Komentáře

Související články:

Česko potřebuje záchrannou brzdou zastavit Babišovo neúměrné plýtvání

Za státní pomoc u vysokých záloh zaplatíme všichni. Babiš problém nevyřešil, jen odložil

Na krach prodejce energií Bohemia Energy se díky českému jazyku hodí hned několik výstižných pořekadel. Jistě, každý může namítnout, že po bitvě je každý generál a že mudrování o tom, proč a jak teď už nikomu nepomůže, jenže… Jenže ani v tomto případě nelze než říct ono ošklivé: „To se dalo čekat“. A pravdu budou mít i ti, kteří poukazují na to, že za praktiky Bohemia Energy se takový konec dal rozhodně čekat. Smutné ale je, že ani stát nepředvádí bůhví jakou statečnost a nápaditost s pomocí těm lidem, které nejen krach, ale i přestup k náhradním dodavatelům vystavil vážným sociálním potížím. Faktem ale je, že ani Bohemia Energy není ani první ani poslední prodejní společností energií v globálním měřítku, která kvůli neschopnosti udržet rozevírající se nůžky mezi rychle rostoucími nákupními cenami energií na trzích a levnými zálohami od klientů, skončila neslavně svou podnikatelskou pouť.

Babiš se v projevu přetvařoval a hrál si na prezidenta. Vyzývá k jednotě a přitom zemi zdevastoval

Sehrál trapnou hereckou etudu, kterou se snažil rozněžnit národ. Jen snílek a naprostý naiva se může domnívat, že by se premiér Andrej Babiš změnil v noblesního politika, jak se prezentoval ve čtvrtečním projevu ke státnímu svátku země. Člověku, který v pozici ministerského předsedy během pandemie naprosto selhal, ekonomicky i morálně zdevastoval stát, rozeštvával lidi, vulgárně dehonestoval oponenty a těsně před volbami si jako posilu pozval Viktora Orbána potlačujícího v Maďarsku svobodu a demokracii, nelze věřit jediné slovo, ani když se tváří státnicky a vyzývá k jednotě. Šéf hnutí ANO jen včera potrénoval, jak by mu šla prezidentská rétorika. Na hlavu státu si ale jen hrál. Babišovi nejde o stav společnosti, zahájil jen předvolební kampaň na Hrad, kam se chce uchýlit před možnými soudy. Nic, co vyřkl, nemyslel upřímně, šlo jen o další z jeho chladných kalkulů a přetvářek.

Bude doprava v Česku (další) luxusní službou pro bohaté?

Dalo se to čekat. Je to jen pár dní, co na rychlý všeobecný růst, který samozřejmě zahrnuje i ocenění energií, zareagovaly první čeští dopravci a přepravci. Zdražení jízdného tuzemskými Českými drahami, které má nastat od prosince (a to o 3,2 procenta), není sice ze soudku „převratných“ čísel, ale… Nikdo totiž neříká, že pokud se rozbouřené cenové moře nezklidní, nepřijdou další cenové rány. A navíc může jít o (cenovou) rozbušku, na kterou čekají i další přepravní a dopravní firmy. Nejde ale o ránu z čistého nebe. Navíc řada dopravních a přepravních podniků už dnes říká, že nějaké výrazné zdražování bude, pokud na to budou síly stačit, odkládat co to půjde.

KOMENTÁŘ Tomáše Zdechovského: Na vzniku státu se podíleli i legionáři. Odkaz 28. října je stále živý i po rozpadu Československa

Na významných budovách se třepotají české vlajky, všední stres utichl. Dnes si připomínáme 103. výročí vzniku Československa, a to jako státní svátek. Mnohým může připadat zvláštní, proč stále slavíme vznik státu, který už téměř třicet let neexistuje. Dobré důvody pro jeho připomenutí máme i dnes. Už proto, že vznik nového státu byl jak pro Čechy, tak i Slováky počátkem nové historické kapitoly. Oba národy opět získaly politickou svébytnost a co je důležité dodat, zvláště pro Slováky znamenal vznik Československa i život v mnohem svobodnějších podmínkách než v posledních desetiletích habsburské monarchie, kdy museli čelit silným maďarizačním tlakům. Se vznikem nového celku se pojí také hrdinství legionářů. Právě oni pomohli bez jakékoli nadsázky stát vybojovat. Přestože už společná země neexistuje, odkaz 28. října je pro nás stále živý i nadále.

