Na rugby league se mi líbí sportovní všestrannost a férovost hry, říká reprezentační trenér Ladislav Cintler

Rugby league je kontaktní sport mezi dvěma týmy po třinácti hráčích. Vzniklo na severu Anglie koncem 19. století, kdy se odtrhlo od rugby unionu, vytvořilo si vlastní svaz a pozměnilo pravidla. Od známějšího unionu se liší počtem hráčům, odtud vznikl i český název pro league – třináctkové ragby, a samotné zápasy se odehrávají ve svižnějším tempu.

Ve světě je rugby league nejpopulárnější v Austrálii, na Novém Zélandu a v tichomořských ostrovních státech, v Evropě se těší velkému zájmu na Britských ostrovech a ve Francii.

Do České republiky se league dostalo před více než deseti lety. Nejvyšší soutěž představuje první divize, v níž letos soupeřilo sedm celků. Na titul dosáhli Dragons Krupka, ve finále porazili Slavii Hradec Králové 20:18.

Aktuálnímu světovému žebříčku vévodí Austrálie, Česká republika se nachází na 24. příčce.

V čem je pro tebe rugby league atraktivnější než rugby union?

League je oproti unionu rychlejší a plynulejší hrou. Navíc díky odstranění takticky a technicky složitých mlýnů a autových vhazování je v zápase mnohem víc prostoru pro běhání, nahrávání a skládání tedy na věci, které jsou podle mě na rugby nejdůležitější a nejzábavnější.

Konkurují si u nás oba sporty, ať už jde o hráčskou či diváckou základnu? Případně dovedeš si představit určitou spolupráci?

U nás to tak velký problém není. V ČR nejsou v žádném městě zastoupeny oba sporty naráz, takže hráči a diváci si většinou oblíbí ten druh rugby, který mají geograficky nejblíže. Ve světě je to trochu složitější zvláště u klasických rugby velmocí jako jsou třeba Austrálie, Anglie a Nový Zéland, ale i zde se často vyskytují oblasti, kde naprosto dominuje jeden či druhý sport.

Ve světě občas vzájemná spolupráce funguje. Osobně znám trenéry, kteří trénují oba kódy, ale často je složité spolknou svou hrdost. Oba tábory jsou si totiž naprosto jisté, že jejich rugby je lepší.

Z kterého sportu nejčastěji přetahujete hráče a jaké jsou jejich důvody přechodu k rugby league?

V Hradci Králové jsme taková směs bývalých fotbalistů, házenkářů, basketbalistů nebo třeba atletů a myslím, že podobně je to v celé České republice. O důvodech přechodu k rugby je těžké mluvit obecně za všechny. Já osobně jsem byl už po dvanácti letech otráven fotbalem a hledal jsem nový sportovní impuls. Na rugby se mi líbila ta potřeba sportovní všestrannosti a férovost hry.

Začínal si jako hráč v Slavii Hradec Králové, nicméně brzy ses přesunul do role trenéra. Co bylo impulsem?

Náš minulý trenér a zakladatel týmu Libor Hanzlíček byl čím dál více zaměstnán prací a školou, takže jsme hledali někoho, kdo by tomu mohl věnovat více času. Na střední i vysoké škole jsem studoval sportovní obor a k trenérství mě to vždy táhlo. Navíc jsem za něj při jeho nepřítomnosti tréninky suploval. Tak jsme se domluvili, že by bylo asi nejlepší, kdybych družstvo převzal jako hlavní trenér.

Se Slavií Hradec Králové jste letos došli až do finále divize. Jak s odstupem času hodnotíš letošní sezónu?

Myslím, že jsme letos odehráli hodně dobrých utkání a snad jen dva nebo tři zápasy, kdy jsem nebyl s výkonem mužstva spokojený. Těsné finále nás ještě asi bude dlouho mrzet, ale soupeř byl tentokrát o něco lepší a vyhrál zaslouženě. Druhé místo v soutěži a nevděčný titul vícemistrů je nakonec také velký úspěch, ač jsme si před sezónou dávali ještě vyšší cíle. Nejdůležitější a díky čemu považuji sezónu za skvělou, je, že jsme se celý rok bavili. Na každém tréninku, zápase i třetím poločase vždy jsem na hráčích viděl zápal a nadšení pro hru a to mě motivuje do další práce.

Kromě Slavie Hradec Králové trénuješ rovněž české reprezentační mužstvo, jak ses k této funkci dostal?

Asi jako všichni trenéři reprezentací. Po té co se poslední trenér národního týmu neshodl s vedením České Asociace Rugby League, mi byla tato pozice nabídnuta a já ji po pár dnech váhání přijal.

Národní tým letos absolvoval Mistrovství Evropy skupiny C, jak si vedl a jaké cíle si dáváš do příštích let?

Do C skupiny jsme se vrátili po roční pauze a čekala nás silná Ukrajina, která sezónu předtím sestoupila ze skupiny B. Cíle jsme si nastavili takové, že bychom s nimi chtěli odehrát vyrovnanější zápasy než při prvním vzájemném střetnutí tři roky zpátky, kdy nás doma deklasovali rozdílem šedesáti bodů. Oba zápasy jsme sice prohráli, ale v určitých částech zápasu jsme byli zcela vyrovnaným soupeřem a to se projevilo i na konečném výsledku. Mé cíle jsme tedy splnili, ale vím, že jsme v obou zápasech mohli hrát ještě lépe. S čím jsem velice spokojený, to jsou tři přípravná utkání, která se nám v letošní sezóně povedla. I díky těmto výsledkům jsme si ve světovém žebříčku polepšili o šest příček.

Aktuálně ještě neznáme formát soutěže ani soupeře pro příští sezónu, ale já osobně bych hlavně chtěl stabilizovat sestavu národního týmu. A pokud bychom se zvládli posunout o další čtyři příčky do světové dvacítky, tak bych se také nezlobil.

Záznam mezinárodního utkání Česká republika - Ukrajina

Rugby league se ty a ostatní nadšenci věnujete ve volném čase. Na klubové úrovni si lze představit tréninkové jednotky několikrát týdně, ovšem jak probíhá příprava reprezentace?

Hráče během sezóny sleduji a případně jejich výkony konzultuji s jejich trenéry. Širší výběr pak pozvu na víkendový kemp, kde je seznámím s herním plánem a během soboty a neděle se pak snažíme technicky a takticky připravit na následující střetnutí.

Odkud bereš inspiraci pro trénování, případně jezdíš na stáže do zahraničí?

Rugby League European Federation má skvělý systém školení a aktivně pracuje na vzdělávání trenérů po celé Evropě. Díky tomu minimálně jednou ročně jezdím do zahraniční, kde mám možnost se učit třeba i od profesionálních trenérů z anglické Super league a konzultovat s kolegy z celé Evropy.

Budoucnost každého sportu tkví v mládeži, jak to s ní vypadá v českém rugby league?

Většina týmů zatím nemá trenérské kapacity nebo tréninkové prostory, aby se zvládly věnovat všem věkovým kategoriím, proto u nás prakticky existují pouze týmu U18. Poslední dvě sezóny jsme zvládli odehrát plnohodnotnou juniorskou soutěž v téhle věkové skupině, ale pořád je to běh na dlouhou trať.