Komentáře

Související články:

Babiš se už nemůže dočkat, až předá moc. Fialovo avizované jmenování je malým světélkem v potemnělé zemi

Češi pijí stále více, zdražování navzdory. Hrozí druhá metanolová aféra?

Dlouhodobé statistiky ukazují, že spotřeba alkoholických nápojů o svátcích v České republice neustále narůstá. Dá se dokonce říct, že dramaticky. A to hlavně o svátcích na Vánoce a na Silvestra. Jenže letos dostanou anály s daty asi čísla spotřeby alkoholu o dost menší. Proč? Možná i kvůli zprávě, vydané v listopadu letošního roku.

Před 70 lety byl zatčen Slánský. Pomáhal rozpoutat komunistický teror, aby se stal jeho obětí, skončil na popravišti

Pomáhal rozpoutat komunistický teror, aby se později stal sám jeho obětí. Bývalý generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský byl přesně před 70 lety, 23. listopadu 1951, zatčen v pozdních hodinách, když se vracel z večírku, který tehdejší předseda vlády Antonín Zápotocký pořádal pro sovětské poradce. Sovětský vůdce Josif Stalin se nesmířil se skutečností, že Izrael změnil svoji politiku, nešel levicovou cestou a místo toho se přeorientoval na Západ. Slánský, který byl židovského původu, se jako člen KSČ stal dokonalou obětí. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k trestu smrti a 3. prosince 1952 skončil na popravišti. Jeho příběh inspiroval i zahraniční filmaře.

Češi se hrdě označují jako Švejkové, jejich povaha ale nepřináší nic příznivého

Zadlužení lidí, vývoj covidové pandemie, exekuce, finanční gramotnost. Pojmy, které spolu zdánlivě nesouvisí. Ale pohled po jejich „pokličku“ naznačuje, že vazeb, které spojují jednotlivá témata, zvláště v Česku, je více než dost. Bohužel pro nás ale nevyznívají moc dobře. Jako nechtěná výslednice se totiž ukazuje to, že se znovu a znovu vrháme (zbytečně!) do temných vod problémů a ignorujeme nejrůznější doporučení a rady na to, jak neuváznout v bahně. Češi jsou většinou hrdí na to, že se označují jako Švejkové (tedy, že se smějí všem a všemu). Jenže, stále více se ukazuje, že možná kdysi jsme mohli být v tomto ohledu na co hrdí, ale dnes je to spíše smutný výsledek. Jak totiž třeba ukazují dlouhodobá čísla zadluženosti lidí v Česku, ale i poslední statistiky vývoje onemocněním Covid-19, česká povaha, označovaná právě jako „švejkovská“, nepřináší nic příznivého.

Prioritou nové vlády nemusí být jen covid. Hlavně to nemá být nic „lehkého“

Covid, zadlužení země, nové dálnice, rychlostní železnice, digitální stát, školství, důchodová reforma, daně nebo něco dalšího? Co má nová vláda začít řešit jako vůbec ten nejdůležitější úkol po vládě Andreje Babiše? Lidé chtějí vidět a zažít rychle dobré výsledky a změny k lepšímu, a to nejlépe vůbec ve všech oblastech života. Má to ale háček. Nebude třeba sázka jen na ten viditelně nejlehčí úkol, který přinese právě rychle dobré výsledky, brána proto spíše jako prohra než výhra? Nespoléhejme tak jen na to, že nová vláda jsou jen princové na bílých koních, kteří mají v rukávech jednoduché a rychlé recepty na všechny potíže, se kterými se potýkáme. Neschopnost lidí z Babišova týmu ukazuje, že ministři vlády nejsou schopni vyvarovat se stejných chyb (nicnedělání) ani po opakujících se potížích. Neznamená to ale, že bychom měli stejné chyby jen tolerovat i těm, kteří slibovali změnu.

Končící vláda hází lidské životy přes palubu. Opět šplhá po titulu worst in covid

Evropa se uzavírá. A má k tomu dobrý důvod. Šíření koronavirové nákazy zpomaluje prakticky všude, vyjma "starého kontinentu", kde počet úmrtí v souvislosti s koronavirovou nákazou vzrostl za minulý týden o deset procent. Evropa je tak podle Světové zdravotnické organizace (WHO) jediným regionem na světě, kde neustále přibývá nakažených i zemřelých. A jak na to reaguje Česko? Nijak.

Neštěstí pro státní finance, inflaci a lidi v Česku. Alena Schillerová a spol.

