KOMENTÁŘ | Prioritou nové vlády nemusí být jen covid. Hlavně to nemá být nic „lehkého“

Tahle země není, rádi byste jistě dodali, že pro starý, a to podle filmového hitu z kraje milénia, ale chci napsat, že pro politické padavky. Doufejme proto, že vlna odmítání ministerských postů z nových politických koalic nyní rychle přejde a v křeslech úřadů zůstanou vskutku nejen ti otrlí, ale i schopní vyvést většinu resortů k nadlidskému výkonu. Už i na těchto stránkách zaznělo, že lidem z ANO a ČSSD nevadí znovu po roce hodit přes palubu (doslova) tisíce lidských životů. Takže by se mohlo zdát, že prioritou číslo jedna nové vlády, už kvůli veřejnému mínění, bude covidová pandemie. Je to ale opravdu ta nejdůležitější věc, kterou má začít nový kabinet jako bájný Augiášův chlív, v tomto případě Babišův, uklízet?

Jen několik dnů po uzavření českých volebních místností, ze kterých vzešla „sto osmičková“ většina, sestavená ze dvou koalic a pěti politických stran, začaly mediální prostor zaplňovat úvahy a analýzy o tom, jaké má být pořadí úkolů nového kabinetu. Nyní, kdy se zdá, že ani po téměř dvou letech života v pandemii a bohapustých slibech o nápravě, není dosluhující, nedá se to nazvat jinak než vládní kabaretní sestava, zvlášť na Ministerstvu zdravotnictví, schopna neuvrhnout zemi znovu kvůli covidu do velkých restrikcí, bude muset nový kabinet „rozlousknout“ právě tohle. I sám šéf ODS, Petr Fiala, kterého Miloš Zeman, coby hlava nemocného státu více než měsíc upoutaná na lůžko, pověřil sestavováním vlády, prohlásil, zjednodušeně řečeno, že prioritou všeho bude pověření ministerstva zdravotnictví razantním řešením covidového problému.

Nemá cenu rozebírat, co všechno a za jak dlouho se stane. Důležitější je, zda se má stát covid opravdu tématem číslo jedna. Nejeden ekonom a expert na fungování společnosti totiž s hlavou vyjadřující nesouhlas jistě řekne, že když nebudeme řešit co nejrychleji to, jak zkrotit po levicových populistech rozvrácené státní hospodaření kvůli šílenému zadlužení, když správně nezačneme s podporou pocovidové ekonomiky nebo nebudeme dobře brzdit inflaci nastavením třeba mandatorních výdajů tak, aby nezatěžovaly výdaje státu, či nenastavíme systémovou podporu v krizových situacích, jako je ta energetická či klimatická, brzy narazíme. A nejenom do zdi. Když se pak zeptáte dalších ekonomů a finančníků, předesílám, že hlavně těch, kteří nejsou spojeni s nějakými politiky, na to, co dělat jako první, dostane se vám odpovědi, že zásadně se musíme poprat s důchodovou reformou, rychlou dostavbou a výstavbou dopravní infrastruktury nebo urovnáním hodně pošramocených vztahů s Evropskou unií. A to nejen kvůli v poslední době na všemožných fórech Andrejem Babišem zdůrazňovaným „kamárodšoftem“ s lidmi jako je Viktor Orbán, ale i dlouhodobě kvůli orientaci Miloše Zemana na totalitní režimy v Rusku a Číně. A to není jistě zdaleka všechno.

Takže co? Kde začít a s čím? Některé komentáře k výše popsanému řekly, doslova cituji vydání časopisu Respekt: „Pokud nebude vláda Petra Fialy potit krev, neuspěje.“ Takhle jednoduché to je. Nálada v Česku, bez ohledu na počet „antivaxerů“, bez ohledu na počet „Žlutých špendlíků“ či „antirouškařů“ a další „anti“ není vůbec dobrá. Lidé chtějí, a nejsem asi sám, kdo to říká, vidět rychle dobré výsledky a mít nejen slovní ubezpečeni, ale i reálnou jistotu, že nová politická garnitura moc dobře ví, co dělá a taky to bude dělat. Ale nemůže být jedno, že začne třeba s nějakou „prkotinou“, která přinese rychle dobré výsledky a zdánlivý pocit umění. Tady a teď. Aby politika, jak říká šéf nově se rodící vlády, uspěla, měla by politická reprezentace vybrat, když už ne ten nejtěžší, tak třeba druhý nebo třetí nejtěžší úkol, který nás čeká, výzvu a dokázat, že vybrané řešení tohoto problému od všech dosavadních opozičních uskupení může fungovat. Jistě, bude záležet, kdo ten žebříček výzev postaví a na základě čeho, ale lidi v této zemi budou rádi, když noví vládci ukážou, že nejsou padavky, tak jak to ukazují dosluhující panáci a panenky z vlády. A proč? Když totiž lidé uvidí a zažijí, že noví politici dokážou nejen mluvit, ale i konat, pak budou ochotnější, třeba i k tolik nenaváděnému velkému „utahování“ opasků. A že bude muset přijít, je jistota. Ne, že ne.