KOMENTÁŘ | Mynářovo chování předčí i aroganci komunistických kádrů. Vystrčil se opět čelem postavil hradnímu zlu

Pohrdají občany a z Pražského hradu si pravděpodobně dělají vlastní byznys. Vedoucí  kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář, který je trestně stíhaný a nemá bezpečnostní prověrku, se s tiskovým mluvčím Jiřím Ovčáčkem chovají k národu neuctivě a přezíravě, když zatajovali a zkreslovali důležité informace o zdravotním stavu hlavy státu Miloše Zemana a vrchního velitele ozbrojených sil. Nevolení úředníci rozhodují o dění státu a k lidem, kteří si v přímé volbě Zemana zvolili, se otáčí zády a vysmívají se jim. Jejich počínání zavání diktátorským a protiprávním jednáním, kterému naštěstí ukázal červenou kartu Miloš Vystrčil se Senátem, který potvrdil, že je jakousi radou mudrců, jakousi záchrannou brzdou demokracie a svobody.

I Horní komora si uvědomovala, jaké nebezpečí hrozí, pokud si Hrad při Zemanově hospitalizaci v Ústřední vojenské nemocnici bude dělat, co chce. Proto je Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky při nemohoucnosti Miloše Zemana jednomyslně pro aktivizaci článku Ústavy 66, který umožňuje převod pravomocí prezidenta. K verdiktu se musí vyjádřit jak Senát, tak i nová Poslanecká sněmovna. Tikající bombu totiž představuje především ekonomický poradce Martin Nejedlý. Díky svým úzkým vazbám na Ruskou federaci je bezpečnostním rizikem. Pokud by se prokázalo, že okolí Hradu konalo za prezidenta a jmenovalo bez jeho vědomí předsedu brněnského krajského soudu Milana Čečotku či snad zfalšovalo Zemanův podpis svolávající Poslaneckou sněmovnu, pak by se jednalo o pouhé zanedbatelné detaily v kontextu, co by Nejedlý mohl domluvit s diktátorskou zemí a k čemu by Českou republiku i zavázal.

Není tedy vůbec divu, že vojenské zpravodajství vyšetřuje okolnosti Zemanovy hospitalizace a fungování jeho okolí. Navíc nejvyšší ústavní činitel marodí ve vojenské nemocnici. Policie rovněž zahájí prošetřování možného protiprávního jednání, ve kterém lze spatřovat znaky trestných činů proti republice. Nejde tedy o žádné hysterické spekulace, riziko ohledně ohrožení státu bylo vysoce pravděpodobné. I Bezpečnostní informační služba se zaměřovala na Hradčany.

Samozvaní vládci prezidentova okolí už podruhé v krátké době narazili na osobnost Miloše Vystrčila. Předseda Senátu se jim postavil loni na sklonku léta, když si prosadil cestu na Tchaj-wajn, s níž nesouhlasili čínští soudruzi a velcí kamarádi hradního souboru. Nezalekl se podivné smrti jeho předchůdce Jaroslava Kubery, který chtěl jako první letět na demokratický ostrovní stát. Šéf Horní komory ignoroval i nebezpečné výhrůžky komunistické Číny. A nyní si dokázal vyžádat od nemocnice, v níž Zeman leží, zprávu, která potvrdila, že nejvyšší ústavní činitel není schopen vykonávat žádné pracovní povinnosti a dlouhodobá prognóza zdravotního stavu prezidenta Miloše Zemana je hodnocena jako krajně nejistá.

Miloš Vystrčil není typem člověka, který by díky své rétorice elektrizoval davy. Jeho hlavní devízou je, že v době, kdy ostatní politici propadají emocím, on nehysterčí. Dokáže se odprostit od okolí a probudí se v něm instinkt vystudovaného matematika a fyzika, který jde čistě jen po faktech. Nerozptyluje se drobnostmi, nezabývá se spekulacemi typu, co by se mohlo stát, kdyby nastala tato situace a podobně. Jde mu o jasná sdělení, aby jeho vypočtená rovnice seděla i před jeho největšími kritiky. A stejně se zachoval i nyní, kdy chtěl zjistit, zda je prezident Miloš Zeman způsobilý výkonu funkce prezidentského úřadu. Neřešil možnou diagnózu, po níž pátraly investigativní servery, vůči bulváru zůstal imunní.

Zavoral odhodil plášť a zachoval se jako loajální občan

Na rozdíl od jiných kolegů odmítal spekulovat. Sedl za psací stůl a směrem do Ústřední vojenské nemocnice poslal jednoduché, ale konkrétní dotazy, v jaké kondici prezident je a zda mají obě komory rokovat o aktivizaci takzvaného článku 66 Ústavy ČR, který řeší mimo jiné zbavení prezidenta pravomocí v situaci „nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát“. Než dostal odpověď, nepouštěl se do žádných predikcí. Jako mistr faktu počkal a pak začal konat. Vše měl zcela podložené, nemohl být právně napaden, i když naprosto zoufalý hradní kancléř Vratislav Mynář jeho počínání označil za mediální hry a snahu o zviditelnění. Vystrčil se nemusí zviditelňovat, říše čísel a zákonů jej naučila pídit se jen po podstatném.

Předseda Senátu se tiše stává vážným protikandidátem současného premiéra Andreje Babiše o Hrad. Vystrčil sice ani jediným slovem nenaznačil, že by měl o úřad zájem, ale jeho počínání do prezidentské rovnice zapadá. Má v sobě DNA moudrého nezmatkujícího státníka, umí se postavit čelem jakémukoli zlu, je rozeným demokratem a vyvěrá z něj klidná síla, kterou hájí svobodné principy země. Demokratické koalice, které uspěly ve volbách, hledají vhodného kandidáta na Hrad. Miloš Vystrčil opět prokázal, že jeho hvězda stoupá a opravdu není vyloučené, že by se mohla zastavit až o strop prezidentského úřadu, byť se o této variantě ještě vůbec nehovořilo.