Někdo s oblibou říká, že lidé jsou v Česku na politiky naštvaní proto, že jim lžou. Nebo v lepším případě, že jim řeknou pravdu až tehdy, když už jim, slovy lidového rčení řečeno, teče pořádně do bot. Smutné je, že stávající česká vláda, věřme, že už rychle dosluhující, je toho ještě smutnějším dokladem. Arogance a bohorovnost, se kterou, spoléhejme se na to, že už opravdu velmi brzo exministryně financí Alena Schillerová z hnutí ANO, představila vývoj klíčového a pro lidi nadmíru důležitého ekonomického makro ukazatele, totiž inflace, je vskutku do nebes volající.

Kryptoměn je už 6500. Znepokojují nejen výdělky, ale i stylem fungování

Ethereum, Ethash, Kadena, Cryptonote, Zerocoin, ale hlavně Bitcoin. Že jste až do toho posledního názvu vůbec netušili, o čem je řeč? Nevadí. Řeč je o kryptoměnách. Chcete-li o digitálních penězích, které jsou podle všeobecné definice považovány za virtuální a k jejich „výrobě“ či platebním transakcím slouží síť počítačů individuálních uživatelů. Ti často rádi, ale také někdy zcela nevědomky, dávají k dispozici část výkonu svého počítače připojeného k internetu. A proč je nutné se o tom bavit právě nyní? Protože růst ceny kryptoměn navozuje v řadě světa řadu otázek, které nejsou zas tak jednoduše zodpověditelné.

Češi mohou brzy přijít o práci, pokud nezačneme řešit ekonomické problémy

Interpretace jednoho z klíčových ukazatelů o výkonu ekonomiky, totiž nezaměstnanosti, je v domácích vodách odvěkým sporem mezi těmi, co vidí sklenici poloprázdnou a těmi, co naopak poloplnou. Zatímco jedni, považují čísla o počtu lidí bez práce v tuzemsku za výsledek nadmíru parádní (připomeňme, že i poprázdninová čísla nezaměstnanosti podle Evropského statistického úřadu za Českou republiku patří k nejlepším v celé EU), jiní to tak skvěle nevidí. Když jsem se nedávno zeptal svých známých a kamarádů mezi firmami, jak to vidí oni, dostalo se mi výstižné odpovědi: „To je jednoduché. V podstatě se docílilo toho, že kdo pracovat mohl a chtěl, tak tak činil. V posledních letech jsme byli na nějaké přirozené míře nezaměstnanosti. Ale neznamená to, že to bez další práce udržíme.“ Inu, není to jednoduché.

Česko potřebuje záchrannou brzdou zastavit Babišovo neúměrné plýtvání

Citelnému zdražování v Česku, zdá se, není konec. A aby se cenová hladina dále překotně nezvyšovala a neroztáčela svá kola ještě rychleji, rozhodla se jediná instituce v zemi, která má ze zákona povinnost hlídat stabilitu cen, že rázně zakročí. Výsledkem je to, že Bankovní rada České národní banky zvýšila základní úrokovou sazbu o 1,25procentního bodu na 2,75 procenta. Lze si o tom myslet své, ale jedinou věcí, na které se shodnou snad všechna tuzemská média je to, že jde o nejvýraznější zvýšení sazeb od roku 1997. Nemá cenu rozebírat, zda to byl od regulátora trhu správný krok nebo ne. Snad si taky řeknete, že lidé v čele centrální banky přece musí vědět, co dělají. Navíc ‒ bankovní rada má sedm členů, takže i kdyby měl někdo nějaký „divný“ názor, bude dozajista přehlasován. Okolnosti tohoto kroku ale ukazují (po kolikáté už za této vlády?) na mnohem závažnější skutečnosti, než je jen zdražování zboží a služeb.

Za státní pomoc u vysokých záloh zaplatíme všichni. Babiš problém nevyřešil, jen odložil

Na krach prodejce energií Bohemia Energy se díky českému jazyku hodí hned několik výstižných pořekadel. Jistě, každý může namítnout, že po bitvě je každý generál a že mudrování o tom, proč a jak teď už nikomu nepomůže, jenže… Jenže ani v tomto případě nelze než říct ono ošklivé: „To se dalo čekat“. A pravdu budou mít i ti, kteří poukazují na to, že za praktiky Bohemia Energy se takový konec dal rozhodně čekat. Smutné ale je, že ani stát nepředvádí bůhví jakou statečnost a nápaditost s pomocí těm lidem, které nejen krach, ale i přestup k náhradním dodavatelům vystavil vážným sociálním potížím. Faktem ale je, že ani Bohemia Energy není ani první ani poslední prodejní společností energií v globálním měřítku, která kvůli neschopnosti udržet rozevírající se nůžky mezi rychle rostoucími nákupními cenami energií na trzích a levnými zálohami od klientů, skončila neslavně svou podnikatelskou pouť.

