Volby v Izraeli sečteny. Netanjahu nevyhrál, úplnou porážku ale neutrpěl

Pravicová strana Likud premiéra Benjamina Netanjahua a její krajně pravicové a ultraortodoxní židovské strany získaly celkem padesát tři mandátů. Hlavní opoziční kandidát Gadi Eisenkot a jeho strana Jašar spolu se třemi dalšími židovskými opozičními stranami v bloku zajistili čtyřicet osm křesel. Vzhledem k těmto neprůkazným výsledkům se politické přežití dlouholetého premiéra houpá na vlásku po dobu několika příštích týdnů. Netanjahu, jehož politická kariéra trvá již přes tři desítky let, čelil odepsání již mnohokrát, avšak pokaždé dokázal takové předpoklady vyvrátit.

Výraznou novinkou voleb se stal historický úspěch arabských stran, které tvoří Společná kandidátka a hnutí Raam se ziskem devatenácti poslaneckých křesel. Analytici upozorňují, že rekordní účast arabských voličů a palestinských občanů Izraele byla částečně reakcí na čtyřleté působení kontroverzního ministra národní bezpečnosti. Během jeho mandátu totiž v arabské komunitě prudce vzrostla kriminalita, kterou místní obyvatelé přičítají liknavému přístupu policie. K mobilizaci voličů přispěl také nárůst rasismu po sedmém říjnu a válečný konflikt v Gaze společně s rostoucím násilím osadníků.

Matematika budoucího vládního uspořádání je nyní značně složitá, protože hnutí Raam představuje islamistickou stranu opírající se o beduínskou komunitu. Jeho lídr Mansour Abbas se po volbách v roce dvacet jedna stal vůbec prvním arabským politikem, který vstoupil do izraelské vlády. Naproti tomu Společná kandidátka sdružuje menší uskupení včetně komunistické strany Hadash, sekulárního Taal a nacionalistického Balad. Levicový politik Yair Golan vyzval své partnery k započítání arabských stran do opozičního bloku a odmítl Netanjahuovo rozdělování na židovské a arabské hlasy.

Postoj k arabským stranám však vyvolává mezi opozičními spojenci hluboké neshody, neboť dva pravicoví spojenci Gadiho Eisenkota jakoukoliv vládu závislou na arabských hlasech odmítají. Eisenkot mezitím vedl samostatná jednání s Golanem i s Naftalim Bennettem o okamžitém naplnění mandátu voličů bez zbytečných prodlev. Samotná Společná kandidátka deklarovala připravenost k politické spolupráci s cílem ukončit Netanjahuovu vládu. Opoziční představitelé se shodují na nutnosti prosadit změnu, avšak narážejí na vnitřní rozpory v koaličních názorech.

Hlavním poevolubním cílem Benjamina Netanjahua je podle blízkých zdrojů snaha delegitimizovat a tím pádem zcela zabránit židovsko-arabské politické spolupráci. Likud vydal oficiální prohlášení, v němž vyzval policii a bezpečnostní službu Šin Bet k prošetření údajného vměšování zahraničních prvků a uplácení voličů. Tato tvrzení však ředitel ústřední volební komise Dean Livne rázně odmítl jako nepodložená s tím, že hlasování proběhlo zcela zákonně. Opoziční strany sice podpořily prošetření, ale zároveň upozornily, že obvinění mají za cíl zpochybnit a podkopat konečné výsledky voleb.

Katar, který byl ministry jmenován jako údajná zasahující zahraniční mocnost, označil tato nařčení za naprosto směšná a nebezpečná. Netanjahu podle zdrojů CNN z jeho okolí plánuje vyvinout nátlak na jednotlivé opoziční poslance, aby s arabskými stranami nespolupracovali. Strana Likud dokonce obvinila arabské strany z ukradení voleb prostřednictvím úplatků, výhružek, násilí a padělání dokumentů. Komise přitom uvedla, že během volebního dne již prošetřila a zamítla tisíce stížností od různých politických stran.

Zdroje z řad opozice vyjadřují obavy, že by úřadující premiér mohl využít bezpečnostní krizi k zablokování vzniku nové vlády. Netanjahu údajně již před volbami tlačil na amerického prezidenta Donalda Trumpa kvůli společnému vojenskému útoku na Irán. Bezpečnostní zdroje potvrdily, že operační plány jsou připraveny a vyčkávají na americké schválení, k němuž by mohlo dojít po amerických volbách. Opoziční lídr Gadi Eisenkot proto vyzval bezpečnostní šéfy, aby pamatovali na to, že Netanjahu je pouze premiérem v demisi bez mandátu a veřejné důvěry.

Další politický vývoj nyní závisí především na izraelském prezidentském úřadu, kde má klíčovou roli prezident Isaac Herzog. Jeho hlavním úkolem je konzultovat se všemi zvolenými stranami ohledně kandidáta na premiéra, kterého doporučí k sestavení většinové vlády. Prezident vybere osobu, která má největší šanci získat podporu šedesáti jedné poslanecké sedačky. Eisenkot pravděpodobně získá více doporučení než Netanjahu, protože se očekává podpora ze strany arabských frakcí.

Zvolený kandidát má následně k dispozici dvacet osm dnů s možností čtrnáctidenního prodloužení na vyjednávání o ministerských křeslech, rozpočtu a politice. Pokud tento kandidát neuspěje, mandát přechází na jiného uchazeče na další čtyři týdny. V případě selhání obou pokusů získá Kneset krátký časový prostor pro navržení alternativního kandidáta. Jestliže ani toto selže, zamíří celá země k automatickým předčasným volbám.

Benjamin Netanjahu disponuje jakožto úřadující premiér v demisi vestavěnou výhodou pro případné prodlužování politické krize. Pokud Eisenkot obdrží mandát jako první a neuspěje, Netanjahu může jednoduše vyčkat na vypršení lhůty. V případě nových voleb navíc Netanjahu zůstane v pozici prozatímního premiéra po celou řadu dalších měsíců. Opozice se však potýká s ideologickou různorodostí svého bloku, kde i ten nejmenší krok může vést k roztříštění a vypsání nových voleb.

Hlavní pozornost se v současnosti upírá na prezidenta Herzoga, jehož pozice je v patové situaci naprosto klíčová. Vzhledem k absenci jasné většiny na obou stranách se prezident snaží přimět Netanjahuova i Eisenkotova vyjednavače k vytvoření široké vládní koalice. Prezident Herzog během středečního prohlášení zdůraznil, že je nutné udělat naprosto vše pro odvrácení dalšího kola voleb. Současně vyzval všechny politické lídry, aby k nadcházejícím konzultacím přišli s otevřenou myslí a ochotou jednat.