Partnerství odsouzené k zániku: Francouzsko-německý motor se zadrhává

Merz a Macron mají společný pohled na ekonomiku – oba prosazují méně regulace a přátelštější prostředí pro podnikání. V červnu například společně oslabili připravovaný zákon o due diligence v globálních dodavatelských řetězcích. Došlo také k posunu ve sporné otázce jádra, kde Merzova vláda naznačila ochotu přehodnotit německý odpor vůči zařazení jaderné energie mezi obnovitelné zdroje – ačkoli koaliční sociální demokraté s tím nesouhlasí.

Rýsuje se i spolupráce v oblasti migrace – oba lídři usilují o výrazné omezení počtu žadatelů o azyl přicházejících do Evropy. Spekuluje se také o tom, že by Francie mohla svou jadernou odstrašující sílu využít k posílení evropské bezpečnosti. Ale jak připouští Elysejský palác, jde o téma, které se neprobírá veřejně.

Přesto však staré rozpory přetrvávají. Německo a Francie se liší především v otázkách obrany a obchodu. Nedávno se to projevilo, když americký prezident Donald Trump podpořil německý plán zásobovat Ukrajinu americkými zbraněmi – Francie však trvá na posilování evropské vojenské autonomie a místní výrobě zbraní.

Dalším bodem sporu je projekt evropské stíhačky nové generace, který by měl snížit závislost na amerických F-35. Francie a Německo se na tomto ambiciózním programu zatím neshodly, i když oficiálně obě strany tvrdí, že chtějí pokračovat.

Zásadní neshody panují také v obchodu. Merz tlačí na rychlé a jednoduché obchodní dohody – například s USA, kde by ukončení celní války pomohlo německému průmyslu. Francie však prosazuje přísnější podmínky a chrání domácí producenty, zejména své vlivné farmáře. Podobný odpor Macron vyjadřuje i vůči dohodě s jihoamerickým blokem Mercosur.

Podle konzervativního německého poslance Rolanda Theise musí obě strany ustoupit: Německo se má více přiblížit Francii v obranné politice a Francie by naopak měla změnit svůj postoj k volnému obchodu. „Za každou francouzskou snahou o větší evropskou integraci obranného průmyslu Německo vidí trojského koně pro zájmy francouzského zbrojního průmyslu. Musíme se přes to přenést,“ řekl Theis. A zároveň dodal: „Francouzi se musí pohnout v otázce volného obchodu. Tak jako se Evropa musí stát nezávislejší na USA v obraně, musí být samostatnější i v obchodě.“

Zatímco oba lídři mají motivaci spolupracovat, politický prostor pro kompromis se rychle zmenšuje. V Německu sílí vliv pravicově populistické AfD, která kritizuje Merze za to, že se raději věnuje zahraničním vztahům než domácím problémům. Ve Francii dominuje předvolebním průzkumům krajně pravicové Národní sdružení s 36 % podpory.

Největší překážkou však může být samotný Macronův mandát. Kvůli ústavním omezením už v roce 2027 kandidovat nebude, a francouzská politika je čím dál méně předvídatelná. Podle odborníka Jacoba Rosse z Německé společnosti pro zahraniční politiku mají lídři poslední rok, během něhož lze ještě dosáhnout smysluplné spolupráce. „Potom už Němci nemohou spoléhat na funkční a aktivní francouzskou vládu – bude to celé v režimu předvolební kampaně.“