O co jde Trumpovi? Prestižní list analyzuje absurdní a děsivou kampaň

Trump zrakem přejíždí zaplněný sál a nestačí mu, že lidé přišli, ani to, kolik jich je. Potřebuje, aby projevili, jak ho obdivují. Musí zavelet a vychutnat si, jak lidé rozkaz splní. Zatím ještě nežádal, aby poklekli, ale to může přijít. Primárky jsou dlouhé. Trumpova kampaň je stále rušnější, je absurdní a děsivá.

Trump má možná mnohá kouzla, avšak žene ho jenom jedna síla. Vydal se na cestu, aby viděl svou tvář na obrazovkách, valící se twitterové vzkazy, řady obdivovatelů před sebou. Nabíjí ho, když slyší své jméno v ústech učenců, soupeřů, davu. V jeho uších to zní sladčeji než Beethoven a razantněji než Beyoncé. On nebo aspoň jeho maličké srdce na to tančí tango. Falešné tóny, jež sám vyluzuje, neslyší.

Zdroj: YouTube

Kdyby se stal prezidentem, nebyla by jeho politika konzervativní, umírněná, liberální ani srozumitelná. Byla by pokračováním tohoto sebeujišťování a sebezveličování - zraky všech by se musely upírat k němu, všechny rty by musely opakovat Trump, Trump, Trump. Tak jako musejí už nyní studenti Trumpovy univerzity sepisovat obdivné ódy na tuto školu.

Je s podivem, jak často a bez velkého užitku usedá Trump do křesel v diskusních pořadech. Většina politiků ve vedoucím postavení, jako je nyní to jeho, by projevovala opatrnost. Vítěz kampaně se většinou snaží minimalizovat svá vystoupení, uchrání se tak neobratností a omylů. Ne ale Trump - mlýnice a stroj na rozhovory. Nedokáže si pomoci.

Ostatní kandidáti si odbudou své projevy a pak se vytratí, Trump zůstává a odpovídá na dotazy novinářů. Prodlužuje show a zvětšuje tak porci, kterou sám potom pozře. Jeho skutečným cílem je nacpat se.