Dlouhá cesta k volebnímu právu žen. Kdy jej získaly v Česku?

Od druhé poloviny 19. století začaly ženy bojovat za své volební právo. Poprvé mohly volit na Novém Zélandu roku 1893, zanedlouho také v Austrálii nebo v zemích severní Evropy. U nás si ženy na uzákonění volebního práva musely počkat až do roku 1920.

Na přelomu 19. a 20. století se pro sebe snažily volební právo prosadit ženy v našich zemích. Neměly to tehdy snadné, ve společnosti byly stále zakotveny velmi konzervativní názory. Na ženu se pohlíželo především jako na dobrou manželku, matku a hospodyni, která nemá veřejně vystupovat a podílet se na politických záležitostech. Dát ženám jistá práva, včetně toho volebního? To bylo tehdy nepřijatelné!

Nejenom mužům se příčila snaha žen angažovat se ve veřejné sféře, také mnoho žen stále zastávalo stereotypní rozdělení rolí podle pohlaví. Novinářka Marie Koucká v časopise pro ženy s názvem Eva vyjádřila svůj názor těmito slovy:

„Domáhání se žen o volební právo mám za věc zbytečnou, neoprávněnou a skoro bych řekla škodlivou. Místo pro ženu je hlavně rodina, a nikoliv zápas v politickém světě!“

Ženy bojující za svá práva se však i přes odpor nebo výsměch většinové společnosti nevzdávaly. Scházely se a diskutovaly o svých možnostech, sepisovaly a podepisovaly petice, zasílaly dopisy poslancům. Na pouliční demonstrace typické pro britská nebo americká ženská hnutí u nás nikdy nedošlo.

V otázce rovnoprávnosti žen s muži našly však aktivistky také zastání, a to i mezi muži. Tuto myšlenku prosazoval například Tomáš Garrigue Masaryk, který roku 1904 prohlásil:

„Muž i žena jsou si rozumově i mravně rovni. Nerovnost mezi mužem a ženou není přirozená, není od přírody, ale vyvinula se historicky. A jak v historii dělalo se mnohdy chyb, a chyb často osudných, tak stala se také chyba veliká, potlačením ženy.“

V českém ženském emancipačním hnutí se výrazně projevila také Masarykova dcera Alice. Díky pokrokovým názorům svých rodičů se jí dostalo výborného vzdělání, na Karlově univerzitě získala roku 1903 doktorský titul teprve jako čtvrtá žena vůbec. Podporovala zejména vzdělání dívek a žen, zabývala se také sociální a charitativní péčí. Byla jednou z dam, které se u nás zasloužily o prosazení volebního práva pro ženy.

Další významnou postavou prosazující rovnoprávnost mezi pohlavími byla Anna Honzáková, první česká lékařka. Od roku 1905 provozovala soukromou gynekologickou ordinaci v Praze, v rámci osvětové činnosti ženských spolků přednášela o hygieně žen a kojenců nebo o prostituci či pohlavních chorobách, tedy tématech, která byla tehdy tabu. Z jejích úst zazněl i tento proslov:

„Žena mlčící a žena trpící je odvěký symbol poroby. Nespravedlnost provozovaná od nepaměti na ženě vyvolala ženskou otázku. A dnes ještě bývají ženy za svůj projev po právu a spravedlnosti zakřikovány, umlčovány a posmívány. Volební lístek v ruce ženy stane se zbraní, jež vzbudí jistý respekt v kruzích, které rozhodují o zařízení v naší společnosti. Ženě otevře se nové pole činnosti v ohledu hospodářském, politickém a národním.“

Mezi nejhorlivější bojovnice za práva žen patřila Františka Plamínková. Ta pracovala jako učitelka. Tato profese se tehdy ještě pojila s povinným celibátem a Františka dobře věděla, jaké to pro ženu může být omezení, i když se sama kvůli svým četným aktivitám nikdy nevdala a neměla děti. Proto vystupovala proti zrušení celibátu učitelek, což se jí nakonec podařilo. Stejně tak byla úspěšná i v případě jednání o volebním právu pro ženy. Iniciovala vytvoření petic, publikovala v tisku články týkající se tzv. ženské otázky, angažovala se v politickém dění.

Dlouholetá snaha aktivistek přinesla výsledek roku 1920, kdy u nás bylo uzákoněno volební právo pro všechny ženy.

