KOMENTÁŘ | Končící vláda hází lidské životy přes palubu. Opět šplhá po titulu worst in covid

Covidová pandemie je dlouhá a únavná. Nezainteresovanou veřejnost už nebaví a lockdowny či jakékoliv jiné formy restrikcí považuje za obtěžující. Na druhé straně ale stojí nutnost a povinnost vlád zajistit svým občanům takové podmínky, aby oni či jejich blízcí neumírali. A na pozadí masivního šíření smrtelné choroby musí jít pohodlí stranou.

Pro příklady netřeba chodit daleko. Nizozemsko zavede o víkendu první částečnou uzávěru v západní Evropě. Část Rakouska zvažuje například lockdown pro neočkované, ti navíc nemohou ani do restaurací, kaváren, divadel, hudebních klubů nebo kadeřnictví.

Slovensko chce například zákon, podle kterého by tamní úřady měly mít možnost nařídit firmám a podnikatelům, aby vstup zaměstnanců či zákazníků do provozů podmínili covidovým certifikátem. A opatření zpřísňují i v dalších zemích. Počty nakažených totiž po více než roce a půl od začátku pandemie trhají rekordy.

V řadě států se proto běžné zavádí povinné očkování u části občanů, zejména té vykonávající povolání ve zdravotnictví, a rovněž i zpoplatnění testů u neočkovaných, či rovnou jejich neuznávání. Státy se zkrátka a dobře snaží přimět co největší množství lidí k vakcinaci, neboť je to jediná zbraň, kterou proti covidu máme. 

Ano, očkování nemá stoprocentní účinnost, je ale zcela nezpochybnitelně dokázáno, že snižuje riziko nákazy a především hospitalizace a úmrtí. Tvrdí-li někdo opak, jednoduše tím dokazuje, že nerozumí ani elementární statistice. A nutno si přiznat, že covid už zřejmě nevymýtíme a zůstane s námi. Cílem však není srazit počty nakažených na nulu, ale zabránit zbytečným hospitalizacím a úmrtím. Prostě se vyhnout přetížení nemocnic.

K tomu je ale potřeba učinit kroky, které by na sklonku další pandemické vlny měly být zásadní a razantní. Čili kroky, ke kterým se končící česká vláda dodnes neuchýlila. Namísto přísných opatření dnes vláda přehodila odpovědnost (potažmo hněv občanů) na nově vznikající kabinet. Namísto testování PCR testy se bude ve školách opět opakovat nelogické testování antigenními testy. 

A tím jsme zřejmě skončili. Nedávné zpřísnění opatření v restauracích a zkrácení doby platnosti testů sice přimělo část lidí k vakcinaci, přesto to ale stále nestačí. Jiný větší účinek tato opatření nepřinesla, a pokud vláda s velkou pompou sází na nově vzniklou "brutální kampaň", pak na plné čáře selhává. Ministerstvo zdravotnictví neumí dělat marketing, v minulosti to dokázalo několikrát, a ani teď tomu nebude jinak. 

Obrázky jako vystřižené z krabiček od cigaret jsou sice opravdu drsné, v dnešní době ale zároveň poměrně běžné. Každý zpravodajský web v posledním roce a půl přinesl tolik podobných snímků z nemocnic, že na koho měly zapůsobit, na toho už zapůsobily. Že by se ale resort konečně zhostil například vyvracení dezinformací o vakcínách, což je aktuálně jeden z největších problémů, kvůli kterému proočkovanost stoupá rychlostí unaveného lenochoda, to bychom zřejmě chtěli mnoho.

Česko přitom po čtvrté vstupuje do období, kdy nakažení přibývají rychlostí více než 10 tisíc denně. Podobnou situaci jsme měli loni v říjnu, letos v lednu a poté na přelomu února a března. Každý takový stav ale byl doprovázen přísnými opatřeními, ať už ve formě zavírání obchodů nebo omezení cestování apod.

Pokud končící kabinet spoléhal na to, že letošní podzim bude díky očkování jiný, zatím to tak nevypadá. Mnoho lidí jistě ocení, že zavírání obchodů a služeb či kompletní lockdown není podle končící ani budoucí vlády řešením, zároveň ale nikdo nepřišel s konceptem, který by současnou narůstající vlnu zastavil. 

Jedinou útěchou může být fakt, že počty aktuálně hospitalizovaných jsou nižší, než v období od října do dubna. V poměru k dennímu nárůstu nakažených se tak situace oproti loňsku zlepšila, na druhou stranu ale křivka opět stoupá, a až znepokojivě se podobá té z loňského října. A je třeba ji zastavit dřív, než bude pozdě.

Diletantství vlády tak v přímém přenosu pokračuje a ani na konci volebního období nepředvádí ministerstvo zdravotnictví to, co se od něj očekává. Kvůli absolutní absenci jakéhokoliv systémového řešení Česko patří dlouhodobě mezi "worst in covid" státy a současná situace ukazuje, že do výměny kabinetu se už asi nic nezmění.

Situace je přitom vážnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Kupříkladu Rusko, Slovensko nebo Rakousko hlásí rekordní počty nakažených a v některých případech i mrtvých za den. Zkresleně se tak může tamní situace jevit jako horší, neboť zatímco u nás zemře několik desítek nakažených denně, v Rusku je to pravidelně více než tisíc. 

V kumulativním srovnání v přepočtu na milion obyvatel je ale Česko výrazně horší, než Rusko, Slovensko, USA a prakticky celý zbytek světa. Jen málo států je na tom za celou dobu pandemie tak špatně, jako my. A dnešní zbavení se odpovědnosti vlády za další nutné kroky jen podtrhuje, že končící kabinet pandemii jednoduše nezvládl a lidské životy hodil přes palubu.