Babiš se v projevu přetvařoval a hrál si na prezidenta. Vyzývá k jednotě a přitom zemi zdevastoval

Sehrál trapnou hereckou etudu, kterou se snažil rozněžnit národ. Jen snílek a naprostý naiva se může domnívat, že by se premiér Andrej Babiš změnil v noblesního politika, jak se prezentoval ve čtvrtečním projevu ke státnímu svátku země. Člověku, který v pozici ministerského předsedy během pandemie naprosto selhal, ekonomicky i morálně zdevastoval stát, rozeštvával lidi, vulgárně dehonestoval oponenty a těsně před volbami si jako posilu pozval Viktora Orbána potlačujícího v Maďarsku svobodu a demokracii, nelze věřit jediné slovo, ani když se tváří státnicky a vyzývá k jednotě. Šéf hnutí ANO jen včera potrénoval, jak by mu šla prezidentská rétorika. Na hlavu státu si ale jen hrál. Babišovi nejde o stav společnosti, zahájil jen předvolební kampaň na Hrad, kam se chce uchýlit před možnými soudy. Nic, co vyřkl, nemyslel upřímně, šlo jen o další z jeho chladných kalkulů a přetvářek.

Bude doprava v Česku (další) luxusní službou pro bohaté?

Dalo se to čekat. Je to jen pár dní, co na rychlý všeobecný růst, který samozřejmě zahrnuje i ocenění energií, zareagovaly první čeští dopravci a přepravci. Zdražení jízdného tuzemskými Českými drahami, které má nastat od prosince (a to o 3,2 procenta), není sice ze soudku „převratných“ čísel, ale… Nikdo totiž neříká, že pokud se rozbouřené cenové moře nezklidní, nepřijdou další cenové rány. A navíc může jít o (cenovou) rozbušku, na kterou čekají i další přepravní a dopravní firmy. Nejde ale o ránu z čistého nebe. Navíc řada dopravních a přepravních podniků už dnes říká, že nějaké výrazné zdražování bude, pokud na to budou síly stačit, odkládat co to půjde.

KOMENTÁŘ Tomáše Zdechovského: Na vzniku státu se podíleli i legionáři. Odkaz 28. října je stále živý i po rozpadu Československa

Na významných budovách se třepotají české vlajky, všední stres utichl. Dnes si připomínáme 103. výročí vzniku Československa, a to jako státní svátek. Mnohým může připadat zvláštní, proč stále slavíme vznik státu, který už téměř třicet let neexistuje. Dobré důvody pro jeho připomenutí máme i dnes. Už proto, že vznik nového státu byl jak pro Čechy, tak i Slováky počátkem nové historické kapitoly. Oba národy opět získaly politickou svébytnost a co je důležité dodat, zvláště pro Slováky znamenal vznik Československa i život v mnohem svobodnějších podmínkách než v posledních desetiletích habsburské monarchie, kdy museli čelit silným maďarizačním tlakům. Se vznikem nového celku se pojí také hrdinství legionářů. Právě oni pomohli bez jakékoli nadsázky stát vybojovat. Přestože už společná země neexistuje, odkaz 28. října je pro nás stále živý i nadále.

Čas líbánek a zamilovanosti mezi Piráty a STAN skončil. Partneři si uvědomují tvrdou realitu

Začíná být mezi nimi dusno. Koalici Pirátů i Starostů a Nezávislých svírá povolební napětí. I když se doposud oba partneři dušovali, že nemají mezi sebou žádné sváry, senátor za STAN Zdeněk Hraba odhalil pravou realitu. Jeho výrok o tom, že po fatálním debaklu Pirátů ve volbách, které jim přinesly pouze čtyři poslanecké mandáty, je i jedno křeslo ve vládě dost, staví Piráty před klíčové rozhodnutí. Navzdory uzavřenému paktu sami zvažují odchod do opozice. Ústup do ní by jim ale mohl přinést naprostou zkázu. Stanuli by tak na jedné lodi s hnutím ANO i SPD. Vážně by jim mohlo hrozit vymazání z politické mapy.