Související

Tomáš Řepa (použito se svolením respondenta) Rozhovor

Země vyčerpaná válkami a surovinový přívěšek Číny, předpovídá historik budoucnost Putinova Ruska

Jaká je budoucnost Ruska se znovuzvoleným Putinem? A proč jsou Rusové zvyklí na tvrdou ruku autoritáře spíše než na demokracii? Nejen na to v rozhovoru pro EuroZprávy.cz odpovídal vojenský historik Tomáš Řepa z Univerzity obrany v Brně. „Mnozí Rusové o skutečné demokracii nic neví, protože ji nikdy nezažili. Spíše bude dále stoupat poptávka po změnách, vůbec ale bohužel nemusí vést k přerodu Ruska v demokratický stát,“ říká. 
Ilustrační fotografie. Rozhovor

10 let od krymského referenda. Konalo se pod hlavněmi ruských samopalů, připomíná Lebduška

Před deseti lety, 16. března 2014, proběhlo na ruskými vojsky obsazeném Krymu referendum, které posloužilo jako argument pro dokončení anexe poloostrova Ruskou federací. Výsledky hlasování byly na první pohled zkreslené, bez ohledu na skutečnost, že významná část tamních obyvatel připojení k Rusku podporovala, konstatuje ukrajinista Michal Lebduška v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Rovněž připomněl, že v otázkách, které byly v referendu položeny, v praxi absentovala možnost zachování statutu quo, tedy příslušnosti Krymu k Ukrajině. Analytik Asociace pro mezinárodní otázky dále vysvětlil například to, proč statut Krymu představoval palčivý problém rusko-ukrajinských vztahů již od rozpadu Sovětského svazu, proč se Rusku podařilo v roce 2014 poloostrov rychle ovládnout a z jakého důvodu jeho následnou anexi neuznává téměř žádný stát světa.  

Více souvisejících

historie Volby volební právo genderová rovnost feminismus

Aktuálně se děje

před 26 minutami

před 1 hodinou

před 1 hodinou

FK Dukla Praha

Rada se na lavičce Dukly může objevovat ještě minimálně tři týdny. Osmiměsíční trest je nepravomocný

Hojně diskutovaný rekordní trest za rasismus pro trenéra fotbalové pražské Dukly není definitivní, protože odvolací komise Fotbalové asociace ČR (FAČR) si vyžádala od disciplinární komise písemné odůvodnění toho, proč právě k tomuto trestu přistoupila. Protože se o Radově případu bude jednat až za tři týdny, do té doby se bude moct Petr Rada nadále objevovat na lavičce během druholigových zápasů.

před 2 hodinami

před 2 hodinami

Vladimir Putin

Putin konečně řekl pravdu. Rusko by proti NATO nemělo velkou šanci

Souhlasit se slovy ruského prezidenta Vladimira Putina se dá jen zřídka. Platí to především v posledních letech, kdy jeho vnitřní politika dramaticky prohlubuje autoritářství a stále více spoléhá na represivní nástroje, zatímco politika zahraniční přerostla v otevřenou vojenskou agresi vůči sousednímu státu a ignorování mezinárodních smluv, kterých je Moskva signatářem. Ve světle tradičního chvástání nad silou Ruska a jeho armády pak včerejší Putinův výrok, že Rusko je ve srovnání se Západem víceméně vojenským trpaslíkem, a proto válka s NATO nedává z jeho pohledu smysl, působí jako výjimečný záblesk smyslu pro realitu.

před 2 hodinami

Hokej, ilustrační fotografie.

Hokejisty Karlových Varů budou trénovat zlatí hoši z přelomu tisíciletí Patera a Moravec

Krátce po nedávném vyřazení Karlových Varů z předkola letošního extraligového play-off, v němž nestačily na České Budějovice, se potvrdila jména nových trenérů. Dosavadního kouče Energetiků Václava Eismanna, jenž působil na tamní lavičce od února, nahradí olympijský vítěz z Nagana Pavel Patera. Jeho asistentem pak bude další olympijský vítěz z roku 1998 a taktéž mistr světa z roku 2001 David Moravec. Dvouletou smlouvu s karlovarským klubovým vedením podepsal kromě nich i nový trenér brankářů Lukáš Mensator.

před 3 hodinami

před 4 hodinami

před 4 hodinami

před 5 hodinami

před 5 hodinami

před 5 hodinami

před 6 hodinami

před 7 hodinami

před 7 hodinami

před 8 hodinami

před 8 hodinami

Miloš Zeman

Miloš Zeman chce na Slovensko, ale zůstává v Motole. Zdravotní stav se zlepšuje

Dva týdny už je exprezident Miloš Zeman hospitalizovaný v pražské Fakultní nemocnici Motol. Podle lékařů se jeho zdravotní stav nadále zlepšuje, na odhad termínu propuštění je však brzy. Zeman přitom údajně koketuje s myšlenkou, že by se vydal na Slovensko a před druhým kolem tamní prezidentské volby podpořil Petera Pellegriniho. 

před 8 hodinami

před 8 hodinami

před 9 hodinami

Naše vojáky na Ukrajině nechceme, řekli rozhodně Poláci. Jednotky NATO taky ne

Více než 70 procent Poláků neschvaluje vyslání svých vojáků ani vojáků Severoatlantické aliance na Ukrajinu. Vyplývá to z nejnovějšího průzkumu veřejného mínění, který provedl institut IBRIS pro polský deník Rzeczpospolita.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy