GLOSA | Jak nám sportovci zase jednou dali důvod tomu, proč má olympiáda i v dnešním světě smysl

A to nejen proto, že se jedná o olympijské hnutí, jež bylo francouzským historikem Pierrem de Coubertinem, se kterou přišel poprvé v roce 1889, jako s mírovým hnutím. I když v současné době už je bohužel přežitým a neplatícím klišé, že během olympiád se ve světě neválčí, já zastávám názor, že právě olympiáda je pro mně přirozeným opakem války.

Sami sportovci – tedy ti nejlepší z nás – nám totiž pod pěti propletenými kruhy každé čtyři roky, ať už v letní či zimní verzi, ukazují, že se dá s ostatními národy soupeřit v duchu fair play, přičemž ideálně o tom nejlepším rozhodne fyzická připravenost a částečně i vůle, silná mysl a víra každého z nich. Ukazují nám pravidelně pod pěti kruhy, že nic není nemožné a že každý z nás může překročit své limity a že když se v životě nevzdáte, můžete si splnit sny. Přesně takové naděje totiž podle mě v současném světě potřebuje jako sůl a nikdo lépe mu ho nemůže předat než právě sportovci prostřednictvím svých výkonů, které posunují každé čtyři roky svoje sporty pokaždé do jiné dimenze.

Zároveň se podle mě lidé dívají na sport proto, že si při jeho sledování rádi odpočinou a zapomenou alespoň na chvíli na starosti všedních dní včetně dennodenní politiky a věčných politických žabomyších válek. Říká se sice, že politika je se sportem spjat odjakživa a že každý stát se chlubí sportovními úspěchy ať to bylo za jakéhokoli režimu. To je sice pravda, ale podle mně je při tvrzení toho, že politika do sportu nepatří tohle oddělit od toho, kdy má jakýkoli sportovec potřebu vyjadřovat se k dění ve své zemi, nebo ve světě obecně. Ano, můžete namítnout, že v minulosti třeba američtí atleti zvedali pěst jako symbol boje proti rasismu a nemusíme jako Češi chodit k takovým příkladům do zahraničí, stačí si vzpomenout na Věru Čáslavskou. To všechno byla jistě velká gesta hrdinství, které přišlo od pravých lidí v pravý čas. Ale v dnešní přepolitizované, informacemi přesycené a polarizované době, je podle mě lepší se držet při vyjadřování se ke všemu poněkud při zemi a nevtahovat to do něčeho, co lidé rádi sledují pro to, aby si především odpočinuli.

Navíc existují pochopitelná pravidla Mezinárodního olympijského výboru mluvící o zákazu jakékoli politických proklamací a propagací, vzhledem k tomu, že jde o apolitické mírové hnutí. Jakkoli můžeme s někým s čímkoliv soucítit, existuje jistě celá řada jiných prostorů, kde se vyjádřit a kde by daný sportovec věci více pomohl.

Protože si myslím, že jinak by měli mít sportovci největší úctu ve společnosti. Jejich píle a odhodlání ukazuje, že olympiáda má smysl i v současném světě, přestože působit, že jde o produkt doby dávno minulé. Najdou se jistě ti, kteří mají olympiádu za megalomanský předražený projekt, to je sice pravda – to už je produkt doby. S tímto trendem bohužel nic nenaděláme, ale samotná olympiáda je o sportovcích a jejich příbězích. A ty budou navždy věčné a potřebné.