Štvaní proti muslimům a přistěhovalcům? Známý analytik vysvětlil, proč slaví úspěch

Trump jde proti ekonomickým zájmu svých voličů

Trump ve Spojených státech stojí v čele něčeho, co jde podle analytika nejlépe popsat jako plutokratický populismus, tedy směs tradičních populistických tezí s extrémním libertariánstvím. Příslušné výbory Kongresu ostatně spočítaly, že Američané vydělávající mezi 50-70 tisíci dolary ročně po republikány navrhované reformě zaplatí v následujícím desetiletí na daních o 4 miliardy dolarů více, zatímco daně osob s příjmy nad milion dolarů ročně poklesnou o 5,8 miliardy dolarů, shrnuje Zakaria. Odkazuje také na s tím související masivní škrty v oblasti služeb, zdravotní péče a dalších výdobytků.

"Jde o odhodlané úsilí přesunout zdroje americké příjmové distribuce z nižších, středních a dokonce vyšších středních (vrstev) směrem k absolutnímu vrcholu, spolu s velkým zvýšením ekonomické nejistoty pro značnou většinu," cituje analytik komentátora listu Financial Times Martina Wolfa. Připomíná Wolfovu otázku, proč tato politická strategie slaví úspěch.

Republikánská strana prosazuje ekonomickou agendu výhodnou pro 0,1% nejbohatších, ale zároveň potřebuje hlasy většiny, poukazuje Zakaria. Odkazuje na nedávný článek politologa Paula Piersona, který poznamenal, že Trumpův program má silné populistické aspekty - především ohledně obchodu a přistěhovalectví -, ale v důležitých ekonomických otázkách daní, redistribuce a regulace prosazuje agendu extrémně přívětivou k velkým korporacím, bohatým rodinám a zajištěným rentiérům, obdobně jako dlouhodobá konzervativní elita.

Pokud bude Trumpova rozpočtová politika schválena, bude mít devastující dopad na ty venkovské a středněpříjmové voliče, kteří současnému prezidentovi pomohli do úřadu, rekapituluje analytik Piersonovy závěry. Dodává, že Trump nastoupil do Bílého domu bez větší organizace, pouze se souborem základních myšlenek, a proto se jeho administrativa dostala pod vliv nejhorlivějších, nejorganizovanějších a nejlépe financovaných elementů republikánské strany - jejího libertariánského křídla.

Tato skupina konzervativců, která rostla a sílila dlouhé roky, se spojila s Trumpovou administrativou, aby prosadila svou dlouhodobou agendu,  vysvětluje Zakaria. Odkazuje na rozhovor Piersona s libertariánsky orientovaným členem republikánské strany Groverem Norquistem, který již v roce 2012 konstatoval, že prezident nemusí být neohroženým lídrem a určovat směr, ale měl by především podepisovat libertariáty předkládaná opatření.  

"Je to tak, že republikánská strana chytře a úspěšně balamutí své stoupence, slibuje jim populismus a místo toho zavádí plutokratický kapitalismus?" ptá se analytik. Poukazuje, že k tomuto závěru se hlásí například historik Thomas Frank ve své knize Co se děje s Kansasem? Tvrdí v ní, že republikáni se uchylují k triku, v jehož rámci staví před voliče z řad pracujících společenské otázky, uvádí Zakaria. Doplňuje, že ti na návnadu reagují a ztrácejí ze zřetele skutečnost, že volí proti svým zájmům.

Skutečné zájmy jsou zřejmě jiné

Wolf i Pierson věří, že tento trik v sobě nese riziko a plutokraté ve skutečnosti jedou na "hladovém tygrovi", parafrázuje analytik. Sám však pokládá otázku, zda tomu není jinak a lidi ve skutečnosti mnohem více motivují otázky týkající se náboženství, rasy a kultury než ekonomika.  

Existují stále jasnější důkazy, že Trump má podporu svých stoupenců, jelikož tito lidé k němu chovají hluboké emotivní, kulturní a třídní sympatie a zatímco daňové návrhy analyzují ekonomové, prezident bojuje s černošskými sportovci, sdílí zavádějící protimuslimská videa a slibuje neústupnost vůči přistěhovalectví, konstatuje Zakaria. Připouští, že Trump zřejmě zná svou voličskou základnu lépe než kdokoliv jiný.

Trumpův populismus ale nemusí být až tak unikátní, jak se zdá, míní analytik. Odkazuje na průzkumy veřejného mínění, podle kterých vedly evropské voliče k hlasování pro brexit, krajně pravicové strany ve Francii a Německu či populisty ve východní Evropě kulturní a společenské motivy.

"Nejdůležitější revolucí v ekonomii za poslední generaci je vzestup behaviorálních vědců vyškolených v psychologii, kteří zjistili, že lidé systematicky činí rozhodnutí, která jdou proti jejich zájmům," podotýká Zakaria. Soudí, že to však může být pouhá špička ledovce v pochopení lidské motivace a lidé možná jednoduše vidí své zájmy ve více emociální a národnostní rovině, než vědci dosud připouštějí.

Analytik se tedy ptá, zda v očích velké skupiny Američanů nejde o otázky, kvůli nimž jsou ochotni povstat, protestovat, podporovat konkrétní politiky a dokonce zaplatit ekonomickou cenu. "Co když jde o ty skutečné zájmy mnoha lidí v Americe a ve světě?" zamýšlí se Zakaria.