Vystrčil ale není jediným hrdinou uplynulých dní. Obrovskou odvahu prokázal ředitel Ústřední vojenské nemocnice a Zemanův ošetřující lékař profesor Miroslav Zavoral. Nepochybně musel čelit tlakům okolí Hradu, aby na Vystrčilovy dotazy neodpovídal, musel poslouchat, že nemá právo prozrazovat informace o pacientově zdravotním stavu a nenarušovat jeho soukromí. Zavoral se zachoval v první řadě jako loajální občan, který na chvíli odhodil bílý plášť. Uvědomil si, že Miloš Zeman je sice nemocným člověkem, ale také vykonává funkci prezidenta, na kterou už nestačí. Jako nesmírně inteligentní muž věděl, že mlčením by způsobil paralýzu země.

Proto odpověděl, a to tak, že se nikterak neprovinil proti etice, neprozradil žádnou diagnózu, neprolomil tedy lékařské tajemství. Jistě vše konzultoval s právníky. Přesto prokázal, že kromě zdraví hlavy státu mu záleží i na osudu země. K uším Miroslava Zavorala by měl doléhat obrovský aplaus. Svoji autoritu prokázal už v minulém týdnu, kdy zakázal, aby se Zemanův pokoj na specializovaném pracovišti proměnil v jakýsi průchoďák, v němž se budou neustále střídat hradní úředníci a někteří politici. Jednoznačně řekl, že bez jeho svolení se k prominentnímu pacientovi už nikdo nedostane.

Mynář věděl, že pokud Zavoral Vystrčilovi odepíše, nastává začátek konce arogantního hradního týmu. Jeho moc se začne drolit a o jejich podivné vystupování se mohou začít zajímat orgány činné v trestním řízení, což se nakonec stalo. Veřejnost se možná dozví, co se za zády Miloše Zemana odehrávalo. Současný prezident už dlouho neplnil roli demokratického prezidenta, netajil se sympatiemi k diktátorským režimům. Nyní by ale měla převážit lidská a morální rovina. Ať je Zeman jakýkoli, je symbolem polistopadové doby a synonymem chytrosti až mazanosti. Každopádně si jako churavý a slabý člověk nezaslouží, aby jeho blízcí spolupracovníci se za něj schovávali a jednali jeho jménem. I když mají Češi posunutou morálku, prezidentský úřad pro ně představuje nedotknutelnou autoritu, ať na Hradě sedí kdokoli.

Babiš právě zahájil předvolební prezidentskou kampaň

Parta z Pražského hradu ze svého působení téměř jistě profitovala, a tak si říkala, že každý den ve funkci je dobrý. Proto o zdravotním stavu prezidenta mlžila a hovořila o neetickém chování, ačkoli morálně selhala hlavně ona. Jejich rétorika tak nemá s demokracií nic společného. Mynář s Ovčáčkem tak trumfli i komunistické kádry, kteří v únoru 1989 veřejnosti přiznali, že tehdejší hlava státu Gustav Husák není po prodělané mozkové příhodě fit a musí se zotavit. Ať policejní vyšetřování dopadne jakkoli, osoby jako Mynář i předseda stávající Poslanecké sněmovny Radek Vondráček by měly navždy zmizet z veřejného prostoru.

Lidé, kteří jsou schopni sehrát divadlo, že prezident je v dobrém stavu a může vykonávat funkci, ačkoli Mynář den před Vondráčkovu misí z vyjádření profesora Zavorala věděl, že tomu tak není, musejí v demokracii upadnout do hlubokého zapomnění. A premiér Andrej Babiš, i když se v minulosti podílel, aby se země dostala do autoritativní orbánovské temnoty, tak činí. Už Mynáře vyzval k rezignaci na funkci. Pokud se tak nestane, po aktivizaci článku 66 by ministerský předseda případné personální změny provedl sám.

Je však jasné, že Babiš, který pravděpodobně spolupracoval s komunistickou StB, se rázem neproměnil v demokrata. Cítí obrovskou šanci dostat se na Hrad, podpora ze sněmovních voleb, přestože je prohrál, mu dodává na apetitu. Mynářovou kritikou tak právě zahájil neoficiální předvolební prezidentskou kampaň, aby jeho příznivci viděli, jak je férový. Že celou dobu udržoval s okolím Pražského hradu diplomaticky řečeno vřelé vztahy, už ale raději zamlčí. Otázkou je, zda Babiš by skutečně Mynáře a spol. odvolal. Není těžké si představit, že trojice může mít na premiéra schovanou nějakou munici, kterou mohou použít v klíčových momentech jeho kampaně a citelně by jej tak poškodili.

Česká republika zažívá druhý Listopad 1989, i když národ jej tak bouřlivě neprožívá. Lidé ale jasně dali najevo, že jim osud země není lhostejný, stejně jako zdravotní stav prezidenta země, ačkoli s ním vesměs nesouhlasí. V nedávných volbách se občané vyslovili pro demokracii i západní směřování. Vystavili stopku populismu a nekonečnému rozhazování či rozvracení veřejných financí. Ke stoprocentnímu obnovení pluralismu je nutné mít nejen reprezentativní vládu, ale i prezidenta. A pokud možno i férové okolí hlavy státu. Doposud nás chování Mynáře a spol. řadí mezi arogantní diktátorské režimy. Naštěstí má země své odvážné hrdiny, jako je Vystrčil či Zavoral, kteří umí zlo vykázat do patřičných mezí.