Běžec na lyžích Tuž se překvapivě postaral o nejlepší český úterní výsledek

Nejprve tedy svůj sprint jely ženy a čekalo se jak právě Janatová dokáže navázat na své skvělé sedmé místo ze skiatlonu v rámci těchto Her. Ze čtvrté čtvrtfinálové rozjížďky se jí ale nakonec přiblížit se k bojům o cenné kovy nepodařilo, avšak jen těsně. Domácí Italka Federica Cassolová byla jen o desetinu sekundy rychlejší.

„Zklamaná ale nejsem. Myslím, že tohle je jeden z mých nejlepších klasických sprintů. Říkala jsem si, kde jinde si mám zajet nejlepší výsledek než na olympijských hrách? Samozřejmě bych chtěla jet v top 12, ale myslím, že dobrý na to, jaký scházel kousek a jakou dobrou soupeřku jsem měla. A porazit Jessie Diggins v soupaži je dobrý skalp. Myslím, že až tolik lidí mi v soupaži nevěřilo a že jsou docela překvapení, jak skvělý jsem jela závěr. Když mám formu, tak takové výkony dokážu podávat,“ komentovala svůj výkon po závodě Janatová, která podrobně dala nahlédnout pod pokličku svého taktického plánu. „Věděla jsem, že bude rozhodovat velký kopec, a pokud tam budeme společně, tak svrchu se dá jet z pátého místa klidně na první. Možná jsem tam nechala moc velkou mezírku, ale s tím už člověk nedokáže moc udělat. A poslední zatáčku jsem trochu riskla. Vůbec jsem nepřemýšlela, jestli spadnu, prostě jsem to napálila a jela na hraně, abych měla co největší rychlost a byl z toho co nejlepší výsledek.“

Dodejme, že ženský sprint ovládlo Švédsko, když na stupních skončily hned tři reprezentantky této severské země. První skončila Linn Svahnová, druhá byla Jonna Sundlingová a třetí Maja Dahlqvistová.

Mezi muži příjemně překvapil teprve jednadvacetiletý Jiří Tuž, jenž tak může být skvělým příslib pro budoucnost českého běžeckého lyžování. Už ve třetí rozjížďce mu všichni soupeři koukali na záda a i když se jim Tužův vybudovaný náskok povedlo o něco stáhnout, dokonce Simone Mocellini ho těsně i předjel, i tak ale měl jistoto semifinálové účasti.

V semifinále se pro změnu přetahoval o přední příčky s norským závodníkem Oskarem Opstadem Vikem a že právě tito závodníci postoupí do finále, to bylo jasné ještě před tím, než se objevily na cílové rovince. Ve finále už přeci jenom poznal tu největší kvalitu ze strany soupeřů, hlavně norského démona Klaeba, kterému vůbec nikdo nestačil. Hvězdného Nora na stupních vítězů ještě doplnili stříbrný Američan Ben Ogden a bronzový další Nor Oskar Opstad Vike.

Přestože ze sprintu Tuž na medaili nedosáhl, jeho páté místo se ztrátou 18,54 vteřiny na první místo je i tak obrovským úspěchem a samotného Tuže po závodě rozplakalo. Nebylo divu, jedná se o nejlepší český olympijský výsledek v tomto sportu mezi muži, neboť dosavadním olympijským českým maximem bylo 10. místo Martina Koukala v závodě volnou technikou ze Salt Lake City 2002.

„Neskutečné. Mým cílem bylo semifinále, ale s tím, jak jsem se cítil v kopci a jak jsme pak jeli… To je to, proč trénuji a proč ten sport dělám,“ nevěřil svému výkonu po závodě dojatý Tuž v rozhovoru pro ČT sport.

Dalším českým reprezentantem mezi muži v tomto závodě byl i Ondřej Černý, ovšem jeho potkal podobný těsný nepostup jako v případě Janatové. V poslední čtvrtfinálové rozjížďce se mezi nejlepší dvanáctku závodníků nedostal jen o dvě setiny vteřiny. Až foto finiš rozhodl o jeho neúspěchu. „Mrzí mě to. Semifinále jsem chtěl, obzvlášť tady na olympiádě. V této sezoně jsem tomu byl na svěťáku několikrát hrozně blízko, podobně jako teď. O to víc hořké to je. Ale na druhou stranu je to hezký výsledek, ale mrzí to, protože věřím, že mám na víc. Ve finiši jsem na to už neměl síly. Rval jsem to z posledního, ale bohužel jsem na to neměl,“ řekl k tomu Černý.