KOMENTÁŘ | Babiš se v projevu přetvařoval a hrál si na prezidenta. Vyzývá k jednotě a přitom zemi zdevastoval

Pasoval se do role ustaraného táty lidu a zcela změnil svoji dosavadní image. Premiér Andrej Babiš si totiž se svým PR týmem přiznal, že se ocitl na křižovatce své politické kariéry. Moc dobře si uvědomuje, že sněmovní volby skutečně prohrál a nový kabinet nesestaví. Navíc v klíčových momentech přišel o spojence, jehož měl v prezidentu Miloši Zemanovi, kterého však nemoc upoutala na nemocniční lůžko a není schopen fungovat. Proto šéf Strakovy akademie vsadil na státnickou kartu, která jej má katapultovat na Hrad. Při projevu se chvílemi stylizoval do rétoriky Václava Havla, jemuž však není vůbec hoden. Je s podivem, že většina politologů včetně Petra Fialy, kandidáta na premiéra, Babišovu show kvitovala a ocenila jeho státnickou řeč i smířlivost.

Oponenty vulgárně dehonestoval, nyní žádá lidskost

Šéf hnutí ANO se přitom jen chopil příležitosti, která se mu naskytla. Při Zemanově chorobě, která znemožnila tradiční slavnostní ceremoniál ve Vladislavském sále a tím i projev hlavy státu, využil prostoru, do něhož náhle vstoupil, ačkoli premiéři nikdy 28. října k národu nepromlouvali. Tvrzení, že cítil, jak musí lidi ve významný den oslovit, je směšné. Babiš nikdy nedělá věci jen tak. Vždy cílí na svůj profit. Na jiné se neohlíží, což pravidelně předvádí od doby, co v roce 2013 vstoupil do vrcholné politiky. A tak otevřeně zahájil tažení, jež ho má dovést k prezidentskému úřadu, kde mu nehrozí soudní oplétačky za Čapí hnízdo. Hezky by se zde ukryl před všemi problémy spojenými s jeho kontroverzní osobností. Babiš ve čtvrtek večer předvedl jen další falešnost a přetvářku.

Je absolutně vyloučené, aby se změnil. Vždy vyznával populismus a výhrůžky. Jeho prohlášení o zaklekávání na podnikatele navždy vstoupí do dějin a nikdo jej z nich už nevymaže. Jak jedná s lidmi, který mu nejsou po vůli, prokázal ještě před vstupem do mediálního prostředí, kdy na redaktora Lidových novin dělal nátlak, neboť list nereferoval o jeho předchozím vystoupení na veřejnosti. „Doufám, že kluci vědí, co dělají. Asi nevědí, s kým mají tu čest,“ zakončil svůj telefonát na adresu tehdejšího vedení. Ze všeho jej usvědčila nahrávka. A nyní si bude dělat starost, že zemi zachvátila nemoc těla i duše. Lidi by neměli zapomenout, že šiřitelem nákazy jménem nenávist, byl v první řadě on a skvěle si na toto téma notoval s prezidentem Milošem Zemanem.

Výzva, aby se politici brali jako soupeři, ale chovali se k sobě lidsky a korektně, je z Babišových úst totálním přešlapem, který by se měl vysílat na Silvestra místo scének z Televarieté. Premiér proslul svým vulgárním slovníkem a dehonestací rivalů. Asi už zapomněl, jak v roce 2018 před hlasováním o důvěře vládě ANO a ČSSD prohlásil, že Miroslav Kalousek rozkrádal ministerstvo obrany a „zabil lidi cez padáky“. Ve vyhrocené sněmovní diskusi také Kalouska označil za „ožralu“ a „zloděje zlodějského“ a navíc mu tykal. Opoziční poslanec z TOP 09 tehdy Babiše kritizoval za to, že při vysvětlování kauzy Čapí hnízdo křivě přísahal na zdraví svých dětí.