Čas líbánek a zamilovanosti mezi Piráty a STAN skončil. Partneři si uvědomují tvrdou realitu

Začíná být mezi nimi dusno. Koalici Pirátů i Starostů a Nezávislých svírá povolební napětí. I když se doposud oba partneři dušovali, že nemají mezi sebou žádné sváry, senátor za STAN Zdeněk Hraba odhalil pravou realitu. Jeho výrok o tom, že po fatálním debaklu Pirátů ve volbách, které jim přinesly pouze čtyři poslanecké mandáty, je i jedno křeslo ve vládě dost, staví Piráty před klíčové rozhodnutí. Navzdory uzavřenému paktu sami zvažují odchod do opozice. Ústup do ní by jim ale mohl přinést naprostou zkázu. Stanuli by tak na jedné lodi s hnutím ANO i SPD. Vážně by jim mohlo hrozit vymazání z politické mapy.

Kam kráčíš, české školství? Stát ke vzdělávání stále přistupuje jako v předminulém století

České školství (stále!) neodpovídá potřebám zaměstnavatelů. Trpí problémy, které dlouhodobě neřeší a přesto, že se díky posledním měsícům ukázalo, že kvůli problémům s docházkou dětí a studentů do škol je schopné reagovat i na velmi těžké výzvy, přístup státu k němu neodpovídá 21. století. Nejen, že neumíme poslouchat rady od zkušenějších a chytřejších, ale i když poslechneme, neumíme pak většinou ta doporučení převést do každodenní praxe. Bohužel, nejen ke škodě současných dětí a škol, ale ke škodě všech těch budoucích studentů a institucí.

Mynářovo chování předčí i aroganci komunistických kádrů. Vystrčil se opět čelem postavil hradnímu zlu

Jejich nadřazenost předčí i aroganci komunistických vládců. Hradní kancléř Vratislav Mynář s tiskovým mluvčím Jiřím Ovčáčkem ohledně informační blokády o zdravotním stavu prezidenta Miloše Zemana triumfují i bolševické kádry minulého režimu, kteří v únoru 1989 veřejnosti přiznali, že tehdejší hlava státu Gustav Husák není po prodělané mozkové příhodě fit a musí se zotavit. Zlu, které přichází z Pražského hradu a s demokracií nemá nic společného, se už podruhé čelem postavil šéf Senátu Miloš Vystrčil z ODS. Po prosazení si loňské mise na Tchaj-wan, s níž nesouhlasila totalitní Čína, pokořil Vystrčil Zemanovo panstvo i tentokrát, když dosáhl zprávy, že nejvyšší ústavní činitel není schopen vykonávat žádné pracovní povinnosti. Hvězda předsedy Horní komory stoupá a zastavit se může až o strop prezidentského úřadu.

Končící vláda dala ekonomice další ránu pěstí. Ta nová bude mít co slepovat

Již tak dost výrazně nemocné české státní finance dostanou v nejbližší době další, a to pořádnou, „ťafku“. Proč, ptáte se? Protože stát, jak už i na těchto stránkách zaznělo, bude platit z programu Antivirus (což je dle Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky program podpory zaměstnanosti, určený na zmírnění negativních dopadů celosvětového šíření onemocnění COVID-19) automobilkám a jejich dodavatelům příspěvky na náhradu mzdy zaměstnancům, a to prosím ne kvůli zákeřné nemoci, ale kvůli nedostatku čipů. To ale není všechno, chystají se totiž i další velké platby ze státní kasy, a to hlavně na zmírnění následků energetické krize. Rozhodování a kroky odcházející vlády Andreje Babiše ale působí i přes zdánlivou „lidskost“ humpolácky, a navíc budou mít podle názoru ekonomů velmi negativní dopad na státní finance a na další, nutno podotknout, že NUTNÉ kroky příští vlády. Ta totiž bude muset kvůli výše řečenému šetřit o to víc.

