Spojené státy drtí chudoba. A politici nedělají nic, rozohnil se profesor

"Mohou podmínky nízkopříjmových Američanů podnítit věřící lidi k tomu, že budou považovat snížení chudoby a narůstajících sociálních nerovností za morální povinnost? Pokud jsou diskutována morální témata, je zvykem v komentování politického dění odkazovat pouze na potraty a sňatky homosexuálů. Ale co nastavuje morálku více než to, jakým způsobem my - společnost a jednotlivci - zacházíme s těmi, kteří jsou odříznuti od vzestupného žebříku a pokladu prosperity?" ptá se profesor.    

"A můžeme najít cestu jak konstruktivně přemýšlet o roli rozpadu rodiny v ničení životních šancí chudých dětí, když stále přiznáváme, že samotný rodinný život je drcen rostoucí ekonomickou nerovností, ztrátou dobře placených dělnických profesí, rasismem a masovým uvězňováním?" přisazuje odborník.

"To jsou některé otázky, které jsem položil, když jsem tento týden moderoval diskuzi o chudobě na univerzitě v Georgetownu. Z jasných novinářských důvodů není mým zvykem psát o událostech, kterých se účastním. Ale tento panel se poněkud lišil od běžných politických tlachanic," píše Doinne.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Účastnili se ho Robert Putnam, autor knihy Naše děti, která tvrdí, že bychom měli soustředit naši pozornost na rostoucí propast v příležitostech mezi nízkopřijmovými a bohatými dětmi, a Arthur Brooks, prezident American Enterprise Institute, který apeluje na své kolegy konzervativce, aby nechali na pokoji záchranou (sociální) síť. Došlo také k tomu, že byl přítomen prezident Spojených států," nastiňuje politolog.    

"Jak diskuze probíhala, mohou objektivně posoudit jiní. Je však zřejmé, že prezidenti se obvykle neúčastní panelů a atmosféra tohoto byla daleko od té, na jakou jsme si zvykli, především co se týká civilnosti a také dobrého humoru. Zároveň mi to připomnělo, jak dalece musíme zajít, než dosáhneme něčeho blížícího se konsenzu na tom, co musí být podniknuto, abychom osvobodili alespoň část z nás," uvádí akademik.

"Skutečnost, že se to celé uskutečnilo, jde na vrub náboženským autoritám (především katolíkům a evangelíkům angažujícím se v organizování Summitu chudoby, jak se celá událost sponzorující panel jmenovala), které se snaží prosadit zmírnění chudoby na vrchol své zbožné agendy. V náboženském světě se něco děje. Papež František s tím má zajisté co do činění, ale jsou zde také záškuby historie. Náboženské skupiny byly dlouho v popředí našich (amerických) národních hnutí za občanská práva a ekonomickou spravedlnost. Věřící lidé nyní navazují na své správné místo v tomto boji," myslí si Doinne.     

"Prezident Obama očividně chce posunout tento trend dále. Uvědomuje si, že v tomto může být ve střetu zájmů: V otázkách sociální spravedlnosti si je s věřícími křesťany velmi blízký, ale velmi vzdálený v názorech na potraty a sňatky homosexuálů. Přesto trvá na tom, že věřící Američané disponují hlasem změn, který může změnit cestu národa k chudobě," předpokládá politolog.    

"Rovněž zmínil, že obavy o sociální spravedlnost mají neuvěřitelnou odezvu, včetně mladých lidí. Panel proběhl v den, kdy Pew Research Center vydalo zprávu ukazující významný pokles v náboženském cítění. Mezi mladou generací (těmi, kterým je 25 a méně) je nyní 36% bez náboženského vyznání. Širší náboženská agenda možná část z nich přivede zpět k víře," přemítá expert.     

"Setkání také ukázalo politické a intelektuální překážky k akci. Brooks navrhoval nejrůznější fráze urgující jeho konzervativní soukmenovce, aby s chudými zacházeli jako s bratry a sestrami, nikoliv jako s přítěží, kterou je třeba zvládnout. Obama uvítal Brooksovu prozřetelnost, ale zmínil neochotu mnoha konzervativců utratit více veřejných peněž k otevření příležitostí pro osoby v nouzi. Uvedl, že existují velmi specifické ideologické tlaky, aby takové investice nebyly učiněny," stojí v komentáři.

"Otázka rodiny zůstává neuralgická. Obama silně hovořil o tom, že je černým mužem, který vyrůstal bez otce a o ceně, kterou za to zaplatil. Ale jeho slova nemohou umlčet existující a často rozdělující argument, zda na rodinné těžkosti má být primárně pohlíženo jako na příčinu chudoby, či projev chudoby samotné. Správná odpověď je obtížná a rozhodně nečiní věc jednodušší," konstatuje Doinne.

"To nás přesto nesmí odvádět od malého zázraku, že obavy o chudé alespoň částečně vklouzly do politické debaty, která je většinou zaměřená mnohem více na to, jak si vedou miliardáři, kteří (politiky) sponzorují. Američany s nízkými příjmy slova neuživí a sentiment nevytvoří pracovní místa. Ale na jistý moment alespoň (chudí) nebyli neviditelní," deklaruje závěrem profesor.

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.