Povedené generálky na Australian Open. Menšík i Machač na australských turnajích kralovali

Co se týče aucklandského finále Jakuba Menšíka, tak ten do zápasu s Báezem vstoupil lépe než argentinský soupeř a k tomu, aby s ním urval první sadu pro sebe díky tomu, že v šestém gamu se mu podařilo Báezovi sebrat servis. To český tenista během první sady ani jednou o své podání nepřišel, přičemž si dopomohl hned 11 esy s tím, že celou sadu zakončil čistou hrou.

To druhý set byl vyrovnanější, protože si oba tenisté drželi svá podání až do konce a proto dospěl až do zkrácené hry. Přesto k ní dojít ani nemuselo, jelikož za stavu 6:5 byl blízko brejkbolu a mečbolu zároveň Menšík, ale tehdy ještě odmítl duel ukončit. Ve zmíněné následné zkrácené hře pak český tenista prohrával už 3:6, ale tento nepříznivý stav dokázal otočit a následně se tak dostat ke dvě mečbolům. Až ten druhý úspěšně přetavil ve vítězství.

„Řekl bych, že je to skvělý začátek roku. Po přípravě a předsezonním období nejste vždy v ideálním rytmu, ale jsem rád, že jsem vstoupil do nové sezony s velkou energií a předvedl výkon, jaký jsem chtěl. Za vítězství jsem moc rád,“ nechal se slyšet Menšík  po zápase na kurtu a pokračoval: „Seb je velký bojovník. Je proti němu těžké zahrát vítězný míč. Když jsem vedl ve druhém setu 6:5, tak i když jsem celý zápas podával dobře, přišlo mi pár druhých servisů. V tie-breaku za stavu 3:6 jsem byl rád, že jsem zůstal soustředěný až do konce.“

Pro českého hráče nacházejícího se před tímto turnajem na 18. příčce světového žebříčku ATP se jednalo o druhý triumf na okruhu ATP v řadě. Navázal tím totiž na svůj triumf v rámci turnaje Masters v Miami v závěru loňské sezóny 2025 poté, co si tam ve finále poradil se svým vzorem Novakem Djokovičem. Má za sebou ještě jednu účast ve finále na okruhu ATP, která je stará dva roky a která vítězstvím neskončila, protože tehdy v Dauhá nestačil na Rusa Karena Chačanova.

Pokud jde o turnaj v Aucklandu, tak Menšík se stal již čtvrtým Čechem v historii, který právě tady vyhrál. Stalo se tak po Jiřím Novákovi, Karlu Nováčkovi a Jiřím Veselém, který tu uspěl v roce 2015.

Ještě o něco delší bylo finále v Adelaide a to především proto, že duel Macháče s Humbertem dospěl až do třetího setu. Nakonec celý zápas rodák z Berouna vyhrál, navzdory tomu, že do něj nevstoupil vůbec dobře. Kvůli tomu, že v úvodu prohrál své podání, za chvíli rychle prohrával v prvním setu už 0:3. Všechno to ale odčinil třemi vítěznými hrami a duel tak srovnal. Za stavu 4:4 pak získal dokonce možnost hned tři možnosti k přiblížení se ukončení setu, když se Humbert nevyvaroval chyb a hned tu první možnost dokázal Macháč využít. Poté už úvodní set jen dopodával.

Ve druhém setu takové štěstí Macháč neměl a poté, co si tak oba soupeři drželi svá podání, rozhodoval o osudu této části zápasu tie-break. Ten ovládl Francouz výsledkem 7:2 a tehdy na tom český tenista nebyl psychicky vůbec dobře a neustále debatoval se svým realizačním týmem.

Závěrečná třetí sada už ale byla podle Macháčových not a ve čtvrtém gamu se k vytouženým brejkbolům konečně dostal a to hned ke dvěma. Právě při tom druhém pomohl českému tenistovi Humbert svojí dvojchybou. Pak už to byl český hráč, který dovedl duel pro sebe k vítěznému konci. O takovém výsledku rozhodla i ta skutečnost, že zatímco 35. hráč světa Macháč zahrál jen tři nevynucené chyby, Francouz jich v tomto dějství natropil hned čtrnáct, přičemž celkem jich měl na kontě za celý zápas 46 (Macháč 27). I díky tomu se tak Macháč posunul v žebříčku o 11 míst, zatímco Menšík po turnaji v Aucklandu o jedno.

„Ugo hrál skvěle a já jsem si finále užil. Úroveň tenisu byla opravdu vysoká. Chci poděkovat také svému týmu. Vím, že to se mnou občas není snadné. Doufám tedy, že to se mnou nebude snadné ani příště. Uvidíme se v Melbourne,“ uvedl Macháč po finále na kurtu, na němž dosud z Čechů triumfoval akorát Jiří Lehečka v roce 2024.

Menšík s Macháčem se díky těmto triumfům na okruhu ATP v jeden den stali prvními český tenisty, kterým se takovýto počin povedl, od července roku 1982, kdy se takový kousek podařil Ivanu Lendlovi s Tomášem Šmídem.