území. Moskva „oficiálně“ anektovala čtyři okupované oblasti, což znamená, že absolutně nemá v úmyslu jim nechat samostatnost a začlení je do sebe jako další takzvané federální státy s minimální mírou autonomie. 

Místní Ukrajinci s tím zřejmě nebudou spokojení po útrapách, které s ruskými vojáky zažili. Kremelský režim však má dostatečně silný aparát na to, aby tyto osoby zbavila čehokoli ukrajinského. Za dob Sovětského svazu docházelo ke stěhování celých menšin a dá se čekat, že putinovské Rusko na tuto tradici ochotně naváže.

Ukrajinci přítomní v nových „ruských“ oblastech by znamenali riziko, což si Putin nemůže dovolit. Je proto na místě, aby Zelenskyj přišel s velkým nátlakem. Otázkou však zůstává, nakolik bude tento tlak účinný. Ukrajinská armáda už nemá sílu na dobytí okupovaných oblastí zpět, pod kontrolou Ruska tak patrně zůstane Donbas a Krym. 

Miliony zdejších Ukrajinců čeká krutý osud hraničící s genocidou. I proto je čas na to, aby se do vyjednávání s Ruskem aktivně zapojili západní spojenci v čele se Spojenými státy. Svět také akutně potřebuje nátlak na Moskvu ze strany Pekingu a Dillí, ten ale zřejmě nikdy nepřijde.