RECENZE: Melancholické Zimní prázdniny jsou instantní klasikou o vnitřní bolesti a nepodbízivé kráse sdílení

Lehké tóny kytarových strun, studenti pobíhající po školním kampusu, zasněžená krajina a vtahující, zrnem prolezlý barevný obraz. Tím začínají Zimní prázdniny, které na ploše několika minut, během úvodních titulků, ihned nastolují atmosféru, v níž se ponesou. V jednotlivých obrazech představují i ústřední protagonisty. Rebelující mladík Angus, který válčí se školním kolektivem, svérázná afroamerická kuchařka Mary, která se zotavuje z nedávné smrti svého syna, a samotářský, leč škodolibý a autoritářský profesor dějepisu Hunham. Zcela odlišné postavy jsou spolu během vánočních prázdniny uzavřené v opuštěné škole, nikdo z nich nemá kam jít. Každý ukrývá svou bolest a volí odlišný obranný mechanismus. Nánosy sněhu tak metaforicky dusí především samotné postavy.

Snímek se odehrává na počátku 70. let v USA a nejde o pouhou dobovkou. Skutečně vypadá, jakoby byl v dané době natočený. Imituje zrnitý barevný materiál, titulky využívají dobové grafiky, zvuková stopa typicky šumí. Kamera snímá v delších záběrech a volí stylistické postupy té doby, stejně jako střihová skladba, využívající viditelné střihové přechody mezi obrazy, herectví je taktéž dobově stylizované, se silným zaměřením na výbušnost emocí. Film není prvoplánovou retro poctou, nýbrž skutečně chimerickým zážitkem. Strhujícím způsobem zakonzervovává již dávno uplynulou dobu a z každého záběru sálá melancholická prchavost, otevírající niterné pocity samotného publika.

Zimní prázdniny jakoby vypadly z filmografie Hala Asbhyho, jenž v 70. letech natočil nekonvenční lovestory Harold a Maude, punkovou road movie Poslední eskorta nebo transcendentální satiru Byl jsem při tom. Stojí za nimi však Alexander Payne, jenž v 70. letech dospíval, s rozmanitým stylistickým i tematickým rozptylem. Typická je pro něj kombinace humoru a trpkosti a práce s postavami, které jsou nějakým způsobem vytržené z na první pohled komfortního prostředí. Zmínit můžeme drama o závěrečné fázi života Nebraska, silně kousavou Občanku Ruth či alegorii Zmenšování. K natočení posledního filmu jej inspiroval francouzský snímek Merlusse z roku 1935 od spisovatele a režiséra Marcela Pagnola.

Ten má stejnou premisu, Payne ji však zasazuje do pro něj nejformativnějšího a nejbližšího prostředí. Celý film podmiňuje postavám a komplexnímu vykreslení mnohdy protichůdných vlastností a postupnému odhalování bolavé minulosti. Centralizovaný vztah Anguse a profesora Hunhama se organicky vyvíjí, aniž by se postavy snažil razantně měnit. Jde mu o to najít lidskost a upřímnou lásku uvnitř lidí, kteří na okolní svět začali rezignovat. A ačkoli může kdykoli sklouznout k přílišnému sentimentu, ty nejemotivnější momenty působí zaslouženě, nikoli vynuceně. Tomu napomáhá i odlehčený komediální tón, stavící na dynamice ústřední dvojice, potažmo trojice, která se doplňuje, špičkuje a je vůči sobě v jádru duše upřímná.

Díky důrazu na postavy Payne staví na citlivých hereckých výkonech. Pro profesora Hunhama byl první volbou Paul Giamatti, jenž s režisérem spolupracoval již roku 2005 na filmu Bokovka. Giamatti v postavě psané na tělo v jediném pohledu osciluje mezi ješitností, upozadněnými city a skrývanou vřelostí. Jen jeho mnohoznačná tvář dodává postavě komplexnost a vrstevnatost emocí. Anguse ztvárnil debutant a původem neherec Dominic Sessa, jehož mramorová tvář ukrývá niternou expresivitu mládí a pod tvrdou slupkou potlačuje dysfunkčnost rodinného prostředí. Da’Vine Joy Randolph pod sebejistým ztvárněním silné ženy v lehkých nuancích bez náznaku sebelítosti dusí zlobu pramenící z nerovnoprávného systému a americké vlády, která jejího syna poslala na smrt do vietnamské války.

Ačkoli film svou první vrstvou funguje jako feel-good melancholická komedie o sblížení rozdílných světů, jenž mají paradoxně mnoho společného, v pozadí Payne vykresluje propastné rozdíly společenských vrstev, život s depresí, existenciální problémy a škody páchané zmiňovanou válkou ve Vietnamu. Subsvěty postav zrcadlí a hledají paralely se současností. Na příkladu profesora Hunhama ukazuje etický rozkol mezi profesním životem a morálním svědomím. Ohledává hranice stoicismu, vycházejícího z období, jež profesor miluje nejvíce, a reflektuje, jak se i přes markantní životní a emocionální ztráty nadále potýkat s tíhou bytí. Je to právě kombinace vnitřní bolesti a vnější radosti, jež ze Zimních prázdniny dělá mistrně vystavěný a ve své zdánlivé jednoduchosti nesmírně působivý titul.

Hodnocení: 90 %

Zimní prázdniny

Režie: Alexander Payne

Scénář: David Hemingson

Hrají: Paul Giamatti, Dominic Sessa, Da'Vine Joy Randolph, Carrie Preston, Naheem Garcia, Brady Hepner

Česká premiéra: 22. února 2024

Distributor: CinemArt