Přestat svítit či topit? Nemožné. Česko ani Evropa přitom nemají ucelené balíčky na energetickou krizi

Ceny elektřiny, zemního plynu, nafty, ropy a vůbec komodit, které slouží k nějakému tomu „pohonu“ míří stále výš a výš. Což o to, řeknete si, jistě, tak nebudu jezdit autem, ale třeba vlakem nebo autobusem, když je ta ropa tak drahá (mimochodem, přijde mi, že vývoj ceny ropy a posléze benzínu tu obyvatelé tak nějak ignorují, protože intenzita dopravy, alespoň v místě mého bydliště, je oproti zvyklostem vskutku o dost vyšší“ právě v těchto dnech), jenže přestat svítit nebo topit, zvláště před nadcházející zimou moc nepůjde. Lidi trápí otázka, jak to pak všechno zaplatí. Přijdou na řadu svíčky, když nebudou mít na drahou elektřinu a plyn?

Ropná krize může doprovázet tu energetickou. Rostoucí cena černého zlata komplikuje lidem život

Ještě ani neutichly diskuse o tom, jak se bude ve světě řešit energetická krize v podobě extrémního nárůstu cen elektrické energie a zemního plynu pro spotřebitele, a máme tu, zdá se další problém. Pamětníci jistě znají palcové titulky novin ze sedmdesátých let minulého století, vysmívající se tomu, že západní svět potkaly ropné krize. Jasně, žili jsme v socialismu, který žádné krize neznal, přece. Jenže něco podobného tu máme dnes. A reálně. Černé zlato, jak se ropě s oblibou říká, totiž vystoupalo na cenu kolem 80 dolarů za barel, což je nejvíce za posledních několik let. A to nevěstí vůbec nic dobrého.

Krach levice v Česku. Uplácení důchody nestačí, voliči dali košem komunistickým manýrům

Nejstarší levicová strana v tuzemsku, ČSSD, se poprvé v novodobé historii České republiky nedostala do parlamentu. Znamená to, že ideály levicové politiky jsou vyčpělé nebo je jen její političtí zástupci nebyli kvůli vlastní neschopnosti a aroganci při osmiletém vládnutí s komunisty a populisty prosadit a uplatnit? Možná je ale pravdou to, jak už mediálním světem zaznělo, že levicoví voliči, kteří nechtěli být spojováni s komunistickou mašinérií, měli zkrátka už dost stále intenzivnějšího a užšího propojování „socdem“ se stranou, která tu zabíjela lidi, kradla jejich majetky a oslavovala masové vrahy, a to jenom kvůli třídním rozdílům.

Demokracie v Česku není mrtvá. Všichni teď věří v lepší budoucnost

Alea iacta est, Kostky jsou vrženy. Vítězem parlamentních voleb v České republice se stala možná pro někoho překvapivě koalice Spolu, sdružení politických stran ODS, KDU-ČSL a TOP09. Porazili společně populistické hnutí Ano Andreje Babiše. Nová parlamentní komora bude poprvé od konce druhé světové války bez zástupců ČSSD a komunistů. Překvapivá je i masivní (téměř 65,5 procent oprávněných voličů) účast lidí ve volbách. Ukazuje na to, že v Česku lidé neztratili zájem o svou budoucnost, že jim vadí cílené rozdělování společnosti, tak jak to provozovalo dosavadní vládní hnutí Ano, ČSSD a komunisti. Musím také říct, že jsem měl původně připravený jiný, smutnější komentář, ale volby ukázaly, že věřit až do poslední chvíle v dobrý výsledek a spoléhat se na to, že lidé přece nejsou tak hloupí, se tu pořád vyplácí.

KOMENTÁŘ Pavla Žáčka: Prezident Havel by dnes oslavil 85. narozeniny. Kritiku Studentských listů ustál, rozený demokrat

Vzpomínat na Václava Havla (1936-2011), disidenta, dramatika, vůdčí osobu Listopadu 1989 a následně československého i českého prezidenta, který by se dnes dožil 85. narozenin, není vůbec jednoduché. Při vyslovení jeho jména se mně ale okamžitě vybaví Havlova největší přednost. Byl rozeným demokratem, o čemž jsem se přesvědčil osobně, když mu část redakce Studentských listů, v níž jsem působil jako šéfredaktor, vytýkala, že neprovedl debolševizaci, anebo jsme kritizovali jeho okolí. Nikdy se neurazil, nebyl arogantní. Výtky ustál. Pokaždé vyslechl názor oponenta a poté s ním debatoval. Pan Václav Havel mně moc chybí.

