KOMENTÁŘ | Češi mohou brzy přijít o práci, pokud nezačneme řešit ekonomické problémy

Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, už v létě letošního roku mediím řekl, že se i přes zdánlivě (dlouhodobě) dobrá čísla o počtu lidí bez práce: „Nacházíme v pasti levné ekonomiky. Zaměstnanci musí být schopni rekvalifikace. Úkolem zaměstnavatelů je jim pomoci.“

Věc se má totiž tak. Při současném nedostatku surovin a komponent je stále velkým problémem v Česku zajistit dostatek lidí. Nejen nekvalifikovaných, bohužel ale stále více těch kvalifikovaných. A bez všech těchto „ingrediencí“ nebude nejen žádný rozvoj, zdokonalování, ale ani přechod k nějaké sofistikovanější, dražší a třeba úspornější ekonomice a výrobě.

Viceprezident největšího zaměstnavatelského svazu v zemi argumentoval i tím, že průměrná hodinová mzda českého zaměstnance je 10 eur za hodinu a německého 30 eur. Průměrná hodnota, kterou od něj zaměstnavatel získá, je pak 12 eur, v případě toho německého je to ale 42 eur za hodinu. Navíc prý nízká nezaměstnanost v této zemi nemusí být považována jen za vynikající ekonomický úspěch.

Jde totiž o to, že čísla mohou být viděna tak, že se v této zemi zaměstná každý bez ohledu na kvalifikaci. Důležitým poselstvím proto je, aby se česká ekonomika dokázala zbavit špatně placených míst, dokázala provozy robotizovat a lidi přesunout jinam a lépe je zaplatit.

Není snad ani nutné dodávat, že čím dřív to bude, tím líp. A to i přesto, že aktuální čísla o počtech lidí bez práce zatím vůbec nemluví o něčem výše popsaném. Například podle České tiskové kanceláře (ČTK) míra nezaměstnanosti v zemích Evropské unie v září podle sezonně přepočtených údajů klesla dle statistik Eurostatu na 6,7 procenta ze srpnové hodnoty 6,9 procenta. Ze všech unijních zemí byla nejnižší míra nezaměstnanosti v Česku, kde činila 2,6 procenta. Podle absolutních čísel bylo v září v celé EU bez práce 14,324 milionu lidí, z čehož 12,079 milionu připadalo na eurozónu.

Proti loňskému září je v EU bez práce o 2,054 milionu lidí méně, zatímco nezaměstnaných v eurozóně za rok ubylo o 1,919 milionu. Vysoká i nadále ale zůstává nezaměstnanost mezi mladými lidmi do 25 let. V EU její míra klesla na 15,9 procenta ze srpnových 16,1 procenta, v eurozóně pak na 16,0 z předchozích 16,3 procenta. V reálných číslech to znamená, že v EU bylo v září bez práce 2,815 milionu mladých, v eurozóně pak 2,307 milionu.

Z diskusí ohledně většiny výše popsaného je jasné i to nejdůležitější, co zajímá každého zaměstnance. Totiž, že zvyšování a tlak na růst platů sice může být výrazným motivátorem k přesunu k jinému zaměstnavateli nebo zvýšení výkonu, ale kde nic není (rozuměj kvalifikovaní lidé), tam ani… však jistě dobře víte, jak to pokračuje. V Česku totiž i přes zdánlivou „bezproblémovou“ ekonomiku, tak jak se to snaží prezentovat většina současných vládních sil, je patrné jedno ‒ světový investorský zájem umístit do Česka nějakou tu složitější výrobu není nijak valný.

Může za to nejen již dříve uvedená nedostatečná nabídka kvalifikovaných pracovních sil, ale také příliš velká byrokracie, nedokonalý digitální stát a servis, ale také doslova tragická infrastruktura. A stále více potenciálních investorů si všímá i toho, že třeba spolupráce mezi zaměstnavateli a vysokými školami či univerzitami nejen kvůli řešení firemních výzev, ale i kvůli přizpůsobení školních výukových programů potřebám byznysu je ze všech zemí OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj) jedna z nejhorších. 

Může se tak stát, že když se nepodaří brzy valnou většinu ze zmíněných výzev české ekonomiky vyřešit, můžeme mít ta čísla o počtu lidí bez práce (již brzy!) výrazně horší. A pak to bude opravdu vážný problém.