Na fotbale bude ticho, rozhodl soud. Fotbalisté ani diváci nesmí křičet

Obyčejné vesnické hřiště teď na sebe začíná strhávat pozornost nejvyšších fotbalových bossů. Řeknete si zcela běžný zápas v minikopané. Ale až do té chvíle, než někdo z dětí v zápalu boje nebo z radosti ze hry zakřičí. Schytají to od trenéra.

Hluk ze sportoviště vadí dvěma rodinám, které tu bydlí a které u soudu podali žalobu. "My tady potřebujeme mít klid. Já přijdu domů z práce a nemáme, si kde odpočinout," vysvětluje odpůrce hluku na hřišti Luděk Mareš. "Já si nemůžu otevřít ani okna. Protože ten hluk je tak příšernej, že nás to deptá," přitakává svému manželovi Věra Marešová.

"Zakazovat dětem při fotbale emoce nebo prostě hraní. Pro mě to je absolutní nesmysl," říká předseda TJ Sedlec Milan Demjan. Soud ale nakonec manželům vyhověl. Fotbalisté se musí ztišit. Soud přihlédl k důkazům. "Z těchto bylo zřejmé, že došlo k překročení limitů, tedy hygienických limitů hlučnosti," potvrzuje soudkyně Ivana Fořtová.

Zahrada manželů Marešových přímo sousedí se sportovním areálem. Tady hygienici ten hluk měřili v průběhu dvou let čtyřikrát. Pokaždé byl 50decibelový limit překročen. Případ, který u nás nemá obdoby, chce řešit výkonný výbor fotbalové asociace. Ta nepovažuje sportoviště za zdroj hluku, narozdíl od výrobních hal nebo silnic.

"My se musíme bránit. Protože by mohlo dojít k precedentu, kdyby se na základě takého rozhodnutí mohly lavinovitě rušit sportoviště. Přijde mi to absurdní. To by se mohl hrát jen badminton," říká člen Výkonného výboru FAČR Rostislav Votík. Ve hře zůstává i krajní varianta - úplné zrušení sportovního areálu v Sedleci A o to chtějí odpůrci hřiště nadále soudní cestou usilovat.