Americká justice chystá kvůli incidentu v roce 96 žalobu proti Castrovi

Chystaná obžaloba se opírá o tragické události z čtyřiadvacátého února roku 1996, kdy stíhačky kubánského letectva sestřelily dvě civilní letadla. Tyto stroje provozovala organizace Bratři na záchranu, kterou na Floridě založili kubánští exulanti. Raúl Castro v době útoku zastával klíčovou funkci ministra ozbrojených sil a nesl tak přímou odpovědnost za vojenské operace ostrovního státu. Detaily obvinění by měl představit úřadující generální prokurátor Todd Blanche.

Organizace Bratři na záchranu v devadesátých letech pravidelně organizovala vyhledávací a záchranné lety nad mořem s cílem lokalizovat provizorní čluny a nafukovací plavidla plná kubánských uprchlíků. Členové skupiny následně informovali americkou pobřežní stráž o poloze běženců, aby zabránili jejich utonutí. Kubánská strana však tyto aktivity vnímala jako provokaci a tvrdila, že exulanti opakovaně narušovali její vzdušný prostor a shazovali nad Havanou propagační letáky vyzývající k povstání proti tehdejší komunistické vládě Fidela Castra.

Při samotném incidentu v únoru 1996 poslalo kubánské letectvo proti civilním letounům stíhací stroje MiG, které dva z nich zničily. Při útoku zahynuli tři američtí občané a jeden Kubánec. Třetí letadlo, které pilotoval zakladatel organizace José Basulto, sice stíhačky rovněž pronásledovaly, ale nakonec jej nesestřelily, díky čemuž Basulto útok přežil. Celá událost tehdy vyvolala vlnu ostré mezinárodní kritiky a vedla ke znatelnému zpřísnění amerických sankcí vůči kubánskému režimu.

Krok americké justice přichází v době, kdy administrativa prezidenta Donalda Trumpa stupňuje diplomatický i hospodářský tlak na komunistickou vládu v Havaně. Sám Trump v uplynulých hodinách označil Kubu za darebácký stát. Ostrov se navíc momentálně potýká s rozsáhlými výpadky dodávek elektrické energie, což je důsledek efektivní americké blokády. Washington totiž pohrozil přísnými sankcemi všem zahraničním subjektům, které by Kubě dodávaly potřebné palivo.

Situaci na Kubě navíc komplikuje i geopolitický vývoj v regionu. Energetická a hospodářská krize na ostrově se výrazně prohloubila poté, co Havana ztratila dlouhodobou podporu ze strany Venezuely. K tomu došlo po lednovém pádu tamního režimu v čele s Nicolásem Madurem. Kuba tak přišla o zásadního spojence a klíčového dodavatele dotované ropy, což tamní infrastrukturu uvrhlo do kritického stavu.

V souvislosti s chystanou obžalobou poslal americký ministr zahraničí Marco Rubio vzkaz kubánskému obyvatelstvu, ve kterém tlumočil Trumpovu nabídku na vybudování zcela nového vztahu. Rubio však zdůraznil, že tato nová cesta se týká výhradně přímé podpory kubánského lidu. Washington podle něj odmítá jakoukoli budoucí spolupráci s GAESA, což je obchodní křídlo kubánských ozbrojených sil. Tento obří holding přitom ovládá nejvýnosnější části kubánské ekonomiky od přístavů až po luxusní pětihvězdičkové hotely.

Šéf americké diplomacie záměrně zvolil pro své prohlášení dvacátý květen, což je datum s velkým symbolickým významem. Právě v tento den v roce 1902 poprvé zavála nezávislá vlajka nad Kubánskou republikou. Zatímco kubánská diaspora v Miami tento den slaví, současný komunistický režim v Havaně ho jako státní svátek neuznává. Načasování Rubioova projevu tak dál podtrhuje snahu Ameriky oslovit odpůrce tamního zřízení.

Samotný Raúl Castro je považován za jednoho ze spoluzakladatelů kubánské revoluce, během níž jako partyzánský velitel pomáhal svrhnout diktaturu Fulgencia Batisty. Po dlouhá léta stál ve stínu svého staršího bratra Fidela Castra, kterého v čele státu oficiálně nahradil a zemi následně vládl patnáct let. I jako nejvyšší představitel státu striktně udržoval monopol jedné politické strany a tvrdě potíral jakýkoliv vnitřní disent.

Ačkoliv Raúl Castro v letech 2014 až 2016 přistoupil na částečné tání ledů a absolvoval historické rozhovory s tehdejším americkým prezidentem Barackem Obamou, s nástupem Donalda Trumpa se vztahy opět zmrazily. V roce 2021 sice Castro formálně předal prezidentský úřad i vedení komunistické strany svému nástupci Miguelu Díaz-Canelovi, nadále je však mnoha pozorovateli vnímán jako nejvlivnější muž na Kubě. Při svém odchodu do důchodu prohlásil, že dokud bude žít, bude připraven bránit vlast, revoluci a socialismus.