Trump vyzval Čínu, aby mu pomohla s odblokováním Hormuzského průlivu. Jinak za Si Tin-pchingem nepojede

Zablokování této klíčové tepny Íránem odřízlo pětinu světových dodávek ropy, což vyvolalo nejhorší energetickou krizi v historii. Trump sází na to, že Čína jako velký odběratel bude mít zájem na stabilitě. Jenže Peking má v rukou silnější karty, než si Washington připouští. V posledních letech se Čína na podobné šoky připravovala hromaděním zásob, diverzifikací dovozu a masivními investicemi do zelených energií a elektromobility.

Navíc se objevují informace, že Írán by mohl povolit průjezd tankerům, pokud se za ropu bude platit v čínských jüanech. To staví Peking do výhodné pozice, kdy může jednoduše čekat, jak se situace vyvine. Experti poukazují na to, že Čína má nyní mnohem větší manévrovací prostor než zbytek Asie a Trumpova snaha přenést riziko války na ramena ostatních se v Pekingu setkává s odporem.

Čínská státní média a nacionalistické listy jako Global Times otevřeně kritizují Washington. Podle nich nejde o „sdílení odpovědnosti“, ale o snahu zatáhnout ostatní do války, kterou USA začaly a nedokážou ji ukončit. V Pekingu převládá pocit, že Trump je v mezinárodní izolaci a potýká se s domácím hněvem kvůli cenám benzínu, což oslabuje jeho vyjednávací pozici.

Trumpův vliv v obchodních jednáních navíc oslabil nedávný verdikt Nejvyššího soudu USA, který omezil jeho pravomoci jednostranně uvalovat cla. Čínští analytici tak dospívají k závěru, že v tuto chvíli „USA potřebují Čínu víc než Čína USA“. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí na přímé výzvy reagoval vyhýbavě a pouze zdůraznil význam strategického vedení vztahů skrze diplomacii hlav států.

Přestože Čína odsoudila útoky na Írán, k stabilitě regionu má svůj vlastní přístup, který se liší od toho amerického. Peking se dlouhodobě stylizuje do role diplomatického lídra globálního Jihu, což potvrdil zprostředkováním dohody mezi Íránem a Saúdskou Arábií v roce 2023. Zapojení do vojenské operace pod taktovkou USA by tuto jeho pracně budovanou pozici mohlo poškodit.

I když energetická krize Čínu nezruinuje, zcela imunní vůči ní není a její ekonomika nárůst cen pocítí. Přesto je nepravděpodobné, že by Peking poslal své válečné lodě do Hormuzského průlivu jen proto, aby vyhověl Trumpovi. Čína spíše využije krizi k posílení svého vlivu v regionu na úkor oslabených Spojených států.