Kam kráčíš, české školství? Stát ke vzdělávání stále přistupuje jako v předminulém století

České školství (stále!) neodpovídá potřebám zaměstnavatelů. Trpí problémy, které dlouhodobě neřeší a přesto, že se díky posledním měsícům ukázalo, že kvůli problémům s docházkou dětí a studentů do škol je schopné reagovat i na velmi těžké výzvy, přístup státu k němu neodpovídá 21. století. Nejen, že neumíme poslouchat rady od zkušenějších a chytřejších, ale i když poslechneme, neumíme pak většinou ta doporučení převést do každodenní praxe. Bohužel, nejen ke škodě současných dětí a škol, ale ke škodě všech těch budoucích studentů a institucí.

Mynářovo chování předčí i aroganci komunistických kádrů. Vystrčil se opět čelem postavil hradnímu zlu

Jejich nadřazenost předčí i aroganci komunistických vládců. Hradní kancléř Vratislav Mynář s tiskovým mluvčím Jiřím Ovčáčkem ohledně informační blokády o zdravotním stavu prezidenta Miloše Zemana triumfují i bolševické kádry minulého režimu, kteří v únoru 1989 veřejnosti přiznali, že tehdejší hlava státu Gustav Husák není po prodělané mozkové příhodě fit a musí se zotavit. Zlu, které přichází z Pražského hradu a s demokracií nemá nic společného, se už podruhé čelem postavil šéf Senátu Miloš Vystrčil z ODS. Po prosazení si loňské mise na Tchaj-wan, s níž nesouhlasila totalitní Čína, pokořil Vystrčil Zemanovo panstvo i tentokrát, když dosáhl zprávy, že nejvyšší ústavní činitel není schopen vykonávat žádné pracovní povinnosti. Hvězda předsedy Horní komory stoupá a zastavit se může až o strop prezidentského úřadu.

Končící vláda dala ekonomice další ránu pěstí. Ta nová bude mít co slepovat

Již tak dost výrazně nemocné české státní finance dostanou v nejbližší době další, a to pořádnou, „ťafku“. Proč, ptáte se? Protože stát, jak už i na těchto stránkách zaznělo, bude platit z programu Antivirus (což je dle Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky program podpory zaměstnanosti, určený na zmírnění negativních dopadů celosvětového šíření onemocnění COVID-19) automobilkám a jejich dodavatelům příspěvky na náhradu mzdy zaměstnancům, a to prosím ne kvůli zákeřné nemoci, ale kvůli nedostatku čipů. To ale není všechno, chystají se totiž i další velké platby ze státní kasy, a to hlavně na zmírnění následků energetické krize. Rozhodování a kroky odcházející vlády Andreje Babiše ale působí i přes zdánlivou „lidskost“ humpolácky, a navíc budou mít podle názoru ekonomů velmi negativní dopad na státní finance a na další, nutno podotknout, že NUTNÉ kroky příští vlády. Ta totiž bude muset kvůli výše řečenému šetřit o to víc.

Přestat svítit či topit? Nemožné. Česko ani Evropa přitom nemají ucelené balíčky na energetickou krizi

Ceny elektřiny, zemního plynu, nafty, ropy a vůbec komodit, které slouží k nějakému tomu „pohonu“ míří stále výš a výš. Což o to, řeknete si, jistě, tak nebudu jezdit autem, ale třeba vlakem nebo autobusem, když je ta ropa tak drahá (mimochodem, přijde mi, že vývoj ceny ropy a posléze benzínu tu obyvatelé tak nějak ignorují, protože intenzita dopravy, alespoň v místě mého bydliště, je oproti zvyklostem vskutku o dost vyšší“ právě v těchto dnech), jenže přestat svítit nebo topit, zvláště před nadcházející zimou moc nepůjde. Lidi trápí otázka, jak to pak všechno zaplatí. Přijdou na řadu svíčky, když nebudou mít na drahou elektřinu a plyn?

Ropná krize může doprovázet tu energetickou. Rostoucí cena černého zlata komplikuje lidem život

Ještě ani neutichly diskuse o tom, jak se bude ve světě řešit energetická krize v podobě extrémního nárůstu cen elektrické energie a zemního plynu pro spotřebitele, a máme tu, zdá se další problém. Pamětníci jistě znají palcové titulky novin ze sedmdesátých let minulého století, vysmívající se tomu, že západní svět potkaly ropné krize. Jasně, žili jsme v socialismu, který žádné krize neznal, přece. Jenže něco podobného tu máme dnes. A reálně. Černé zlato, jak se ropě s oblibou říká, totiž vystoupalo na cenu kolem 80 dolarů za barel, což je nejvíce za posledních několik let. A to nevěstí vůbec nic dobrého.