Evropští lídři řeší, kdo bude zastupovat EU na mírových jednáních. Ve hře jsou dvě jména

Tato situace nastala po dni plném intenzivních jednání, během nichž se ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj setkal v Dublinu s desítkami evropských lídrů. Zelenskyj varoval, že Moskva se snaží přetvořit celkovou bezpečnostní architekturu kontinentu, a vyzval evropské vládní představitele k jednotnému postupu, jelikož předchozí rozhovory v Abú Zabí probíhaly bez přímé účasti Evropy.

Důležitým impulsem k těmto debatám se stala návštěva amerických vyslanců Steva Witkoffa a Jareda Kushnera v Moskvě, kde jednali přímo s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, načež odletěli do Dublinu informovat ukrajinského prezidenta. Přestože v Evropské unii panuje jednoznačná shoda na tom, že jako hlavní dárce a spojenec Ukrajiny musí mít své zástupce u jednacího stolu, unijní státy se dosud nedokázaly shodnout na tom, koho konkrétně pověřit touto rolí.

Diplomaté a unijní představitelé přitom rozdělili unijní scénu do několika odlišných táborů. V prvním z nich roste podpora pro předsedu Evropské rady Antónia Costu, jehož institucionální mandát a dřívější zkušenosti portugalského premiéra představují přirozenou a neutrální volbu pro reprezentaci unijních zemí na mezinárodní scéně.

Podporu Costovi veřejně vyjádřil například estonský premiér Kristen Michal, italská premiérka Giorgia Meloniová či představitelé Polska a Lucemburska. Samotný předseda Evropské rady navíc připomněl, že zastupování unie navenek vyplývá přímo z jeho oficiální funkce a odpovědnosti vůči členským státům.

Zcela jinou reakci vyvolává otázka případného pověření šéfky unijní diplomacie Kaji Kallasové, jejíž jméno rozděluje evropské diplomaty na dva tábory. Zatímco někteří kritici namítají, že její ostrý a nekompromisní postoj vůči Moskvě by mohl Kreml odradit od jednání, její zastánci naopak argumentují, že právě tato pevná a zásadová pozice z ní činí nejvhodnějšího zástupce pro obranu evropských zájmů.

Významnou překážkou při hledání jednotného řešení jsou rovněž postoje dvou nejsilnějších kontinentálních mocností, tedy Německa a Francie. Německý kancléř Friedrich Merz odmítá odevzdat veškerou pravomoc Bruselu a prosazuje zachování osvědčeného formátu spolupráce hlavních evropských zemí a Polska.

Podobně zdrženlivá je také Francie, která disponuje stálým křeslem v Radě bezpečnosti OSN a vlastním jaderným arzenálem, což Paříži dává specifickou diplomatickou váhu. Francouzští zástupci proto dávají jasně najevo, že unijní instituce nemohou plně nahradit přímou účast pařížské vlády v klíčových bezpečnostních otázkách.

Unijní představitelé na pátečním setkání v Dublinu formální jmenování jednotného vyjednavače pravděpodobně neuzavřou, avšak probíhající debaty směřují k nalezení širšího porozumění ohledně budoucí formy evropské reprezentace. Ukrajinský prezident v této souvislosti vyzval unijní partnery k rychlému rozhodnutí, aby Evropa zaujala jasné stanovisko ještě v průběhu listopadu.