Vzkaz ČNB vládě: Děláte to blbě, bráníme vašemu utrácení

Politika utrácení českého státu, zdá se, narazila na hranice. Před dalším nedobrým vývojem státních financí totiž strážce cenové a měnové stability v tuzemsku, centrální banka, postavila hráz. Zvýšila úrokové sazby. A to nečekaně o dost ‒ o 0,75 procenta. Máme tak nejvyšší úroky od roku 1997. A i když se její kroky projeví až se zpožděním, jde o jasný vzkaz voličům před nacházejícími parlamentními volbami.

Čechům je úplně jedno, kdo to tady řídí? Voliči mají tři možnosti

Brzo budou volby do parlamentu. To jste si asi všimli. A i když se to říká pokaždé, tak tentokrát budou fakt důležité. Nepůjde v nich totiž o nic menšího, než o to, jestli je tahle republika svéprávnou zemí, nebo nějakou variací na byzantskou oligarchii. Jestli budeme mít normální vládu normálních politických stran, nebo povládne trestně stíhaný populista spolu s komunisty a extremisty.

Jak podniká stát? Miliardové ztráty České pošty hovoří jasně, nemluvě o drahách

Černobílé vidění světa se prý dnes nehodí. Řeč je tu o tom, zda má stát vlastnit nějaké podniky a spravovat je (rozuměj nalévat do nich peníze daňových poplatníků) nebo nemá. Takhle jednoduché to je. Jenže to je jen teorie. Křiklavým případem desítky let nikam nevedoucího rozhodování o tom, zda mít nebo nemít státní firmy, je třeba Česká pošta a České dráhy. Nyní před volbami se jednoduchá otázka stala ošklivou slovní hříčkou sociálních demokratů, kteří se z toho snaží udělat bič na své konkurenty.

Bude bydlení luxusem pro skupinu nejbohatších?

Drahé a stále víc nedostupné bydlení zadělává v Česku na vážné problémy. Řešení je i přes nějaké vládní aktivity spíše v nedohlednu. Nejen vládní politici, ale zatím ani ti opoziční, se s vysvětlováním reálných kroků, které by napomohly zmírnit rostoucí napětí s pořizováním si bydlení, nijak nepředháněni. Viditelnou a vše objímací aktivitou je zatím jen zvyšování sociálních dávek, důchodů a dotací. Otázka proto je, nezaděláváme si zbytečně na budoucí opravdu vážné komplikace?

Babiš kvůli volbám obětuje životy Čechů. Už podruhé

Situace se opakuje. Je září, počet nakažených stoupá, a po opatřeních není ani vidu, ani slechu. Stejnou situaci jsme zažili téměř přesně před rokem, kdy premiér Andrej Babiš kritizoval WHO, prohlašoval, že trasování se zvládá, a tvrdil, že omezení nebudou. Výsledek jeho předvolební agitace? Povolební lockdown a tisíce mrtvých během nejhorší vlny, jakou Česko od začátku pandemie zažilo. Zatím se zdá, že úspěšně směřujeme k tomu samému.

KOMENTÁŘ Tomáše Zdechovského: Svatý Václav se projevil jako schopný politik a zachránce národa. Jeho odkaz je aktuální i dnes

Svatý Václav, jehož výročí si dnes připomínáme jako Den české státnosti, má v našich dějinách mimořádné místo. Jeho význam pro českou společnost je hned dvojí. Jednak se stal hlavním patronem českého národa a do dějin se zapsal i jako člověk, který stál u samých počátků české státnosti. Ačkoli se jedná o významnou osobnost, panovníkův život je obestřený řadou záhad. Do současnosti nejsou úplně objasněné okolnosti jeho zavraždění, za kterým má stát bratr Boleslav. Otazníky také panují nad tím, zda k hrůznému činu ve Staré Boleslavi došlo 28. září v roce 935 anebo už v roce 929. K jeho odkazu, který je po tisících letech aktuální i dnes, se Češi obrací pokaždé, když je jim nejhůře. Svatý Václav se projevil jako velmi schopný politický vůdce, státník a zachránce národa.