Rytířská jeskyně skrývá unikátní hrad, jediný svého druhu u nás

Jeskyní hrady tvoří svébytnou kategorii středověkých hradů. U nás se jedná o poměrně cizorodý prvek, byť se jednalo o velice progresivní a výhodný typ hradu. Ten využíval skalního masivu, respektive skalní jeskyně, převisu či pukliny, kterou stavebně upravil. Již přírodní podmínky umožňovaly efektivní obranu a navíc eliminovaly nároky na stavbu, jelikož hrad v obraně využíval terénních překážek a při stavbě obytných a provozních budov mohl využít skály coby součást zděných konstrukcí. Jednalo se tak o poměrně nenáročnou stavbu v závislosti na typu horniny, avšak nevýhodou mohl být obtížný přístup a odlehlost od komunikační sítě a zázemí.

Jeskynní hrady jsou typické hlavně pro alpské země, což je dáno především místními přírodními podmínkami. U nás se s nimi až na jedinou výjimku nesetkáme. Tou výjimkou jsou pozůstatky opevnění na lokalitě dnes nazývané jako Rytířská jeskyně.

Unikátní pozůstatky se skrývají ve svahu Suchého žlebu v Moravském krasu nedaleko města Blansko. Místo se nachází asi 300 metrů jihovýchodně od známé Kateřinské jeskyně. O hradu neexistují žádné písemné prameny a není tak známo jeho původní jméno. Podle archeologických výzkumů zde opevnění vzniklo už ve 13. století a existovalo až do 15. století. Jeskyně samotná však byla využita člověkem už ve starším historickém období.

Rytířská jeskyně dle autorů výzkumů nepředstavuje jeskynní hrad v pravém slova smyslu, který by se mohl rovnat s nejslavnější ukázkou tohoto typu v podobě Predjamského hradu ve Slovinsku. Jednalo se spíše o strážní místo nad cestou, která ve středověku mohla vést pod jeskyní. K hradu, který měl výhodné strážní situování, avšak velice nesnadný přístup, navíc chybělo potřebné hospodářské zázemí.

Malý jeskynní hrad tak plnil především vojenskou a strážní roli a nebyl polyfunkční, jako jiné alpské ukázky jeskynních hradů. Sama jeskyně se směrem ke žlebu otvírá vysokým a širokým portálem, rozměrů asi 17 x 13 metrů. Hloubka jeskyně je asi 50 metrů a ke konci se její prostor zužuje. Vstup byl přehrazen dvěma téměř rovnoběžnými zdmi, které se dosud částečně zachovaly a byly kladené na sucho, bez použití malty. Z první, vnější, se zachovala asi 8 metrů dlouhá a přibližně 1,5 metrů vysoká část. Druhá, vnitřní hradba, je o něco kratší a její spodek je tvořen výrazně velkými balvany. Vysoká je dnes asi 1 metr. Rovnoběžně s délkou jeskyně je podél skály vpravo na začátku jeskyně vidět ještě třetí zeď, ta je však pravděpodobně naskládaná v nedávné době. K fortifikaci patřil zřejmě i menší příkop.

Z vnitřní zástavby se příliš nedochovalo a o původně podobě se lze pouze domnívat na základě několika málo indicií. Zástavba byla nepochybně dřevěná či hrázděná. Omezené prostory jeskyně však dovolovaly jen určité možnosti zástavby. Obdobné konstrukce lze očekávat i na koruně hradeb, popřípadě v místech, kde se u vchodu do jeskyně nachází kapsy nejspíše nosné konstrukce po konstrukci podsebití. Konkrétní podoba je však záležitostí individuální fantazie.

Vzhledem k tomu, že jeskyně byla několikrát překopána patrně více generacemi hledačů pokladů, je nerovný terén uvnitř až výsledkem těchto nešťastných výkopových akcí. V zadní části jeskyně je dosud vidět výkop s rezavějícím kovovým žebříkem po jednom z nelegálních výkopů.

K zániku hradu došlo zřejmě během 15. století. Nelze vyloučit, že se tak stalo v souvislosti s nějakou vojenskou akcí, avšak jako pravděpodobnější se zdá úpadek významu místa, jehož údržba byla jistě z určitého hlediska náročná, zatímco výhodnost hradu upadala. To lze spojit s určitou odlehlostí a velice krkolomným přístupem. Samotný hrad jistě trápily další provozní problémy, jako odvod kouře, zásobování čerstvou vodou, značný chlad a vlhkost, která příliš nepřála dřevěným konstrukcím.