A nedávno pro změnu zaútočil na kandidáta ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, o němž prohlásil, že když bude řídit resort, nastane opravdové peklo. Už jsme si zvykli, že Andrej Babiš ztratil veškerou soudnost a sebereflexi, ale Válkova kritika je naprostým úletem. Byl to právě premiér, který z ministerstva zdravotnictví udělal peklo, když neustále během koronavirové pandemie měnil ministry, že už je obtížné je z paměti vyjmenovat. Tím narušil veškerou koncepčnost v systematickém boji proti viru. Za ním jde třicet tisíc mrtvých, kteří podlehli covidu. Nikdy nenašel odvahu se pozůstalým omluvit za zmatky v opatřeních, kterých se jeho vláda dopustila. Dělat ze sebe anděla ale umí Babiš dokonale. On přece za nic nemůže. Bezkonfliktnost je pojem, jehož obsah nezná, ale v projevu jsem jí zaštiťoval. V jeho podání šlo o prázdnou a trapnou frázi.

Nic nesplnil, nezajistil roušky a nechal padnout živnostníky

Během svého působení vždy dbal na své PR a chvástal se, jakým je skvělým manažerem. Odjakživa platilo, že kdo se chválí na veřejnosti, prokáže, jak je vlastně neschopný. Svoji nemohoucnost předvedl v době covidové pandemie. V televizním projevu k národu z března 2020 řekl, že za vše nese odpovědnost a pokud neobstojí, vyvodí z toho osobní zodpovědnost, na což asi zapomněl. Na vládních tiskovkách, které v době nastupující krize byly nejsledovanějšími pořady v zemi, nabádal, že kdo nemá roušky, tak mu je osobně doveze a ostatním je hodí do poštovních schránek. Nic nikam nedovezl. Ujišťoval podnikatele, že díky restrikcím nenechá nikoho padnout. Pak ale finanční úřady dostaly pokyn, aby řádně prověřovaly, zda dotyčný živnostník má opravdu právo na kompenzační bonus a potřebuje jej. Když se zpráva dostala mezi veřejnost, najednou šlo vše hladce, neboť Babišovi marketéři zjistili, jak moc mu mohou klesnout preference. A mimochodem mnoho živnostníků během pandemie skončilo, řada rodinných firem zavřela. Dosluhující ministerský předseda si přesto myslí, jak moc bude lidem chybět. Mýlí se. Politiku dělal jen na základě PR, realita mu byla vždy abstraktně vzdálená.

Zcela pohořel i v očkování proti covidu-19. A přitom nyní k vakcinaci tolik vyzývá. Nebyl schopný zajistit včas očkovací kampaň, ačkoli mnozí experti už loni v dubnu tvrdili, že jedinou cestou ze zajetí pandemie, je vakcinace. Vrcholem propagace byl plakátek, jehož reklamní úroveň byla srovnatelná s oznámením zvoucí na vesnickou víkendovou tancovačku. I reklamy za první republiky ve srovnání s očkovacím veledílem působily moderně a byly jak z jiného světa. Není divu, že takový plakátek, na němž byla dominantní jehla, odpůrce nepřesvědčil. Naopak je ve vzdoru jen utvrdil.

Babišovi se téměř lámal dojetím hlas, když říkal, že výhled do budoucnosti není optimistický. Ano, za zvyšování cen energií či krizi v automobilovém průmyslu nemůže, neboť se jedná o globální jev. Ovšem ostatní ekonomické drancování země jde za ním. Téměř zruinoval veřejné finance. Neohlížel se na fakt, kolik má ve státní kase. Klíčové pro něj bylo naklonit si před loňskými Vánocemi seniory, který poslal jednorázový pětitisícový bonus, takzvané rouškovné. Opozice tento krok správně nazvala předvolební korupcí. Dopustil rekordní miliardové schodky v rozpočtu, ačkoli v devadesátých letech tolik kritizovaní ministři financí z řad ODS opouštěli kabinet při  téměř 16 miliardovém deficitu, neboť měli pocit, že selhali jako tomu bylo u Ivana Kočárníka. A tak pesimistická budoucnost nás čeká jen díky Andreji Babišovi, který rozhazoval a podbízel se skupinám, o nichž věděl, že jej budou volit. Vládl stylem, po mně potopa a bylo mu vše ohledně budoucnosti lhostejné.

