Peklo v horách? Tragédii známou jako Zázrak v Andách přežili díky lidskému masu

Mladé uruguayské ragbisty z Old Christians Club čekala zářná kariéra. Dařilo se jim ve škole i na hřišti a měli před sebou budoucnost v profesionálním sportu. Jedním z milníků byl i zápas v Chile, kam měli odletět spolu s rodinnými příslušníky z Montevidea v říjnu 1972. Na místo ale nikdy nedorazili.

Let Uruguayan Air Force 571 s 45 lidmi na palubě odstartoval ve čtvrtek 12. října 1972 z Montevidea do Santiaga de Chile. Kvůli špatnému počasí ale musel přistát v Mendoze v Argentině, kde posádka strávila noc. Následující den, v pátek 13. října, let pokračoval, kvůli špatnému počasí ale stroj nemohl vzlétnout natolik, aby přeletěl Andy.

Piloti proto zvolili náhradní trasu a v domnění, že pohoří úspěšně přeletěli, stočili stroj na sever do hor a začali klesat. V tu chvíli ale před sebou uviděli útes, kterému se už nedokázali vyhnout. Utrhl se ocas letounu, po chvíli levé křídlo a o útes dál to pravé.

Zbytek letadla dopadl na prudký svah a sjel po něm, dokud se nezabořil do ledovce. Jeden z pilotů a několik členů posádky na místě okamžitě zemřeli, druhý pilot a další část posádky podlehli zraněním během několika hodin.

Poté, co se stroj ztratil dispečerům, začalo rozsáhlé pátrání. Problém byl v tom, že bílé letadlo nebylo na sněhu prakticky vůbec vidět. A počasí se neuklidňovalo. Přeživší si situaci dobře uvědomovali a bylo jim jasné, že na záchranu mohou čekat několik dní. V troskách letadla proto zřídili provizorní ubytování a spočítali zásoby. Měli pouze několik lahví vína, pár tabulek čokolády, a rádio, kterým mohli poslouchat informace z vnějšího světa, ale nemohli na ně nijak odpovídat.

Deset dní po ztroskotání se z vysílání dozvěděli, že pátrání po nich bylo ukončeno. Zásoby se prudce tenčili a naděje na záchranu uhasínala. Nando Parrado proto přišel s nápadem na snědení mrtvých lidí. A i když byli všichni cestující silně věřící, neměli jinou možnost. Aby přežili, museli sníst mrtvé přátele, piloty i členy rodiny. Vzhledem k nedostatku ohně jedli jejich ostatky syrové.

16 dní po katastrofě přišla další rána. Z útesu se utrhla lavina, která trosky letadla zasypala. Zahynulo dalších osm lidí a zbytek byl pohřben pod masou sněhu v letadle. Vyhrabat se jim povedlo po dlouhých třech dnech.

Během 60 dní postupně zemřelo celkem 29 lidí, většinou na omrzliny, podchlazení a podvýživu. Nando se proto spolu s dalšími dvěma přáteli Robertem Canessou a Nandem Parradou rozhodli přejít Andy směrem na Západ. Podle mapy, kterou našli v letadle, se domnívali, že znají cestu do civilizace, po dvou dnech ale zjistili, že jsou jinde, než si původně mysleli. Přesto pokračovali v cestě a během 10 dní ušli 70 kilometrů, než narazili na civilizaci, ranč Los Matienes.

Majitel okamžitě zavolal pomoc a pátrání se rozjelo nanovo. Během dvou dní byli všichni přeživší zachráněni a převezeni do nemocnice v Santiagu. Na tiskové konferenci následně popsali hrůznou cestu vedoucí k jejich záchraně. 

Ze 45 lidí přežilo tragédii pouze 16 z nich. Aby se zahránili, byli nuceni sníst syrové lidské maso mrtvých pasažérů. Nikdo ze zachráněných ale na tragédii nedokáže zapomenout a každoročně se sjíždí na místo havárie, aby uctili 29 mrtvých lidí, kteří jim zachránili život. Na motivy tohoto příběhu byl v roce 1993 natočen film pod českým názvem Přežít.