ROZHOVOR | Trump necítí zodpovědnost k lidem ani k planetě. Analytička Kolouchová kritizuje jeho klimatickou politiku

Trump prostřednictvím exekutivního příkazu rozhodl o odstoupení USA od Pařížské klimatické dohody. Tento krok se sice nezdá nijak překvapivý, přesto ale myslím, že může mít zásadní dopady na světový boj proti změnám klimatu. Co konkrétně podle vás odstoupení USA od dohody může pro svět znamenat?

Ano, není to překvapivé, ostatně Donald Trump rozhodl o odstoupení od Pařížské dohody i během svého prvního mandátu. To, že tak učinil znovu, není dobrou zprávou. I s ohledem na další kroky, které Trump podniká, lze očekávat, že transformace k nízkoemisní ekonomice v USA zpomalí nebo bude přinejmenším čelit větším překážkám. Do velké míry to ovlivní i ostatní země, například kvůli zastavení finanční podpory klimatických opatřeních v rozvojových zemích.

Na druhou stranu je potřeba vnímat širší kontext, který přináší i dávku úlevy. Zmíním tři věci. Zaprvé USA jsou federací a jednotlivé státy mají i svou vlastní klimatickou politiku. Již v reakci na první odstoupení od Pařížské dohody vznikla Klimatická aliance Spojených států, která v současnosti sdružuje 24 guvernérů a guvernérek stojících za jejími cíli. Tato aliance přitom reprezentuje 55 % obyvatel a 60 % ekonomiky USA.

Zadruhé Spojené státy nadále zůstávají smluvní stranou Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, která vznikla roce 1992 a která tvoří platformu pro klimatické konference a spolupráci, která v roce 2015 vedla k Pařížské dohodě. Spojené státy tedy zatím zůstávají součástí mezinárodních klimatických vyjednávání, což je důležité. Ostatně se jich účastnily i během prvního Trumpova mandátu.

A zatřetí cesta k nízkoemisní budoucnosti je již nastartovaná. V Evropské unii minulý rok vyrobily solární zdroje více elektřiny než uhelné. Nová Evropská komise stojí za trajektorií ke klimatické neutralitě a hledá cesty, jak podpořit domácí nízkoemisní průmysl. Čína je světovým lídrem na trhu s elektromobily, bateriemi nebo fotovoltaickými panely. Ani jeden z těchto důležitých aktérů se od dekarbonizace neodklání.

Nový prezident je známý svým politickým mottem „America First“. Je ale odstoupení od Pařížské dohody skutečně to, co běžný Američan potřebuje? 

Oddalování řešení změny klimatu je v konečném důsledku nevýhodné pro všechny. Jak pro Američany a Američanky, tak pro obyvatele ostatních zemí. Změna klimatu totiž nemá hranice a vypouštění emisí skleníkových plynů v jedné části světa ovlivňuje klima v jiné. Dopady přitom zažíváme už nyní. Nedávné ničivé požáry v Los Angeles byly podle studie organizace World Weather Attribution kvůli probíhající změně klimatu o 35 % pravděpodobnější. Stále častější vlny veder vedou ke zvýšeným zdravotním rizikům nebo nižší produktivitě.

Kromě obecné klimatické změny, může se odstup od dohody podepsat na běžných životech, případně jak?

Na každodenním životě se Trumpovy kroky mohou podepsat například obtížnějším přístupem k financování nízkoemisních technologií nebo jejich zdražení v důsledku celní politiky – tepelných čerpadel, solárních panelů nebo elektromobilů. A přímo pak samozřejmě ovlivní životy lidí pracujících ve vědeckých institucích, nevládních organizacích, které se změnou klimatu a transformací ekonomiky zabývají.

Tak trochu se zdá, že USA začínají být primárním hříšníkem, co se ignorace klimatických hrozeb týká. Dokonce i Čína vyvíjí značné úsilí, aby se adaptovala na nutnou změnu technologií. Co to podle vás vypovídá nejen o Trumpovi, ale obecně americkém přístupu?

Jak jsem již zmiňovala, je důležité nezapomínat, že Spojené státy jsou federací, tedy politika jednotlivých států je i v kontextu ochrany klimatu různá. Z toho důvodu se podle mě nedá mluvit o americkém přístupu jako takovém. O Trumpovi samotném to však vypovídá skutečnou nezodpovědnost k lidem i planetě. Jeho přístup se v žádném případě nezakládá na převládajícím vědeckém konsensu, který má v nutnosti snižování emisí skleníkových plynů jasno.

Trump často vysvětluje, že dělá to, co je pro USA důležité a co jim vydělá. V tomto kontextu by mě zajímalo, jak finančně náročné může být pro tak velkou zemi jako je USA přejít na klimatický přátelské technologie, ať už v byznysu, armádě nebo automobilitě? 

Vždy záleží, vůči čemu náklady daného projektu porovnáváme. Většina vědeckých studií dnes říká, že náklady neřešené změny klimatu budou výrazně větší než náklady a investice do nízkoemisní ekonomiky. Jde o to, že budou narůstat škody, jako poničení obydlí a infrastruktury nebo změny v produkci potravin, plynoucí z dopadů postupujícího nárůstu teploty, tedy extrémních projevů počasí, sucha, rostoucích hladin oceánů a podobně.

Zároveň je dobré dodat, že spousta nízkoemisních technologií za poslední léta velmi zlevnila – například větrná a solární energie jsou v současnosti nejlevnějšími zdroji pro výrobu elektřiny.

Jak se Pařížské dohodě vůbec dneska daří bez ohledu na to, co Trump dělá? Několikrát jsme si letos vyslechli, že může být mrtvá, o čemž jsme se spolu už bavili dříve – tak by mě zajímalo, jak to vnímáte s odstupem pár měsíců?

Velmi důležité budou nové vnitrostátní závazky (Nationally Determined Contributions, NDCs), které mají do konce února představit všechny smluvní strany Pařížské dohody. Tyto závazky, které jsou příspěvky jednotlivých stran k cílům Pařížské dohody jsou aktualizovány každých pět let. Stávající aktualizace bude přitom směřovat k horizontu roku 2035. Například Velká Británie už oznámila nový závazek snížit své emise o 81 % do roku 2035 v porovnání s rokem 1990.

Pařížská dohoda má letos desáté výročí. Na podzim se zároveň bude konat jubilejní COP30 v brazilském Belému a zdá se, že brazilská strana přistupuje k jeho přípravě s potřebnou klimatickou ambicí. Doufám, že tu uvidíme i ostatních států. Klimatické konference nadále představují unikátní platformu pro vyjednávání a spolupráci, a to se naštěstí nemění.