Z čeho se rovněž bude země po Babišovi dlouho vzpamatovávat, je morálka. Za jeho působení zcela vymizela úcta a slušnost. Často nemluvil pravdu, například když odsuzoval přesun financí do daňových rájů a těsně před volbami vyšlo najevo, že v této oblasti byl rovněž aktivní. Neváhal zneužít svého syna, jehož jako premiér země, která je součástí Evropské unie a členem NATO, měl zavléci na anektovaný Krym, a to jen kvůli tomu, aby nemohl vypovídat v kauze údajného dotačního podvodu Čapí hnízdo. Mravní úpadek, který způsobil, je citelný. A možná stejně bolestivý jako ten ekonomický.

Je opravdu hloupé a trapné, když člověk, který byl členem KSČ a s největší pravděpodobností spolupracoval s StB, mluví o tom, jak se společnost dokázala vypořádat s nesvobodami a míní i onu komunistickou. V době, kdy se mnozí lidé nedostali ani do NDR, působil v Maroku, kam jej vyslal Podnik zahraničního obchodu. Je asi jasné, že žádný disident zde pracovat nemohl. Na těchto pozicích byli jen prověření komunističtí kádři. Premiér mluví o svobodě i demokracii a přitom si na závěr předvolební kampaně neváhá pozvat maďarského premiéra Viktora Orbána, jenž veškerou pluralitu ve své zemi ničí.

Jeho osobnost vyčpěla, Hrad by premiérovi měl zůstat zapovězený

Jediným pozitivem včerejšího vystoupení bylo uznání volební porážky, když otevřeně hovořil o nové vládě, na níž se už nebude podílet. Ale nejde o žádnou vřelost, aby nekomplikoval tvorbu dalšího kabinetu. Babiš míří na Hrad, a tak by bylo nevhodné, aby v očích veřejnosti byl překážkou, která brání k předání moci. Musí tedy působit státnicky a okázale dávat najevo svůj nadhled. Přitom se už nemůže dočkat, až bude moci Fialův kabinet při každé příležitosti v Poslanecké sněmovně očerňovat.

Projevem na státní svátek zřejmě zmátl hodně lidí, spoléhal, že někteří snad už ztratili paměť. Babiš však zůstane tím Babišem, jakého známe. Bude se chovat vždy tak, aby on na všem profitoval. Kdyby vyhrál volby, měl šanci vytvořit novou vládu, nikdy by nezvolil věcnou, státnickou a smířlivou rétoriku. Premiér se umí vždy dokonale přizpůsobit situaci. Je mistrem v tom, aby někoho seřval, ale když vidí, že mu rázné vystupování škodí, udělá ze sebe chudinku, které všichni ubližují a on je přitom jediný, který má se zemí dobré úmysly a plně se jí obětoval.

Babiš i na státní svátek předvedl, jak je nebezpečný a kterak umí chladně kalkulovat. Osm let ve vrcholné politice, z nichž čtyři roky řídil zemi jako ministerský předseda, opravdu stačily. Pokud by se další bývalý člen KSČ dostal na Hrad, opět by polarizoval společnost a vypouštěl do ní štiplavé jedy v podobě arogance. Otravoval by náladu. Prezidentský úřad by mu měl zůstat zapovězený, neboť do něj nepřichází s dobrými úmysly, ale bere jej jen jako další nástroj k moci a ovládání lidí. A čtvrteční projev, který mu vlastně ani nenáležel, jen prokázal, že je šampionem v manipulaci s veřejným míněním. Jedná se o velmi nebezpečné, alarmující zjištění. Demokratická Evropa, která jej detailně poznala při jednání v unii, by jej jako hlavu státu nepřijala. Respekt už vlastně nebude mít v žádné politické roli. Premiérova osobnost vyčpěla a nenávratně ztratila kredit.