KOMENTÁŘ | Za státní pomoc u vysokých záloh zaplatíme všichni. Babiš problém nevyřešil, jen odložil

Jak už bylo i na těchto stránkách napsáno, zákazníci amerického Enronu nebo britského Peabody Energy by mohli mít dost argumentů pro nějakou diskusi o tom, zda se pro někoho „lakota“ pro jiného „normální“ praktika hledat co nejlevnější ceny, v případě energií opravdu vyplatila. A v tom to je. Češi se sice posmívají všem možným i nemožným pravidlům, doporučením, zkušenostem, radám a poučkám, ale znovu se ukázalo jedno: Ignorování faktů nikam nevede. Bohužel.

Jak mi tento týden řekla moje holička: „Proč bychom měli my všichni platit za ty, kteří byli chamtiví a chtěli za každou cenu kupovat elektriku jen za pětistovku, když ostatní za ní platili tisícovku? Přece každýmu musí být jasný, že když stejná bunda, která v kamenným obchodě stojí pět tisíc korun a na internetu jenom tisícovku, tak bude asi někde problém.“ A má pravdu, předseda, dodal by jistě nejeden milovník okřídlených filmových hlášek. Takhle jednoduché to totiž je.

Otázka teď ale je, proč jsou všichni tak vyvalení z výše záloh u tzv. DPI firem, tedy Dodavatelů Poslední Instance, které musí v případě krachu nějaké společnosti, převzít a zásobovat. A jak čelit tomu, abych ty převysoké zálohy, které ty firmy rozesílají, nemusel platit? Hlavním důvodem výše nových záloh na energie je to, že DPI firmy, ke kterým se dostalo kolem necelého milionu klientů od zkrachovalé firmy, pro ně nemají nakoupenu žádnou energii. Takže jí musejí nakupovat za aktuální tzv. „spotové“ ceny.

No, a když elektřina nyní stojí 110 euro za 1 MWh, zatímco před rokem to bylo kolem padesáti euro, není divu, že se zálohy zvedají. U plynu jsou ta čísla ještě větší. Navíc DPI dodavatel nemůže „rozprostřít“ tuhle vysokou nákupní cenu na nějaké delší období, řekněme jeden rok, ale musí, dle zákona, počítat s tím, že po šesti měsících musí každý zákazník, kterého převzal kvůli krachu nějaké firmy, najít jiného dodavatele.

Ale jak z toho ven?  Těžko a každé řešení je špatné. Proto začnu tím nejjednodušším, ale pro snížení záloh nejúčinnějším. Konec konců i sám Energetický regulační úřad radí, že by lidé neměli i nouzového dodavatele energie zůstávat dlouho. Do hry o výši záloh energií vstoupil také stát. Ministr Havlíček, tedy expert na několik resortů, se sice bije v prsa a prohlašuje, jak lidem pomáhá, jenže to, co představuje jako pomoc, vlastně pomocí není. Jen to tak vypadá.

Hodně na hraně je totiž snížení záloh na energie díky zrušení DPH. Otázka za všechny peníze je: Kdopak tu daň asi tak nakonec zaplatí? Jistě tušíte, milí čtenáři, že znovu zase my všichni, zatímco populista Babiš a jeho parta se těší na to, jak nové vládě nejen zvýší již tak schizofrenní státní zadlužení, protože to DPH půjde z eráru, ale zvětší i sociální nenávist ve společnosti. Proč?

Jednoduše proto, že každý normální člověk si jistě řekne: Proč by měli lidé, kteří před každým důležitým rozhodnutím o svých penězích hledají informace, ptají se a zjišťují co jde platit za ty, kterým je úplně fuk, jak a co se bude konzumovat, hlavně, že je to nejlevnější. Ministr průmyslu chce i snižovat nominále záloh na energie. V listopadu o 50 % a v prosinci o 40 procent. No a zase, kdopak a kdy asi doplatí ten zbytek? V tomhle případě je odpověď jednodušší: Zaplatí to každý klient v konečném vyúčtování. A nemusíte se bát, že by na vás zapomněli. Takže zase spíš problém než pomoc.

Způsob podzimního řešení energetické krize, dá se říct slovy klasika, zdá se být poněkud podivný. Co na tom, že některé politické strany na Bohemia Energy podaly trestní oznámení kvůli možným podvodům. Dobře. Kdoví, co to přinese. Co na tom, že se podařilo zablokovat převod všemožného majetku pana majitele Bohemia Energy na virtuální firmy. Dobře. Jenže hromadná žaloba, tedy nástroj, kterým by se mohli postižení klienti domáhat na Bohemia Energy svých nároků, v téhle zemi, ani po vládě populistů z ANO, nefunguje.

Berme to všechno proto jako velmi vážné a důležité poučení pro příště. A pro všechny. Ptát se, porovnávat, mít kritické, ale pozorné a vnímavé myšlení, nesedat hned na první nabídku, která je sice na první pohled „levná“, ale přinese časem víc potíží než radosti a mít na paměti to, že ignorovat rad a doporučení se opravdu nevyplácí. Přece si vzpomínáte na to, jak nám paní učitelka s chutí říkala: „Poslouchej vždy starší a zkušenější!“