961 branek pro Slavii. Legenda slaví kulaté výročí

Josef „Pepi" Bican se narodil českým rodičům ve Vídni, kde také poprvé začal kopat do míče. V necelých osmnácti letech uspěl na zkoušce v Rapidu Vídeň a hned v prvním utkání za něj vsítil čtyři branky. O dva roky později dal pro změnu pět gólů svému budoucímu zaměstnavateli – Slavii Praha. A to byl v brance Plánička! Červenobílí chtěli Bicana hned koupit, ale museli si ještě počkat.

Do Slavie přestoupil Pepi až v roce 1937 za 120 tisíc korun. Před tím ještě stihl angažmá za vídeňskou Admiru a účast v rakouském dresu na mistrovství světa 1934. Tento šampionát byl stříbrný pro Československo a často se spekulovalo o tom, že mohl mít i zlatou tečku, kdyby hrál Bican za vlast svých rodičů. Otázkou ale zůstává, zda by tehdy dvacetiletý hráč skutečně zvrátil průběh zápasu proti silným Italům, vždyť na celém turnaji se trefil pouze jednou.

O to více se ovšem trefoval za Slavii. S klubem svého srdce získal pět titulů mistra ligy, třikrát vyhrál Český pohár a v roce 1938 dokonce Středoevropský pohár, který se počítá za jednoho z předchůdců dnešní Ligy mistrů. V tomtéž roce měl být Pepi oporou Československa na mistrovství světa ve Francii, ale díky úřednické chybě nakonec nemohl odcestovat. Jak je vidět, potíže s fotbalovými funkcionáři máme odjakživa.

A pak začala válka. Nejlepší fotbalová léta strávil Pepi Bican v Protektorátu Čechy a Morava. Nabídky na německé občanství ze strany Třetí říše vždy rázně odmítal. Střílel ale o sto šest, například v ročníku 1943/1944 překonal brankáře 57 góly v pouhých 26 zápasech. Na druhou stranu se ale nehrála mezistátní utkání na reprezentační ani na klubové úrovni. Kdo ví, jakých dalších úspěchů by Slavie a její elitní útočník dosáhli, nebýt války.

A pak přišli komunisté. Kdybych tak odešel do Itálie, musel si Pepi často říkat v době, kdy Československo prodělávalo teror padesátých let. Zájem měl například Juventus, ale Bican zůstal ve Slavii. Ve Slavii, která se stala nepohodlnou, stejně jako její nejlepší hráč, který byl nucen odejít do Vítkovic. Přes Hradec Králové se roku 1953 vrátil do Slavie, která se tehdy nuceně přejmenovala na Dynamo Praha.

Poslední zápas za svůj klub odehrál Bican v roce 1955 a rozloučil se čtyřmi góly. Jak stylové! Nějakou dobu pak trénoval, ale větších úspěchů nedosáhl. Práci hledal těžko, režim mu neustále házel klacky pod nohy. Živil se například jako dělník, nebo závozník. V šedesátých letech mu bylo povoleno angažmá na lavičce belgického Tongerenu. Oficiálně nejčastější král ligových střelců na světě zemřel 12. prosince 2001.